Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Zamyšlení Jiřího Šulce, hejtmana Ústeckého kraje

Bezplatné zdravotnictví? Oblíbená pohádka ministryně Emmerové

Jako malý chlapec jsme rád poslouchal pohádky a poslouchám je dodnes, jako plátci zdravotního pojištění a hejtmanovi mi je tentokrát vypráví ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.

Jednou z nejoblíbenějších je pohádka o zdravotnictví, za které odpovídají kraje. Základním motivem je iluze, že když hodný stát převedl na zlé kraje zadlužené okresní nemocnice, rázem padá odpovědnost za péči o zdraví občanů právě na kraje. Hodná paní ministryně chce po krajích koncepce, krajské zdravotní plány a je jí úplně jedno, že kraje v řízení zdravotní péče nemají žádné kompetence. Jakýkoli pozitivní krok kraje, který si je vědom závažných problémů ve financování i řízení zdravotnictví, pak ale je po zásluze potrestán. Navíc koncepcemi, které kraje sepíší, projednají a schválí, se nikdo neřídí. Zatím posledním zářným příkladem takového přístupu je nová léčebna dlouhodobě nemocných v Litvínově či v nemocnici v Lounech. Za 25 milionů s posvěcením ministerstva vzniklo v Litvínově nové zdravotnické zařízení, se kterým zdravotní pojišťovny odmítly uzavřít smlouvu. A tak je sice nové, ale bez pacientů…  Tuto zvláštní situaci vyčítám ministerstvu, které neumí stanovit jasná pravidla pro rozvoj zdravotnictví. Vytvářet rozsáhlé koncepce a řídit třináct krajských zdravotnictví, to skutečně nejsou povinnosti kraje, i když z mnoha ministerských prohlášení to tak vypadá. Vzali jsem na sebe jedinou povinnost: zabezpečit zdravotnickou záchrannou službu. A to také děláme, s prioritou zachránit lidský život kdekoliv v kraji v co nejkratším čase. A tak financujeme další výjezdová stanoviště, vybavujeme zdravotníky novými vozy i technikou a zajišťujeme skutečně srovnatelnou péči v celém kraji. Napravujeme to, co stát prostřednictvím některých okresů zanedbal.  I zde by mělo platit základní pravidlo našich dědů: kdo poroučí, ten platí. Zde však poroučí ministerstvo, platí pojišťovny a odpovídá kraj – kdo je zlým drakem, kdo princeznou a kdo princem osvoboditelem je nasnadě.

A to se dostáváme k pohádce druhé, s názvem O bezplatném zdravotnictví. Mám ji velmi rád,  už kvůli tomu jak mile jí umí paní ministryně a s ní i celá vláda podat, bez ohledu na to, jaká je realita, se kterou se my občané denně setkáváme. Jak můžeme mluvit o bezplatném zdravotnictví, když každoročně jdou do nemocnic a dalších zařízení jen v našem kraji stovky milionů korun z rozpočtů samospráv, tedy peníze daňových poplatníků. Ročně dá kraj na chod zdravotnických zařízení asi 330 milionů korun, z toho jen na provoz záchranky 150 milionů korun. To je více než 400 korun na jednoho občana kraje, a to včetně důchodců a nemluvňat. K tomu pak připočítejme, kolik každý z nás doplatí například v lékárnách a zapomínat bychom rozhodně neměli ani na všimné a pozornosti pro zdravotníky. Vždyť není tajemstvím, že na dobré klinice čas od času žuchne do kapsy bílého pláště tlustá obálka. To vše jsou peníze, které platí občané takříkajíc nad rámec svého ne malého zdravotního pojištění. O bezplatném zdravotnictví nemůže být ani řeč. Doplácíme na něj všichni , a to především kvůli nepořádku, který ve zdravotnictví je!  Lidé si ale špičkové zdravotnictví platí ve zdravotním pojištění a hromádku podstatně navyšují i kraje či obce, místo aby finanční prostředky směřovaly do školství nebo nových silnic. A zatímco kraje zachraňují bytí či spíše nebytí nemocnic ze svých rozpočtů, ministryně dál vypráví své pohádky o bezplatném zdravotnictví. Ale my už nejsme děti a víme,  že žít v říši pohádek a iluzí je - obzvláště ve zdravotnictví - životu nebezpečné. Takže se ptám – kde jsou činy? Paní ministryně povídá, povídá, povídá … jak dlouho ještě?     

V Ústí nad Labem dne 11.3.2005