Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Názor hejtmana Ústeckého kraje ing. Jiřího Šulce (ODS) k zákonu o pověřených obcích:

Nejsem přesvědčený o tom, že 194 pověřených úřadů přinese blaho občanům kraje a úsporu nákladů či úředníků. A troufám si tvrdit, že lidé nebudou mít na úřady blíž než dosud. Přijaté řešení přinese jenom to, že stát na počtu úředníků „přibere“ a zhubne státní pokladna – nemyslím si, že právě tyto dva faktory jsou to pravé, co občané České republiky, daňoví poplatníci, očekávají. V úterý schválenou podobu reformy veřejné správy považuji za řešení jdoucí proti jejímu smyslu, protože v první řadě neřeší rostoucí byrokracii v této republice a v druhé zapomíná na to, že žijeme na začátku 21. století, tedy nikoli ještě za Rakouska-Uherska. Jsem přesvědčen o tom, že připravovat v tomto století reformu veřejné správy by mělo být předznamenáno především tím, aby vycházela ze zcela jiných principů, než z těch byrokratických, na kterých dosud fungovala  – z racionalizace v oblasti počtu úředníků a nezbytných činností a postupů, z moderních technologií.

V současné době rostoucí byrokracie nevidím důvod, proč nesáhnout právě po těchto možnostech, mnohem úspornějších a dokonce modernějších, které – a o tom jsem přesvědčen – by ve výsledku přinesly mohem větší efekt, úsporu času, peněz, úředníků i úředních budov. Stačí omezit zbytečně byrokratické formuláře a žádosti, kterých musí občan například ve stavebním řízení vyplnit a podat doslova desítky, a radikálně změnit postupy pro vyřizování úředních záležitostí. Je totiž naprosto zbytečné, aby se státní správa přibližovala lidem u záležitostí, které zařizujeme dvakrát za život, a měla na to v každé druhé vesnici připraveného úředníka. Takoví lidé přece nebudou specialisté ve svém oboru, těmi se stanou až s počtem vyřízených případů. Bylo by přínosnější (a především úspornější) pokusit se o zásadní změnu v oblasti zákona, podle kterého je nutné k vyřízení  některých záležitostí dojíždět za úřady místně a věcně příslušnými. Proč by si občané nemohli podat jakoukoli žádost v místě bydliště s tím, že místní úřad ji postoupí dál k vyřízení věcně příslušnému úřadu, pouze zkontroluje formální správnost tohoto podání? Teprve tak by se zjednodušila administrativa a úřad přiblížil lidem, teprve nyní by se možná začal měnit vztah občanů k úředníkům. Rozhodně to nečekám od reformy, která podpoří, aby v každém městě byl dům plný úředníků čekajících na to, až tam jednou za pět let někdo přijde s žádostí...

A dokonce si v této souvislosti troufám tvrdit, že na počátku 21. století bychom se mohli naučit „chodit na úřady“ elektronickou cestou, třeba z domova prostřednictvím svého počítače.

Já osobně si úřad ve 21. století představuji jako velmi moderní institut, o jehož sídle nemusím mít ani tušení, protože každý má elektronickou podatelnu, do níž pohodlně dosáhnu z počítače ve svém obývacím pokoji. Neochotný a nekvalifikovaný úředník mne nerozčílí, protože jednak žádného neuvidím, jednak prostřednictvím právě elektronické pošty se moje žádost dostane do povolaných rukou. Jako občana tohoto státu a daňového poplatníka by mne takto fungující úřady plně uspokojovaly. Bohužel tato vize je od 194 pověřených obcí s nově rekonstruovanými budovami a kancelářemi pro narůstající počty úředníků hodně vzdálená.  

A tak mne moje noční můra v podobě občana vyplňujícího na chodbě úřadu nesmyslné formuláře, kterým často ani nerozumí, a čekajícího ve frontě před dveřmi kanceláře nebo přepážky až se na něj po obídku jedním okem podívá prací znavený úředník, nepřestává tlačit...