Logo Ústeckého krajeÚstecký kraj (odkaz na titulní stránku) 

Ústecký kraj - Oficiální web


International

Vyhledávání

 


Cesta: Titulní stránka > Doprava Ústeckého kraje

 

Doprava Ústeckého kraje: Z naší „zelené“ první linie

 
foto
Když se v dnešní době řekne první linie, většině lidí se vybaví lékaři, sestry, záchranáři, hasiči či policisté. Za jejich činnost jim patří obrovský dík, ale Doprava Ústeckého kraje má také svoji první linii. Jsou to řidiči, průvodčí i strojvedoucí, kteří i v době pandemie den co den nastupují do své služby lidem. A my vám tyto zaměstnance chceme představit. Jako prvního jsme vyzpovídali řidiče „zeleného“ autobusu Ondřeje Pelnáře, který za volant sedá rád a prý si dokonce splnil svůj dětský sen. No není to výhra, když svoji práci děláte rád? Seznamte se s jeho příběhem.
 

 
 

Ondřeji, proč zrovna profese řidiče autobusu, jak jste se k tomu dostal a jak dlouho se tomu věnujete? Splnil se vám touto prací sen?

Jako malý jsem si doma hrával s maminkou na autobus. Ona žehlila a já seděl na gauči, jako volant byl škopek a vozil jsem babičky z domova důchodců na výlety. Maminka byla jako ty babičky a moc mě to bavilo. Nikdy bych ale nepomyslel, že to jednou budu fakt dělat. Mezi tím jsem studoval a prošel několik zaměstnání od učitele až po charitního pracovníka. Dva roky jsem také pomáhal na Ukrajině a budoval centrum sociální pomoci v jednom městečku na Zakarpatí. Když jsem se vrátil, spadla mi doslova do náruče příležitost udělat si řidičák na autobus a pracovat pro Dopravní společnost Ústeckého kraje a jezdit zelenými autobusy. Hned jsem si vzpomněl na škopek a gauč a ani chvíli neváhal :) Takže to je vlastně odpověď na otázku, jestli jsem si splnil dětský sen. Určitě ano.


Co máte na své profesi nejraději? Máte i jiný koníček kromě dopravy?

Vychutnávám si ranní vstávání, východy slunce nad obzorem, fajn cestující, co opětují milý úsměv a pozdrav. Vše je fajn. A pak večery, západy slunce, prodlužující se a zkracující den a pravidelnost, řád života, který se řídí řádem jízdním. Mám radost z každého počasí a každý den je tak trochu jiný a přitom stejný. A pak mne baví spokojení cestující, co pochválí uklizený autobus, milého řidiče (mne nebo mé kolegy) a ocení ho třeba buchtami nebo zeleninou a ovocem.  V životě jsem potkal množství řidičů morousů, co asi už ve své profesi vyhořeli a tak takový rozhodně nechci být. Společně s kolegy chceme pošoupnout tohle povolání někam dál, aby se lidé ve svém autobuse a se svým řidičem cítili fajn. Jinak rád fotím autobusy, věnuji se sociální pomoci - založili jsme spolek s příznačným názvem Green bus, který pomáhá na Úštětsku a jeho členové se seznámili právě v zelených autobusech.


Kde nyní jezdíte a které trasy jsou vaše oblíbené?  

Teď právě dělám střídače, tedy zaskakuji za nemocné kolegy nebo ty, co mají dovolenou. Takže střídám hodně linky a trasy. Ale moje oblíbené trasy jsou přes malé vesničky na Úštětsku nebo Liběšicku, kde se lidé navzájem znají, zdraví se a je tam milá atmosféra. Také mne baví jezdit v turistické sezoně, kdy jezdí hodně návštěvníků našeho kraje a potřebují poradit a nasměrovat. Rád s nimi “pokecám” o našem okolí a přidám radu, spoj nebo odkážu na nějaké hezké místo k návštěvě. Jde o to, aby se sem zase někdy vrátili a vzpomínali hezky i na slušné a vlídné řidiče krajských autobusů. Párkrát jsem vezl i italské nebo španělské turisty do Terezína. Jsou plní temperamentu a nasáklí jižním sluncem. Ty vozím rád.

Popsal byste nám svůj běžný pracovní den?

Bydlím v malé vesničce nad Liběšicemi. Občas mám k dispozici autobus u domu, ale častěji jedu pro něj do garáží do Litoměřic. Musím většinou vstávat hodně brzo, někdy i před třetí hodinou ráno. Jako řidiči jsme v práci dříve, jak ti co chodí do práce :) Rozloučím se s pejsky, kteří vstávají se mnou, obléknu uniformu a frčím do garáží. Okouknu autobus, zapíšu kilometry, nechám ho trochu “probublat” a ohřát a vyjíždím podle plánu, který dostávám na celý týden. Tak brázdím Litoměřicko po určené trase a linkách. Odpoledne nebo večer vrátím autobus do garáží, natankuji a uklidím, odevzdám papíry se stavem kilometrů a případnými závadami. Doma ještě sednu na kolo nebo koloběžku a jdu se “vyvenčit” společně s pejsky do naší krásné přírody hned za domem. Náš dům stojí totiž na úpatí velké hory Českého středohoří Sedlo.

foto

 

Máte nějaký zajímavý a nevšední zážitek, který vám pozitivně nebo negativně utkvěl v paměti?

Zážitků je spoustu, jak hezkých, tak i těch, na které se nechce vzpomínat. Řidič autobusu je často takový kněz ve zpovědnici. Na první sedačku vpředu si většinou sedají lidé, kteří mají chuť si povídat. Cesta hezky plyne, a i když je někde napsáno “nemluvte za jízdy s řidičem”, já mám rád, když si mohu s někým povídat. A tak jednou nastoupil starší čiperný pán z vesničky kousek od Úštěka a rozpovídal se o svém dětství a mládí a já ani nemohl uvěřit, že je mu už 97 let. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí z pro mne dost dávné historie. Když jsem jezdil před rokem jednu objížďkovou linku, napadlo děti, co se mnou jezdily pravidelně do školy, vyzdobit o vánocích autobus nádhernými papírovými vločkami. V autobuse nebylo nikdy ani smítko, protože mi občas pomáhaly uklidit a tak je ani nenapadlo tam něco vyhodit na zem. Těch zážitků je mnoho a převažují ty radostné, i když občas přijde i něco smutného a bolestného. Často je mi líto, že nemohu více pomoci jak jen tím, že svezu z bodu A do bodu B.
A ještě na něco si vzpomínám. Jedno ráno jsem nemohl nastartovat autobus, který stál pod naším domem. Věděl jsem, že v jisté vesničce stojí tři lidé, kteří se potřebují dostat na přestup do dalšího autobusu na cestě do práce. Hupsnul jsem tedy do auta a zajel pro ně autem, aby všecko stihli. Bral jsem to jako samozřejmost, že to tak musím udělat, protože ti lidé mají důvěru v to, že ten autobus pojede.


Jak vnímáte současnou situaci ohledně Covid-19? Změnilo se nějak chování cestujících vůči vám?

Určitě jezdí méně lidí. Jinak mám pocit, že si cestující chtějí více povídat a potřebují někoho, kdo jim bude naslouchat. Chtějí si postěžovat, zanadávat i pochválit. A řidič je po ránu hned první na ráně :)
Mluví se o politice, sociální situaci, penězích, zaměstnání a o všem, co souvisí s problémy, které teď řešíme kolem Covid-19. Zajímá mne názor druhých lidí i přesto, že často skřípu zubama, když slyším nějaké nepravdy a blbosti.


Co říkáte na rozmístění desinfekcí v autobusech?

Rozstřikovače desinfekce v každém autobuse jsou super věc. V zrcátku vidím, že ji cestující hojně používají. I já si pravidelně desinfikuji ruce, protože dostávám peníze přímo do ruky a také vracím. Desinfekce bych ve vozech nechal i po odeznění nemoci, protože je to výborná věc na nějakou určitou prevenci proti nákaze jakéhokoliv druhu. Vedle toho se snažíme udržovat celý autobus v čistotě a pravidelně ho vytíráme nějakým čistícím přípravkem. Takže za mne super.


Co byste vzkázal potenciálním nerozhodným uchazečům o práci řidiče?

Když jsem si poprvé sedl v autoškole v Ústí za volant autobusu, klepala se mi kolena a byl jsem strachy celý propocený. Říkal jsem si „to snad nemůžu ani uřídit, takovou šílenou obludnou krabici”.
Stačilo pár jízd, dobrý instruktor, který občas i zařval a nadával, ale pak to celkem ušlo.
Takže se nebát, nevzdávat to, když učitel zařve a myslet na to, že nás čekají krásné zážitky za volantem, smysluplná práce, která je každý den originální a jiná. Autobus je výzva pro pozitivní a zodpovědné lidi, co nemají rádi stereotyp a alespoň trochu jsou empatičtí a umí komunikovat s lidmi. Mimo to, vás čekají fajn kolegové, co mají taky svoji práci rádi - ty nepřehlédnete - a co také touží udělat z profese řidiče ceněné zaměstnání.

 

A co byste vzkázal cestujícím? 

Máme Vás rádi, jste naši zákazníci a klienti, a proto jsme tu pro vás a vaši spokojenost. Máme radost, když se cítíte v autobuse dobře, když je vám v zimě teplo a v létě vám není vedro, když s vámi neházíme ze strany na stranu nebo nejezdíme brzda plyn, takže se vám chce blinkat.
Je naším potěšením, když bezpečně a v klidu dorazíme do cílové zastávky a vy máte radost, že jste s námi jeli a těšíte se, až zase pojedeme a netrpělivě vyhlížíte ten váš autobus, který přijede včas a vždy, když má. Jsme vděční za vás milé cestující, kteří nám naše ranní vstávání v každou roční dobu a startování za vedra i mrazu oplatí tím, že s námi prostě pojedou

 

Pracujete v krajské dopravě a chcete s námi sdílet váš příběh? Napište nám na email marketingduk@kr-ustecky.cz a my se vám ozveme.

 
Zodpovídá: Mgr. Markéta Voleníková
Vytvořeno / změněno: 17.2.2021 / 17.2.2021

 

Zobrazit vyhledávací formulář »


 

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém