Logo Ústeckého krajeÚstecký kraj (odkaz na titulní stránku) 

Ústecký kraj - Oficiální web


International

Vyhledávání

 


Cesta: Titulní stránka

 
 

 
 

Ústecký kraj


Rozloha:
5 339 km2 (6,8 % území ČR)

Počet obyvatel: 821 732 (k 30.9.2016)

Hustota osídlení: 131 obyvatel na km2

Sousedé: SRN – Spolková země Sasko, kraje Liberecký, Středočeský, Karlovarský, Plzeňský.


Tato poloha předurčuje Ústeckému kraji významné místo v mezinárodní hospodářské a kulturní spolupráci a je východiskem pro pestrou paletu aktivit přeshraniční spolupráce. Poloha kraje je představuje z hlediska postupné integrace do evropských struktur, blízkosti i dostupnosti Prahy a sousedních krajských center významné možnosti rozvoje. Výhodná je pozice kraje na hlavní evropské silniční a železniční dopravní ose z Berlína přes Prahu na Vídeň a jeho labská vodní cesta. Koncentrace průmyslu i obyvatelstva představuje z hlediska ČR významný trh, dobře dostupný z Prahy i ze sousedního Saska.


Města a obce

V Ústeckém kraji je 354 obcí, z toho má 54 statut města, 9 status městys a 5 statutárního města. Obce do 500 obyvatel představují 54 % všech obcí v kraji, ale žije v nich jen 5,8 % obyvatel. Mezi jednotlivými částmi kraje jsou značné rozdíly nejenom ve stupni urbanizace, ale i ve struktuře ekonomické – od převážně zemědělských (Louny, Litoměřice) po výrazně průmyslové oblasti (Ústí nad Labem, Most).



Charakteristika kraje

V kraji lze vymezit čtyři oblasti, které se od sebe významně liší svou hospodářskou specializací, sídelní a sociální strukturou a mírou poškození životního prostředí:       Pánevní oblast (Chomutov, Most, Teplice a částečně Ústí nad Labem) - typická koncentrací průmyslu, vysokou hustotou osídlení a většími městy. Hospodářství dominovala energetika, těžba uhlí a chemické výroby.

Zemědělská oblast (Litoměřice a Louny) - nižší zastoupení průmyslu a je zde nadprůměrné zastoupení menších venkovských sídel.

Krušné hory - velmi řídce osídlený horský pás s omezenými hospodářskými aktivitami, jde převážně o část česko-saského pohraničí.

Děčínsko - není ani územím s koncentrací těžkého průmyslu, ani venkovským. Jeho jižní část je do jisté míry spjatá s Ústím nad Labem a jeho severní část Šluknovsko je svou odlehlostí a obtížnou dostupností z centrální části kraje typickým periferním územím. Je významnou hraniční oblastí se Saskem.



Cestovní ruch

Dříve dlouho opomíjený kraj zažívá v poslední době všestranný rozvoj turistiky, k němuž rozhodující měrou přispělo otevření nových hraničních přechodů a turistických přeshraničních stezek. Kromě zajímavých historických památek se návštěvníkům nabízejí příležitosti k aktivnímu odpočinku, například pro cykloturistiku. Krajem prochází i nedávno dokončená cyklostezka, která má v budoucnu rovněž spojit Prahu s Drážďany. Ústecký kraj je nesmírně bohatý přírodními krásami. Má Krušné hory, České středohoří, Lužické hory, zajímavé skalní útvary Tiských stěn a Českého Švýcarska  i půvabnou labskou vodní cestu s Portou Bohemica. Oplývá léčivými prameny (Lázně Teplice, Bílina) i termálními prameny (koupaliště v Ústí nad Labem a v Děčíně). Má po celém svém území mnoho nádherných historických památek, hradů a zámků – Libochovice, Ploskovice, Budyně nad Ohří, Klášterec nad Ohří, Duchcov a další. I sportovně zaměřeným návštěvníkům má co nabídnout – připomeňme jen Autodrom v Mostě a moderní dostihové závodiště Hipodrom tamtéž.

Ústecký kraj se může pochlubit také bohatstvím exteriérových plastik, množstvím zpřístupněných sbírek muzeí, galerií a zámků. Zajímavá jsou i možnosti  turistického ruchu, zvláště v mnohotvárné krajině Českého středohoří, osázené několika hrady, s horou Říp a tamní románskou rotundou v čele. Litoměřice, Úštěk a Terezín byly vyhlášeny městskými památkovými rezervacemi a Roudnice nad Labem má památkově chráněné městské jádro. Několik vsí na Litoměřicku bylo vybráno za vesnické památkové rezervace. Celkový počet památkových objektů evidovaných na okrese značně převýšil počet jednoho tisíce.

Do Ústeckého kraje zasahují také Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, Lužické hory, České středohoří a Národní park České Švýcarsko.  Jsou to atraktivní lokality pro pěší turisty, cykloturisty i sportovce. Krušné, ale i Lužické hory nabízejí skvělé podmínky pro lyžování.



Školství, univerzity

V souladu s potřebami kraje se nadále rozvíjí podpora středního i vyššího odborného školství, zejména v technických oblastech, ale také zdravotnictví. Vzniklo zde šestnáct Páteřních škol Ústeckého kraje. Nedílnou součástí je i nově vznikající užší spolupráce s vysokými školami (zejména s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) a navázání spolupráce s jednotlivými zaměstnavateli (firmami).



Infrastruktura území

Předpokladem pro další hospodářský, a tím i sociální rozvoj Ústeckého kraje je modernizace stávajících a stavba nových dopravních spojení nejen mezi hospodářskými centry kraje, ale především těch, které umožňují kvalitní a rychlé spojení zejména se sousední Spolkovou republikou Německo, jež je vstupní branou do dalších zemí Evropské unie. To se týká jak silniční dopravy (dokončení dálnice D8 Praha – Drážďany, ale i rychlostních komunikací v dalších okresech kraje, například Louny – Most – Chomutov), železniční dopravy (modernizace železničního koridoru Děčín – Praha – Vídeň) a zlepšení splavnosti Labe .



Průmysl Ústeckého kraje

Území, na němž leží dnešní Ústecký kraj, bylo v posledních padesáti letech z velké části energetickým zdrojem republiky (povrchová těžba hnědého uhlí, uhelné elektrárny, energetika). Zaměření na těžký průmysl deformovalo profesní a vzdělanostní skladbu obyvatelstva, takže s restrukturalizací průmyslu a služeb došlo zejména v okresech Chomutov, Most, Teplice a Louny k vysoké nezaměstnanosti.

 

Je proto věnována velká snaha vytváření podmínek pro investory, kteří svými podnikatelskými záměry a ekologicky šetrnou výrobou pomohou obohatit sortimentní skladbu výroby v severních Čechách. Velkou příležitostí mohou být i rekultivace vytěžených území, kterých je od Ústecka až po Chomutovsko několik.
 

Nezanedbatelnými průmyslovými obory Ústeckého kraje jsou též chemické provozy, potravinářství a lehký průmysl



Zemědělství, venkov, životní prostředí

V příhraničních okresech dnešního Ústeckého kraje se v posledních letech výrazně zlepšilo životní prostředí. Uhelné elektrárny jsou odsířeny a nově procházejí další modernizací, která sníží emise oxidů dusíku, díky novým čističkám odpadních vod je Labe poměrně čistou řekou, jsou omezovány chemické výrobny, které znečišťovaly životní prostředí – například po sto letech byla bude v ústeckém Spolku pro chemickou a hutní výrobu ukončena výroba chlóru amalgámovou elektrolýzou a starou technologii nahradí metoda takzvané membránové elektrolýzy, při které se rtuť nevyužívá. Ekologická hlediska, odpovídající standardu Evropské unie, jsou určující pro další průmyslovou výrobu.


Zemědělská výroba v Ústeckém kraji prošla v 90. letech 20. století obdobím silné redukce, přesto si zde ale udrželo svoje pozice pěstování chmele. Ten je typickou plodinou oblastí Lounska, Žatecka a Litoměřicka. Skvělou pověst mají i vína pěstovaná a vyráběna na Mostecku a Litoměřicku. Polabí a Poohří jsou navíc proslulými ovocnářskými oblastmi a dokonce si vysloužily přídomek Zahrada Čech.


Navzdory významné koncentraci těžkého průmyslu patří Ústecký kraj z hlediska přírodních poměrů a úrovně biodiverzity k nejbohatším regionům Čech. Podíl zvláště chráněných území na celkové výměře kraje proto patří k největším v České republice. Ke konci roku 2016  zde existovalo celkem 167 přírodních památek a přírodních rezervací všech kategorií, 4 chráněné krajinné oblasti, 1 národní park, 103 evropsky významných lokalit, 5 ptačích oblastí a 7 přírodních parků.



Historie

Lovci mamutů ve starší době kamenné, zemědělci v neolitu, v období kolem změny letopočtu pak kmeny Keltů a Germánů – to jsou počátky osídlení Ústeckého kraje. Podmínky tu byly příznivé, a tak se tu později usazují i Slované. Ostatně právě k tomu a k hoře Říp se váže stará česká pověst, podle níž praotec Čech z Řípu rozhlédl a byl oslněn krásou krajiny, která se mu otvírala před očima.


V souvislosti s příchodem Slovanů se v pověstech objevují jména jednotlivých kmenů usazených kolem skutečně doložených hradů, které se od 10. století stávaly centry hradských okrsků přemyslovských Čech.


V následujících stoletích se v kraji upevňuje systém církevní a šlechtické držby, mezi nejdůležitější patřila litoměřická kapitula založená již r. 1057 a rody Berků z Dubé, Vartemberků, Hrabšiců a Zajíců z Házmburka, od počátku 13. století vzniká síť královských měst (Žatec, Louny, Most, Ústí nad Labem, Litoměřice).


Husitská vřava se nevyhnula ani Ústeckému kraji – došlo zde k několik velkým bitvám, například v roce 1426 Na Běháni. Husitství bylo silně rozšířen hlavně na Žatecku a Lounsku, centrem na Litoměřicku byl Žižkův hrad Kalich.


Od 2. poloviny 15. a v 1. polovině 16. století získává na významu město Litoměřice, které se postupně stává nejvýznamnějším městem v severních Čechách. Litoměřice se dodnes chlubí zakládací listina litoměřické kapituly - nejstarším dochovaným dokumentem sepsaným na našem území kolem roku  1057. Královské město Litoměřice, sídlo litoměřických biskupů, bylo a dosud je správním střediskem oblasti. Výjimečné postavení  má Terezín, vzniklý jako pevnost v roce 1780. Kontinuita osídlení této oblasti je zjevná na zachovaných památkových objektech, pocházejících z různých slohových období, a to nejen ve městech, ale i jednotlivých obcích.


Jako většina Čech také Ústecký kraj silně trpěl během 30leté války a celková situace za následné rekatolizace vedla i zde k řadě selských povstání, která byla potlačena. Přes silný nábožensko-politický útlak se ale kraj v době barokní značně rozvíjel, a to nejen v oblasti kultury, ale i průmyslu. Právě v tomto období tu totiž vznikají  jedny z prvních manufaktur a vzniká řada stavebních památek. V osmnácté století ale poznamenalo kraj válkami o dědictví rakouské, krajem  neustále táhla vojska buď rakouská, nebo pruská. První polovina 19. století zase přinesly několik napoleonských válek. Přes tuto těžkou etapu se ale v kraji vzmáhal průmysl, k tomu ostatně napomohlo  zrušení nevolnictví a posléze roboty. Dělnictvo zde bylo početné, proto zde již od konce 19. století  docházelo k mnoha stávkám.


Další významnou částí zdejších obyvatel bylo německé obyvatelstvo. Právě období před a po druhé světové válce významně ovlivnilo kraj. Před 2. světovou válkou byl kraj odtržen od vnitrozemí a připojen k Německu,  po skončení války pak bylo německé obyvatelstvo v rámci prosazování principu kolektivní viny vyhnáno a do kraje přišli Češi z vnitrozemí a z Volyně, Romové. Naprostá většina nových osídlenců neměla k území žádné kulturní ani rodinné vazby, tento nevyhraněný vztah k regionu vedl ke  lhostejnosti vůči centrálně prosazované politice, což pro kraj prakticky znamenalo přírodní, kulturní i společenskou devastaci.


Úroveň osídlení regionu, která se utvářela po dlouhá staletí až do počátku 2. světové války, se po roce 1945 už nikdy nepodařilo obnovit. Mnoho obcí, které měly historické tradice, zaniklo, protože v nich nikdo nechtěl bydlet. Důlní a průmyslové činnosti na tomto stavu také nesou svoji část viny – do poloviny 90. let postupně zaniklo dalších více než 100 obcí a měst regionu z důvodů dolování uhlí a též z důvodů vojenskostrategických (šlo zejména o obce ležící na hranici s Německem, vojenské prostory – Doupov, Nakléřov).


Nejhorší devastace regionu následovala po roce 1968. V rámci migrační politiky prosazované státem se západní část Severočeského kraje stávala sběrnou oblastí Romů vyháněných z Východoslovenského kraje, v polovině 80. let dokonce zde komunistické orgány Romy administrativně zdržovaly a bránily jim v další migraci do jiných oblastí země.


Po roce 1990 v hospodářské a sociální oblasti naprosto chyběla Ústeckému kraji regionální politika vlády. Po zrušení Krajského národního výboru v Ústí nad Labem už neexistovala žádná instituce, která by prosazovala koncepční řízení rozvoje území jako celku. Přesto se podařilo díky ekologickým programům a zahraničním dotacím  podstatně zredukovat znečišťování ovzduší a vod. Kraj se však stále snaží vypořádat se starými ekologickými zátěžemi způsobenými zejména důlní činností.


Restrukturalizace velkopodniků postupovala pomalu, vytvářely se nové malé a střední podniky, ale silně se  redukovala zemědělská výroba, stagnovala stavební činnost. Nezaměstnanost rychle roste, zejména kvůli útlumu v mnoha průmyslových odvětvích.  Všech 7 okresů kraje (Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice a Louny) zařadila vláda mezi strukturálně postižené oblasti s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v ČR.

 
Zodpovídá: administrátor
Vytvořeno / změněno: 29.1.2003 / 6.10.2003

 

Zobrazit vyhledávací formulář »


 

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém