Stanovisko hejtmana Ústeckého kraje Jiřího Šulce k výzvě saského parlamentu České republice, Slovensku, Polsku a Slovinsku, odkud musely odejít německé menšiny
Zpracováno dne 18.6.2002
Požadovat zrušení tzv. Benešových dekretů jako podmínku vstupu ČR do EU je naprosto zbytečné - stejně jako bych já osobně požadoval od Německa odškodnění za prarodiče zavražděné v Osvětimi, životní pojistky nikdy nevyplacené německou bankou a odškodnění za takzvanou arizaci jejich majetku, který nikdy nebyl vrácen. Pokud ale budou Němci trvat na zrušení Benešových dekretů, pak by se Česká republika měla dožadovat zrušení Mnichovských dohod a nespokojovat se s jejich anulováním. To je minimálně stejně neuralgický a problematický bod minulosti a Němci na náš návrh přistoupit nemohou, stejně jako my bychom neměli sahat do platnosti Benešových dekretů, které vyplynuly z dohody vítězných mocností po 2. světové válce. Byť s nimi dnes nemusíme a nemůžeme souhlasit… Staré křivdy na Němcích neumíme napravit stejně tak, jako oni neumějí vrátit život statisícům lidí padlých ve 2. světové válce.
Ústecký kraj samozřejmě bude pokračovat v navazování kontaktů se Saskem, protože jak doufám, naše pozornost patří budoucnosti, nikoli minulosti. Chápu, že česko-německé vztahy zejména v pohraničí byly složité, rozumím i tomu, že je tu snaha zhojit některé křivdy z minulosti, ale opakuji, že napravit je příliš nemůžeme a musíme hledět víc vpřed než vzad. Myslím si, že problém Benešových dekretů sám zanikne po vstupu ČR do Evropské unie – pak může každý bydlet tam, kde se mu to bude líbit a Sudetští Němci se klidně budou moci vrátit do českého pohraničí, pokud o to tolik stojí. Avšak bez dalších zvláštních nároků.