Orientační nabídka


 

Cestovatelský časopis Všudybyl: Brána do Čech – Ústecký kraj

11
Časopis pro podporu průmyslu cestovního ruchu Všudybyl představil ve svém posledním vydání projekt Ústeckého kraje k rozvoji cestovního ruchu „Brána do Čech“. Rozhovor pro časopis poskytl radní pro cestovní ruch Ústeckého kraje Radek Vonka v Litoměřicích, kde se v březnu konala konference o regionálním cestovním ruchu „Stop and Stay“.
 

 
 

Pane radní, Ústecký kraj má v české mytologii prvořadé postavení. Rovněž i co se týká architektonických, historicky kulturních a přírodních atraktivit. Ve vašem kraji se nachází nejvyšší místo naší, v roce 1938 zradou Velké Británie a Francie územně okleštěné vlasti, hora Milešovka, a doteď i nejnižší, tam, kde Bílá řeka – Labe naši zemi opouští. Díky úrodné sopečné krajině jste nazýváni Zahradou Čech. Bohužel, vidění Ústeckého kraje je doteď v myslích některých lidí pokřiveno epochou, která se k životnímu prostředí chovala víc než surově.

Ano za minulého režimu jsme byli územím, kde se především těžilo hnědé uhlí, vyráběla elektřina a dominoval chemický průmysl. Po r. 1989 zde došlo k restrukturalizaci a odsíření elektráren a v souvislosti s tím i k radikálnímu ozdravění krajiny, a to přesto, že se zde stále vyrábí přes šedesát procent české elektrické energie. Dá se říci, že jsme krajem rozporů, který má na straně jedné provozované, tj. nezrekultivované, povrchové uhelné doly, na druhé takové perly jako České Švýcarsko, kde startoval turismus na území Rakouska-Uherska. Dalšími turistickými destinacemi, na něž jsme loni rozčlenili náš kraj, a které souhrnně prezentujeme jako „Bránu do Čech“, jsou České středohoří, Krušné hory a Dolní Poohří. Brána do Čech je i názvem internetového portálu, který byl vyhlášen „Nejlepším turistickým portálem roku 2010 v ČR“. Je unikátní i tím, že jeho prostřednictvím lze sdílet zážitky, vyjadřovat názory na turistická místa, trasy a akce. V této době pracujeme na jeho anglické a německé verzi. Portál  prezentuje na půldruhého tisíce cílů. Na základě zadání kritérií, které by mělo hledané místo splňovat, se vám na www.branadocech.cz dostane relevantní nabídky. Zadávací kritéria pamatují i na hendikepované imobilní turisty. Součásti nabídky je i vyhledávač významných akcí, které se budou na území našeho kraje konat.

 

V úbočích svahů Kamenné hůrky v 785 m n. m. v Krušných horách severně od Chomutova pramení řeka Bílina. Její povodí čítá úctyhodných 1 071 km2. Bystře spěchá mezi Krušnými horami a Českým středohořím loukami s břehovými porosty pod starodávnými kamennými mosty obcí a městeček. V šestém vydání Všudybylu 2009, v reportáži ze splutí této řeky, v souvislosti s návštěvou pomníku připomínajícího mýtický příchod Libušiných poslů do Stadic, píši, že se k němu dá nejen doplout lodí po Bílině, ale že pro „kolouše“ a turisty do Stadic vede železnice, silnice a cyklotrasy. A končím konstatováním, že jen málokoho tam vede národní hrdost (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: "Po řece Bílině za Přemyslem Oráčem").

Máte pravdu, uvědomil jsem si to předloni. Ústecký kraj má na svém území nejen pomník Přemysla Oráče, ale i Říp a slavný dub v Peruci, kde se odehrál nejstarší u nás písemně zaznamenaný milostný příběh – Oldřicha a Boženy. Na těchto třech místech spojených s českou státností, jsme postavili projekt: „Vydejte se po stopách Praotce Čecha aneb Staré pověsti české v Ústeckém kraji, viz www.praoteccech.cz. K těmto třem turistickým cílům jsme připojili ještě dalších cca pětadvacet na Litoměřicku, Ústecku a Teplicku. Projekt má výtvarně nápaditou tvář tak, aby oslovil děti, kterým rodiny zpravidla podřizují trasy svých výletů. Jsme přesvědčeni, že místa spjatá s mýtickým příchodem Praotce Čecha nebo povoláním Přemysla Oráče na Vyšehrad, se významně dotýkají české státnosti a státu, který v obdobných hranicích trvá až dodnes. Poznávání těchto míst se vyplatí i z hlediska budoucnosti naší země, neboť u dětí probouzí hrdost na svoji vlast.

 

Coby žák Vojenské hudební školy jsem čtyři roky žil v Roudnickém zámku. V té době, v sedmdesátých letech minulého století, v jeho sklepech byly z jedné strany sudy s vínem a z druhé s pivem. Pivo už se v Roudnici nad Labem nevyrábí, zato tam doteď zrají vína, která tradičně nacházejí uplatnění při státních návštěvách na Pražském hradě.

Promiňte, ačkoliv jsme krajem ušlechtilých vín, začnu pivem a žateckým chmelem, který je světově proslulou komoditou. Na Žatecku se pěstuje víc než osm set let. To se odrazilo na krajině, rázu města i na lidech, kteří zde kdy žili a žijí. Takto výrazným způsobem se chmel a pivo totiž potkávají na jediném místě na světě, a to právě u nás. Tento fenomén způsobil, že  se v centru Žatce nachází soubor objektů bývalých sušáren a balíren chmele, v nichž byl díky podpoře Evropské unie zbudován a loni otevřen Chrám chmele a piva, který určitě stojí za návštěvu. Nevídaný je chrámový pivní maják s orlojem, z něhož je ojedinělý výhled do kolí. A teď k našemu vínu. Každý, kdo se podívá na vinařskou mapu České republiky, uvidí, že spoustu vinařských oblastí máme na jižní Moravě, ale ta naše Litoměřicko-Ústecká, těžící z půd sopečné krajiny, je z nich zdaleka největší – Roudnice, Žernoseky, Chrámce, Mělník atd. Ano daří se tu produkovat i vysoce kvalitní vína, a tak když jedu na zahraniční cesty, vždycky sebou, coby prezent, spolu s publikací o Národním parku České Švýcarsko, vezu naše vynikající vína.

 

O Teplicích, coby lázeňském městě, jsem poprvé slyšel od rodičů, kteří se tam brali v Červeném kostele a bydleli v ulici U vlastního krbu. Jsou rodným městem mé sestry. Táta tam pracoval jako konstruktér v Ignisu a maminka dojížděla učit do Litvínova.

Teplice jsou bezkonkurenčně nejstaršími léčebnými lázněmi na území České republiky. Léčivé prameny tu byly uctívány již v pravěku. Následně pak Kelty a antickými Římany. Teplice, díky uzdravujícím účinkům a mezinárodní prestiži, byly nazývány Salonem Evropy, kde se scházeli a léčili panovníci, diplomaté i slavní umělci. Jsem rád, že provozovatel tamních léčebných lázní, společnost Lázně Teplice v Čechách, a.s., v této tradici úspěšně pokračuje špičkovými službami i v nastávající 857. lázeňské sezoně.

 

Místo, kde se poslední dobou v Ústeckém kraji vyskytuji nejčastěji, krom hřebenových partií Krušných hor, je Bořeň strmící nad městem Bílinou. Jsou tam parádní, úžasně rozmanité, lezecké cesty. Včetně několikadélkových v severní stěně. Ostatně od dob, kdy jsem bydlel a pracoval v Litvínově, jsem doteď členem Horolezeckého oddílu Lokomotiva Teplice, který pečuje o Tiské stěny. Váš kraj ale oplývá i dalšími lezeckými lokalitami.

Začal bych nelezeckou památnou horou Říp. Říp je stolová hora. Ještě někdy před dvě stě lety nebyl zalesněn. Vypadal podstatně jinak, než jak jej známe dnes. Bořeň, to je rovněž mystická hora. Asi každého, kdo kol ní projíždí, dokáže zaujmout. Z ní to její kouzlo ztuhlých pramenů magmatu přímo vyzařuje. Oblast Tiských stěn, Labských pískovců a Českého Švýcarska, to je asi to nejlepší, co tady máme. Jsem rád, že se zúročuje práce, kterou jsme tam odvedli. Připomenu ocenění, které nám dala Evropská komise: „Evropská excelentní destinace“. Za pár dolarů se nám podařilo nominovat Pravčickou bránu do soutěže Sedm novodobých divů světa, a dostali jsme se až do semifinále. Díky tomu jsme pak zdarma dosáhli zveřejnění mraků reportáží, článků a televizních vstupů. V roce 2009 v Praze došlo k dvaceti až třicetiprocentnímu poklesu návštěvnosti, kdežto my na elektronických turniketech v národním parku České Švýcarsko zaznamenali dvacetiprocentní nárůst. Takže je zřejmé, že i turismus je o řízeném marketingu, a kdo to v České republice nepochopil, bude čím dál víc pozadu.

 
Zodpovídá: RNDr. Zdeněk Rytíř
Vytvořeno / změněno: 15.4.2011 / 15.4.2011
 

 

Kontakt

Ústecký kraj
Velká Hradební 3118/48
400 01 Ústí nad Labem
tel.: +420 475 657 111
e-podatelna: epodatelna@kr-ustecky.cz
IČ: 70892156
DIČ: CZ70892156, je plátce DPH
Datová schránka: t9zbsva

Podrobný kontakt


Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém