Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Dovolujeme si Vás pozvat na vernisáž výstavy prof. Jaroslava Brožka, průkopníka severočeské geometrické malby, zakladatele oboru výtvarná výchova na Pedagogické fakultě v Ústí n. L. a držitele Ceny města Ústí n. L. z r. 2005.

Výstava:         Jaroslav Brožek: Dobrodružství barvy (25 velkých olejů)

Zahájení:        úterý 9. října 2007 v 17.00

Místo konání: Městská výstavní síň Zlatá trojka, Zlatá síň (Městská knihovna Most, Moskevská 12, Most, tel. 476 768 800)

Program:       Doc. Ing. Iva Ritschelová CSc., rektorka UJEP

Prof. Mgr. Miloš Michálek, Katedra výtvarné výchovy UJEP

Prof. Jaroslav Brožek

Dívčí jazzové saxofonové sexteto Too much saxes

Termín výstavy: 9. 10. - 2. 11. 2007 (výstava je přístupná v běžné provozní době MKM, tj. PO, ÚT, ČT, PÁ od 10.00 do 19.00)

 

Současně s výstavou prof. Jaroslava Brožka, bude zahájena ve Stříbrné síni Zlaté trojky výstava keramických obrazů Heleny Stiessové.

Výstava:         Helena Stiessová: Z času minulého (keramické obrazy)

Zahájení:        úterý 9. října 2007 v 17.00

Místo konání: Městská výstavní síň Zlatá trojka, Stříbrná síň (Městská knihovna Most, Moskevská 12, Most, tel. 476 768 800)

Termín výstavy: 9. 10. - 2. 11. 2007 (výstava je přístupná v běžné provozní době MKM, tj. PO, ÚT, ČT, PÁ od 10.00 do 19.00)

 

http://www.keramikavotisku.wz.cz/home.htm

 

Dobře jsme to zorali

Profesor Jaroslav Brožek (1923), rodák z Kněževsi na Moravě a absolvent profesury kreslení, modelování a deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě University Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Miloše Salcmana a Karla Lidického (stejný obor absolvovali i další protagonisté českého geometrického umění Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Dalibor Chatrný nebo Karel Malich), se podílel na vzniku oboru výtvarná výchova na tehdejším Pedagogickém institutu v Ústí n. L. v r. 1959. Perspektivně se vyvíjející dráha vysokoškolského pedagoga, orientovaného na didaktiku výtvarné výchovy a zejména na teorii barvy, byla přerušena v srpnu 1968. Normalizační kádrová perzekuce ho vyřadila z výuky (1970), vyloučila z fakulty (1972) a nakonec znemožnila jakékoliv místo ve školství (1974). V r. 1975-1989 byl zaměstnán manuálně jako písmomalíř, přesto nerezignoval na výtvarnou práci, ani na odbornou činnost. Pod krycími jmény vydal důležitá odborná a popularizační díla: Barva a obraz (1980), Dobrodružství barvy (1983) a Jak namalovat krajinu (1978), která zasvěcovala mladé studenty do problematiky moderního umění v 70. a 80. letech.

Pád režimu v r. 1989 mu přinesl nejen rehabilitaci, ale i možnost návratu na Pedagogickou fakultu v UL a získání docentury (1991) a profesury (1992), ale především prostor pro publikování, výuku studentů a další četné aktivity v oblasti výtvarné pedagogiky. Stál u zrodu Institutu výtvarné kultury (dnešní Fakulta užitého umění a designu UJEP). Jeho publikace Výtvarné Ústí/Kronika výtvarného života v Ústí n. L. (1998) se stala nejrozsáhlejším zpracováním historie výtvarné kultury ústeckého regionu. V 90. letech vedl četné workshopy pro regionální výtvarníky a v r. 2005 mu primátor města Ústí n. L. udělil Cenu města.

Vystavená kolekce nefigurativních obrazů je z jeho cyklu Soustavný výzkum barevného čtverce, na kterém pracoval soustavně a bez zásadních změn od 60. do 90. let. „Barva je prostředek sjednocující, dorozumívací a je to symbol,“ říká emeritní profesor Jaroslav Brožek, který sám je symbolem neúnavného, pracovitého, znalého a inteligentního člověka - učitele.

Na tehdejší Pedagogické fakultě jste zakládal obor výtvarná výchova. Znamená to, že dřív se zde výtvarná výchova neučila?

Ne, neučila. Na tehdejší vyšší pedagogické škole se učila jen matematika, čeština, dějepis, zeměpis a marxismus. V roce 1959 mě přeložili z Teplic, kde jsem učil na všeobecně vzdělávací a pedagogické škole. Zpočátku jsem výuku zajišťoval sám, o něco později přišli kolegové Maleček a Houra. Dařilo se nám, publikovali jsme články o výuce výtvarné výchovy a společně jsme napsali několik příruček. Učili jsme a zároveň jsme teoreticky ten obor zakládali. Bylo to neorané pole a nám se to dobře oralo. Netrvalo to ale dlouho, v r. 1969 nás z fakulty vyhnali, protože jsme nevítali příchod spřátelených armád. Jako důvod bylo uváděno, že jsme ztratili důvěru.

Dá se oddělit občanský postoj umělce od jeho díla? Má se dílo umělce hodnotit jen podle díla, nebo i podle jeho občanského postoje?

Na to se těžko odpovídá. Ale myslím, že umělec by měl být celou svou osobností jednotný.

Jaké to je, psát pod cizím jménem?

Je to smutné. Moje knihy vycházely anonymně a to mě moc mrzelo. Byl jsem zoufalý. Sháněl jsem krycí autory, kteří by byli ochotni s rizikem se podepsat pod mou knížku. Vydat tu knížku byla radost. Byl jsem moc šťastný, že vyšla knížka Jak namalovat krajinu, ale krycí autor za čas začal mé autorství popírat a to bylo ještě smutnější.

Je lehké dnes být profesionálním výtvarníkem?

Je to těžké! Ale ani po škole člověk nesmí na sobě přestat pracovat a musí o sobě dávat vědět.

Z materiálů Miloše Michálka, Zbyňka Sedláčka a TO

Příloha: pozvánka na vernisáž ve formátu pdf

 

Helena Stiessová:

O mně? Pár let šlépějí na hliněné cestičce. Ostatní cesty pomalu zarůstají a dům se plní zkamenělou hlínou.

O mně? Na světě od roku 1980, s rukama po lokty v hlíně od roku 2002. Domov v Kadani, studia v Praze. Čeština a švédština. Také František Halas vzývá hrsti prsti. Švédsky handfull mylla.

O mně? Viz mé otisky prstů. V hlíně.

Narodila jsem se 11. 12. 1980 v Kadani. K výtvarnému umění jsem sice tíhla, ale nebyla jsem z těch dětí, které hezky kreslí. Ke keramice jsem se dostala náhodou. Na samém začátku stál zájmový kroužek vedený paní Žabovou při Domě dětí a mládeže v Kadani. Tou dobou jsem studovala Filosofickou fakultu v Praze a čas trávený s hlínou vyplnil mé víkendy. Pokoj v rodném domě se postupně proměňoval v dílnu, pak přišla literární soutěž Švédského institutu. Za peníze pro vítěze jsem pořídila vlastní elektrickou pícku a tím se zrodila Keramická dílna v Otisku.

První výstava přišla v r. 2006. Dostala jsem ji darem od švagrové, sama bych váhala asi ještě dlouho. Každou novou výstavu cítím jako inspiraci a impuls pro další tvorbu. Netušeným směrem se stočila moje cesta po setkání s hrnčířem Jiřím Duchkem v srpnu 2006, u nějž jsem se učila točit na kruhu. Své zatím poslední obrázky pálím technikou raku, která pochází z Japonska a byla modifikována americkou školou.

Helena Stiessová

Příloha: reprodukce dvou keramických obrazů ve formátu pdf