Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Jak se v Číně jí, aneb co se do tiskové zprávy nehodí....

Pokud jedete do Číny a rozhodnete se, nebo okolnosti jinak nedají, že nebudete jíst v „Mekáči“, ale zkusíte to s čínskou kuchyní, vyzbrojte se v první řadě velkou dávkou velkorysosti, odvahy a pokud jste trochu „cimprlich,“ tak zavřete uši.

V první řadě zapomeňte na zavedený český pořádek -  polévka nebo předkrm, hlavní jídlo a zákusek. V Číně je jídlo sledem mnoha a mnoha malinkých chodů, které vám v případě oficiálnějších příležitostí neustále nosí na stůl, nebo se před vámi prohánějí na točně ve prostřed stolu. Jídla jsou to velmi různorodá a s českým kung-paem mají jen málo společného. Jsou to různé druhy dušené nebo syrové zeleniny, kousky všelijakých druhů ryb a mas; významnou složkou je samozřejmě bambus. Počítat musíte s lecčíms. Třeba s vařenými černými vejci v rosolu. Pokud se hostitelů zeptáte, jak pak to, že ta vajíčka jsou tak černá, řeknou vám, že je to ohromná delikatesa, že to se vařená vajíčka zalijí zvláštní marinádou a zakopou na nějaké dva až tři měsíce do země.... Delikatesy jsou tu vůbec velmi zrádné. Pokud vám hostitel s nadšeným výrazem řekne, že jídlo je delikatesa, navíc velmi drahá, musíte samozřejmě aspoň ochutnat. A tak se vám může klidně stát, že chtěj-nechtěj zdlábnete polévku s žabími stehýnky a vzácnou houbou, která roste na skalách a vypadá jako černý, hodně starý kousek hadříku. Většina jídel je však skutečně dobrá a není problém se s nimi vyrovnat. S čím se však našinec vyrovnává hůře, je způsob stravování.

Moje babička mě vždy velmi důrazně nabádala, ať nesrkám a nemlaskám a jím pokud možno absolutně neslyšně. Výsledkem je, že jsem se stala neurotickým strávníkem, který se nedokáže v klidu najíst, pokud někdo v okruhu deseti metrů mlaskne. Tento můj zvyk se ovšem v Číně ukázal jako téměř neslučitelný s pokojnou návštěvou restaurace. Tady se totiž mlaská a srká ostošest. Snad je způsobeno tím, že se tu jí hůlkami, takže je třeba jídlo poměrně rychle vsunout do úst. V případě nudlí, které nejdou na hůlky navinout jako na vidličku, je nutné vsrknout. Sedět tedy u stolu s vícero Číňany je pak neskutečný zvukový zážitek. Trochu to působí jakoby člověk seděl mezi několika vypouštějícími se umyvadly. Zvuky vody mizící v odtoku pak provází neustálé „mňam, mňam, mňam, mňam.“ Evropan se tu prostě musí smířit s tím, že například distingovaná dáma, která je navíc viceguvernérkou šedesáti milionové provincie, srká a mlaská až praskají bubínky a občas si elegantně říhne. Ke stravování se tu zkrátka přistupuje velmi ležérně. Ke každému jídlu, na každé návštěvě, vám dají hrneček s pokličkou, ve kterém je neuvěřitelně dobrý čaj. Pochopitelně lístkový, ovšem ty lístky v něm stále jsou. Jakmile něco upijete, přijde obsluha a do hrnečku vám dolije horkou vodu. Chuťový zážitek je veliký. Ovšem problém představují ony lístky, které se vám při pití občas dostanou do pusy. I když se snažíte upíjet decentně a se semknutými rty, přesto se vám tu a tam nějaký ten mrška lístek do pusy dostane. Evropané to řeší tak, že s omluvným úsměvem vyjmou lístek z pusy a decentně odloží na pokličku.To místní si s nějakým lístkem hlavu nelámou. K pití čaje přistupují velmi svérázně.  Nasrknou čaj a přebytečné lístky prostě plivnou zpátky do hrníčku.

Nezvyklé jsou také přípitky. Kromě obvyklých přípitků, kdy jeden ze stolovníků něco pronese a ostatní pozvednou sklenice a napijí se, se tu připíjí také individuálně. To se prostě některý z hodovníků zvedne, jde k jinému se skleničkou, řekne „kambej“ – tedy „do dna“ a jak řekli, tak učiní. Jako důkaz si pak ukážou prázdné skleničky. Pokud sedí u stolu třeba patnáct lidí, změní se jídlo v turistiku, kdy všichni obchází kolem stolu a s každým jednotlivým si připíjejí. S ohledem na to, že čínská tradice velí, že je nutné hosta „přepít“, se někteří při jídle docela nachodí. Ještě pro pořádek, připíjí se zpravidla místními kořalkami, poměrně silnými a velmi zvláštních chutí.

Velmi odlišné od našich zvyklostí jsou ubrousky. Vedle talíře má každý strávník malou plochou mističku, na které je složený malinký vlhký ručníček. Většinou nahřátý. Do něj si stolovník utírá ruce a ústa. Pokud jsou ubrousky zašpiněné, přijde obsluha a ručníček vám vymění. Nebere ho ovšem do ruky, ale do speciálních kleští.

Jídlo ukončuje hostitel a to pro Evropany velice rázně. Zkrátka se rozloučí poděkuje a na to všichni vstanou a hosty vyprovodí.