Severočeská galerie
výtvarného umění v Litoměřicích má ve svých sbírkách hodně obrazů, kreseb
a grafických listů Kamila Lhotáka, které byly několikrát vystavovány, a to
zvláště v poslední době na třech výstavách. Tou první byla výstava Sic Itur Ad Astra v Museu Kampa v roce 2015, další
následovala v Litoměřicích pod názvem KL 38–65, pořádaná na přelomu let
2016 až 2017 a poslední velkorysou přehlídkou byla výstava díla Kamila
Lhotáka s názvem Retrospektiva v první polovině roku 2018 v
Obecním domě v Praze.
V rámci
cyklu Minigalerií jsme z děl Kamila Lhotáka nevybrali to, co okouzluje
všechny muže bez rozdílu věku, tedy
stroje a automobily,
motocykly a letadla, prostředí letišť, prázdné plochy se signálními praporky,
plující balony či daleké horizonty. Nezařadili jsme do tohoto výběru ani slavný
obraz Civilisace, jehož plocha je
poseta desítkami drobných předmětů, částí strojů a strojků i drobnými značkami
a symboly.
Soustředili jsme se na
Lhotákovy portréty ze sbírek naší galerie. A že je z čeho vybírat dokazuje
nejen obraz Portrét Františka Tichého
či Manka, dcera velkoměsta, ale i tři
grafické listy Dívka, Má žena, Manka.
Mimo portréty – snad jako
vzkříšení – můžete vnímat jedinou zápůjčku na této výstavě, kterou je obraz
s názvem Krajina Českého středohoří/České
středohoří z roku 1955, vždyť odtud, z Českého středohoří, pocházíme.
A zánik? Pro stroje i lidi vždy stejný. Hřbitov. Ve Lhotákově případě obraz Hřbitov automobilů z roku 1943. A
tím tato minipřehlídka končí.