Orientační nabídka


 

Metodika MK k novemu spravnimu radu

K dnešnímu datu mimo interval pro zveřejnění na webu.
 

 
 

Metodika Ministerstva kultury k aplikaci nového Správního řádu na úseku státní památkové péče, zpracovaná  JUDr. Martinem Zídkem.

 

1)

V § 2 odst. 4 nového Správního řádu se objevuje zásada, o které teorie hovoří jako o zásadě legitimního očekávání a říká se tam následující: Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.       To je skutečnost, která se nám velmi záhy odrazí zejména v památkových rezervacích, památkových zónách nebo ochranných pásmech podle zákona o památkové péči. Již dnes máme praxe, že je poukazováno na to, co se provedlo na sousedním objektu, co  se provedlo na objektu naproti. Tato zásada již doznala jasného vyjádření přímo ve Správním řádu a s touto zásadou se budeme muset v rámci správního řízení vypořádat. Buď konstatovat, v čem je odlišnost, nebo rozhodnout obdobně.  Je to jak výhoda, tak nevýhoda.  

 

2)

Dalším bodem je stanovisko k závazným stanoviskům. Závazné stanovisko podle § 14 zákona o státní památkové péči bude i po nabytí účinnosti nového Správního řádu správním rozhodnutím, nikoliv závazným stanoviskem, jak je upraveno v § 149 nového Správního řádu. Terminologicky existují 2 stejné pojmy, které však mají rozdílný obsah. Závazné stanovisko podle zákona o státní památkové péči zůstává správním rozhodnutím, jak jsme na ně byli doposud zvyklí.

 

3)

Významným bodem je také to, že se výslovně upravuje otázka zastupování právnických osob. V současné době jsme si zvykli, že právnickou osobu zastupuje statutární orgán nebo za ni někdo jedná na základě plné moci. Nový Správní řád odkazuje v tomto směru na Občanský soudní řád, a to na § 21, kde je zmíněna jedna významná věc. Za právnickou osobu dle § 21 písm. b) jedná její zaměstnanec – člen, který byl statutárním orgánem pověřen. Stává se to zejména u velkých státních podniků a akciových společností, že dojde k písemnému pověření. Takové pověření není plnou mocí. V tomto případě veškeré úkony, které činí tento pověřený zaměstnanec, jsou přímo úkony právnické osoby, písemnost se doručuje této právnické osobě. Není to jako u plné moci, že se doručuje zmocněnci. Pokud se v řízení objeví zaměstnanec, který prokáže pověření, ať už konkrétní listinou nebo například organizačním řádem, pak nejde o postup, který známe v případě zmocňování, ale jde o postup, jako kdyby  v tomto případě jednal přímo statutární orgán. V tomto případě na Občanský soudní řád odkazuje poznámka Správního řádu ve vztahu k  jednání právnických osob.

 

4)

Kromě osob právnických nový Správní řád zavádí další bod, kterým je identifikace účastníků řízení. Účastníci řízení jsou definováni v § 27 Správního řádu. „Nejdůležitější účastníci řízení„ musí být nově uvedeni přímo ve výroku rozhodnutí. § 27:  Žadatelé a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. To je další problém, zejména u fyzických osob, kdy nově k identifikaci fyzické osoby nepostačí trvalé bydliště, ale dalším povinným identifikátorem je datum narození. Tato fyzická osoba musí být jako účastník řízení uvedena jménem a příjmením, trvalým bydlištěm a datem narození. Až v tomto momentu je splněna základní náležitost identifikace účastníka řízení.   

 

5)

Další věcí je zužování žádosti. Je to upraveno v § 41 odst. 8  a v § 45 nového Správního řádu. Pokud půjde o změnu obsahu podání, je pak nutný postup podle § 41 odst. 8. : Správní orgán může povolit buď zpětvzetí nebo změnu obsahu podání.Podmínkou je, že se to děje jen v případě, že podateli hrozí vážná újma. Bude-li někdo chtít měnit rozsah žádosti, musí  tvrdit, jaká závažná újma mu s ohledem na předchozí rozsah hrozí. K zúžení žádosti: upozorňuji na jedno ustanovení, které patří mezi nejméně povedené ve Správním řádu - § 45 odst. 4.  Podle textu zmíněného ustanovení nelze brát žádost zpět a nelze zužovat předmět řízení. Pokud takový úkon účastník řízení učiní přímo v odvolání, byť to zní nelogicky, musí tento úkon po podání odvolání učinit znovu. V období od převzetí rozhodnutí do podání odvolání i v samotném textu odvolání nemůže být žádost zužována a návrh nemůže být brán zpět. Až po podání odvolání v tomto případě může, ať už orgán I. stupně, který by to měl učinit ex-offo nebo odvolací orgán, který by to měl učinit z logiky věci, vyzvat účastníka řízení, zda-li skutečně trvá na zúžení předmětu řízení nebo zpětvzetí žádosti. Je to postup sice nelogický, ale takový postup je ve Správním řádu naznačen.

 

6)

Dalším ustanovením, se kterým budou často a rádi operovat advokáti, je ustanovení § 48 o překážkách v řízení. § 48 nového Správního řádu říká, že přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou.Je nutno si uvědomit, že přiznáváme právo postupovat legálně z hlediska zájmu státní památkové péče, toto právo momentálně nikdo jiný, než orgán státní památkové péče, přiznat nemůže.

 

 

Co lze z hlediska řízení považovat za podstatné vady žádosti o závazné stanovisko ?

 

Upozornil bych na 2 momenty: na procesní a věcný.

 

Věcný moment vyplývá z toho, že náležitosti žádosti o závazné stanovisko k obnově kulturní památky upravuje § 9 prováděcí vyhlášky zákona o státní památkové péči č. 66/1988 Sb., který stanoví určité náležitosti, které jsou náležitostmi obligatorními a tzv. hlídají stránku věcnou. Druhý důvod je procesní, což je smutná zkušenost, kterou máme se stávajícím Správním řádem. Mnohá řízení končila přerušením, protože stávající Správní řád neumožňoval ukončit taková řízení. Jsou to řízení, která jsou zahajována na žádost osoby, která nedoložila své zmocnění ve věci. Podle nového Správního řádu už je takové řízení možno zastavit, pokud nebude ve stanovené lhůtě doplněn požadovaný doklad.

Další bod, který se vztahuje k zastavení řízení, je sporný. Otázka zní, kdy se řízení od vydání závazného stanoviska stane zjevně bezpředmětným. K tomu důvodu může dojít pouze výjimečně, šlo by asi o ty případy, kdy v mezidobí předmět ochrany jako takový zanikne. (Např. někdo požádá o obnovu dřevěné stodoly, druhý den stodola po zásahu blesku shoří). Některé žádosti by měly být podle § 54 odst. 3 nového Správního řádu považovány za zjevně nepřípustné. Z hlediska našeho řízení jsou to nejtypičtější případy, které se týkají demolic. Odstranění stavby není to, na co by se vztahovalo ustanovení § 14 odst. 1 a 2 zákona o státní památkové péči. V tomto případě lze hovořit o žádosti, která je z hlediska zákona o státní památkové péči považována za zjevně právně nepřípustnou.

  

7)

Prvkem, který se objevuje v odvolacím řízení, je obligatorní povinnost odvolání odůvodnit.  Blanketní odvolání není řádným odvoláním. Upozorňuji na to, že to nejčastěji dělají advokáti, kteří mají zkušenost se soudy. Pokud správní orgán dostane blanketní odvolání bez uvedení důvodu, v tomto případě by správní orgán měl vyzvat účastníka řízení, popř. jeho zplnomocněného zástupce, aby doplnil své podání a řízení po dobu, po kterou bude toto doplňování probíhat, by měl přerušit, pokud bude možné na odvolání hledět jako na žádost o zahájení řízení o odvolání (toto řízení se totiž samostatně zastavuje - § 91 nového Správního řádu). Nově jsou stanoveny lhůty pro vydání rozhodnutí (jsou kratší).

 

8)

Další věcí jsou stejnopisy - § 82 odst. 2 Správního řádu. Správní orgán má povinnost v případě, kdy účastník řízení nedoručí dostatečný počet stejnopisů, učinit kopie toho podání a tyto kopie zaslat na vědomí ostatním účastníkům řízení. Děje se tak na náklady účastníka řízení a v tomto případě správní orgán není oprávněn prominout zaplacení těchto nákladů a je povinen tyto náklady účastníku řízení vyúčtovat.

 

9)

Ustanovením, se kterým budou zpočátku problémy, je zákaz změny k horšímu (reformatio in peius). Ten je obsažen v § 90 odst. 3 nového Správního řádu. Pokud odvolání podá jediný účastník řízení, pak můžeme upravit např. podmínky, ale nemůžeme např. už v tomto řízení práce na obnově nepřipustit. Pokud se domníváme, že správní orgán postupoval chybně v tom směru, že nebyl prostor pro stanovení podmínek, ale naopak celý záměr by měl být považován za nepřípustný, odvolací orgán musí napadené rozhodnutí zrušit, vyjádřit svůj právní názor, který bude pro podřízený správní orgán závazný, a celou věc vrátit zpět prvoinstančnímu orgánu. Ledaže by podal odvolání jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné. To jsou případy, kdy si špatné vztahy uvnitř nějakého majetkového společenství řeší účastníci řízení přes správní orgány.

Obdobný případ nastává, pokud se do řízení přihlásí občanské sdružení podle zákona o ochraně přírody a krajiny  - § 70 zákona č. 114/1992 Sb., má to zjevně jiné zájmy, než vlastník nemovitosti. I v tomto případě se „reformatio in peius“ - zákaz - na takový případ vztahovat nemusí. 

 

10) 

Dotčené správní orgány podle § 136 nového Správního řádu pro řízení podle § 14 většinou nebudou přicházet v úvahu. Výjimkou je případ, kdy je zásah prováděn v historickém parku, kdy jde o kácení dřevin. V tomto případě je to názor Ministerstva životního prostředí,  který se už dlouho nemění. Závazné stanovisko státní památkové péče může sloužit jako podmínka pro ohlášení, nikoliv žádost o souhlas s kácením dřevin. V tomto ojedinělém případě by dotčené správní orgány podle zákona 114/1992 Sb. pro řízení podle § 14 zákona o státní památkové péči jednoznačně v úvahu přicházely.

  

11)

Jedno významné ustanovení, na které stojí za to upozornit, se týká řízení podle zákona o státní památkové péči, je ustanovení § 143 nového Správního řádu, které je novinkou a dosud je dosavadní správní řád neznal. § 143 upravuje řízení na místě. Pokud krajskému úřadu či podřízenému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností přísluší výkon dozoru, což mj. upravuje § 34 zákona o státní památkové péči a státní stavební dohled obsažený v § 28 a v § 29 téhož zákona, je vhodné uvědomit si, že § 143 poskytuje vhodné nástroje. Podmínkou je, že jde o úkon oprávněné úřední osoby.  Bylo by vhodné text o tom, že pracovník správního orgánu je oprávněnou úřední osobou ve smyslu § 143 nového Správního řádu, zakomponovat také do osvědčení, které by měl svým pracovníkům vydat správní orgán, tak jak to upravuje § 34 zákona o státní památkové péči.

 

 

 

Literatura:

1) ONDRUŠ, Radek - vydalo nakladatelství LINDE, 2005

2) HRABÁK,  Jan - NAHODIL, Tomáš - vydalo nakladatelství ASPI, 2005

 

3) Dále ještě upozorňuji na letos vydanou publikaci nakladatelství ASPI : Nový Správní řád.

Nejde o komentář k zákonu o správním řízení, jde o publikaci, která je souborem statí převážně pedagogů Právnické fakulty UK, ale zabývá se typologickými otázkami nového správního řízení. 

 

4) V první čtvrtletí 2006 bude vydán ještě další Komentář ke Správnímu řádu od autorů: KAUTSKÝ -  VEDRAL  - ONDRAČKOVÁ.

 

 

 

 

Metodika byla předána krajským úřadům v rámci porady dne 15.12.2005 na Ministerstvu kultury.

 

 
Zodpovídá: administrátor
Vytvořeno / změněno: 21.2.2006 / 21.2.2006 | Zveřejnit od-do: 21.2.2006-31.12.2006
 

 

Kontakt

Ústecký kraj
Velká Hradební 3118/48
400 01 Ústí nad Labem
tel.: +420 475 657 111
e-podatelna: epodatelna@kr-ustecky.cz
IČ: 70892156
DIČ: CZ70892156, je plátce DPH
Datová schránka: t9zbsva

Podrobný kontakt


Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém