Celostátního setkání se zúčastnila i starostka Žatce Zdeňka Hamousová a předseda Sdružení Čechů z Volyně – region Žatec Jaroslav Vodička.
Historie Volyňských Čechů
V roce 1868 z ekonomických, národnostních, náboženských či jiných důvodů na základě pozvání vlády carského Ruska začalo přesídlování Čechů do Volyňské gubernie.
Začalo se kácením lesů, stavbou domů, hospodářských budov a tak vyrůstala vesnice za vesnicí. Z počátku žilo na Volyni přes 25 000 Čechů. Před první světovou válkou tam bylo již asi 40 000 Čechů ve 160 obcích. Nejenže dobře hospodařili, ale zakládali české školy, vlastnili časopis, sokolské jednoty, hasičské sbory, pěvecké a divadelní spolky.
Po první světové válce bylo území Volyně rozděleno, západní část připadla Polsku a východní Ukrajinské sovětské republice. V roce 1939 připadla celá Volyně sovětskému svazu. Ve druhé světové válce byla od července 1941 do března 1944 okupována Německem. Po osvobození Volyně z jara 1944 Češi hromadně vstupovali do československé vojenské jednotky. Bylo jich více než 11 000, z toho jich 1 480 zahynulo a 3 500 bylo raněných. V zázemí zahynulo asi 1 000 osob.
Po osvobození po všech útrapách prožitých od roku 1939 do roku 1945 již nic nedrželo volyňské Čechy na Volyni a toužili po návratu do vlasti. Začala jednání, která byla završena mezistátní dohodou dne 10. 7. 1946. Dne 29. ledna 1947 odjel první transport. Poslední odjel koncem dubna.
O uskutečnění této akce se zasloužil prezident Dr. Edvard Beneš, a tak se podařilo při šedesátém výročí návratu do vlasti dne 29. 6. 2007 vyjádřit naši úctu a poděkování odhalením busty v Žatci na Kruhovém náměstí, neboť Žatec byl v roce 1947 centrem Čechů z Volyně a dějištěm oslav návratu do vlasti.
Setkání na Kruhovém náměstí v Žatci u busty Dr. Edvarda Beneše
Jaroslav Pikal (druhý zleva), Zdeňka Hamousová a Rostislav Domorák, ředitel Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem (vpravo)
Pokračování v žateckém kulturním domě