Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Retrospektivní výstavou s názvem Napříč časem představí litoměřická galerie tvorbu malíře, grafika a pedagoga Petra Menše (* 1943). Autor vystudoval pražskou VŠUP v letech 1960 až 1965 v ateliéru prof. Františka Muziky, po studiích působil na Děčínsku jako výtvarník ve svobodném povolání, ponejvíce se věnoval grafickému designu, ale spolupracoval i na realizacích s architekty, například nástěnné panó v kině Sněžník v Děčíně. V roce 1989 získal 1. cenu v anonymní veřejné soutěži za návrh na železnou oponu Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem; realizovaná opona byla veřejnosti představena při slavnostním otevření divadla roku 1992. Od roku 1997 do dnes autor působí jako vedoucí malířského oddělení na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. 

Petr Menš se s uměním setkal již v dětství v ateliéru svého otce malíře a učitele Josefa Menše. Jeho samostatné umělecké počátky jsou spojeny s informelem, který ještě v době studia střídá surrealismus. Menš se nechává ovlivňovat dílem Hieronyma Bosche, významné pro něj bylo i setkání s Mikulášem Medkem, s vrstevníky i se staršími studenty pražské AVU. Postupem času se autor zaměřoval více na figurativní tvorbu, maloval portréty přátel a členů rodiny. Zkoušel jsem, kam až se dá zajít v realistické malbě, dodává k tomuto období Petr Menš. 

Na přelomu 80. a 90. let 20. století se autor zabýval tematikou Commedie dell´arte – do divadelních scén promítal své promýšlení postavení člověka ve světě. Figurální kompozice jsou zasazeny do rastrů inspirovaných prací na ústecké oponě.

Od konce 90. let se Menšova tvorba opět proměňuje, autor opouští figurální tvorbu a směřuje k abstrakci. Tato proměna je jistě spojena s odchodem Petra Menše z města na venkov. Každodenní kontakt s přírodou přivádí Menše k oproštění se od doslovného vyjadřování. Autor nemá potřebu zachycovat krajinu v reálných panoramatech, ale soustředí se na detail, na skrytosti krajinných událostí. 

K výstavě bude vydán katalog s textem Jana Škváry.