Krušné hory představují klíčový region na česko-německé hranici. Tyto hraniční hory však nebyly hradbou oddělující dvě země a národy, ale naopak spojnicí mezi nimi. Jejich drsné prostředí ovládané přírodními poměry zcela přirozeně vedlo lidi ke vzájemné pomoci a spolupráci. Cílem přeshraničního projektu Umění pozdního středověku v hornické oblasti Krušnohoří tak bylo na platformě společné hornické minulosti krušnohorského regionu potvrdit historickou sounáležitost české a saské části jako jednoho kulturně-sociálního prostoru. Projekt byl současně formulován na podporu nominace Hornického regionu Krušnohoří/Erzgebirge, završené v roce 2019 zápisem na Seznam světového dědictví UNESCO. Patřil tak mezi aktivity Ústeckého kraje, které měly posilovat „společné“ česko-německé úsilí o zápis Krušnohoří na tento seznam. Hornická oblast Krušnohoří představovala zejména na přelomu pozdního středověku a raného novověku mimořádný fenomén. Pod vlivem prudkého rozmachu hornictví se stala jedním z center hospodářského a kulturního rozvoje a díky bohatství zdejších rudných ložisek nejhustěji obydlenou horskou oblastí Evropy. Vedle horníků, báňských odborníků a profesí vázaných na zpracování rud zde dostaly svou příležitost i umělecké profese. Příležitosti jim přinášela jak tradiční krušnohorská centra v čele s Freibergem, tak také podkrušnohorská města, mezi nimi český Most vytvářející hospodářské zázemí zemědělsky chudému horskému masivu. Z těchto důvodů byly do projektu na české straně začleněny jak sbírkové předměty vznikající pod vlivem těchto vazeb, tak téma historického města Most.
„Starý Most“ dnes představuje už jen místní část Mostu zahrnující pozůstatky „vyuhleného“ historického města mezi lety 1964 až 1987. Sídelní útvar se v původní poloze vyvíjel od raného středověku. První zmínka o něm pochází z 11. století. Počátky vlastního královského města jsou kladeny do doby kolem roku 1230. Od tohoto období se město dělilo do jednotlivých parcel pro městské domy a probíhala jeho souvislá výstavba, která se v terénu říční nivy Bíliny formovala do specifického sídelního útvaru se třemi náměstími. Královské město bohatlo především ze své hospodářské funkce a strategické polohy na hranici se Saskem, při úpatí Krušných hor. Velký vliv na ekonomiku města proto měla těžba stříbra v Krušných horách, které poskytovalo mimo jiné finanční podporu. Podobu středověkého města v roce 1515 proměnil ničivý požár, který stál nejen za novou městskou výstavbou, ale hlavně za budováním nového farního kostela, kterou organizačně i finančně podpořila krušnohorská města. S jeho návrhem je spojen Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, působící též jako stavitel annaberského kostela sv. Anny ve službách Jiřího Vousatého. Téma „starého Mostu“ a jeho zániku spojené s osobností historičky Heide Mannlové Rakové, (Obr. 1) která byla autorkou dvojice publikací o děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, se tak stalo hlavním tématem projektového partnera Oblastního muzea a galerie v Mostě (též OMGM).
Aktivity Lead partnera se soustředily, jak vystihl sám název projektu, na pozdně středověké umění vznikající ve spojení s krušnohorskou hornickou oblastí. Projektový partner Oblastní muzeum a galerie v Mostě zde zajišťoval odborného garanta, uměleckou historičku Jitku Šrejberovou, a to pro účely restaurování sbírkových děl, jejich vědecký výzkum a na ně navázané odborné výstupy, ať v podobě publikací či přednáškové činnosti. Odborná garantka zde rovněž koordinovala vědecko-výzkumnou spolupráci s německým partnerem, a to Vysokou školou výtvarných umění v Drážďanech. Německý projektový partner v rámci výzkumu umělecké produkce ve Freibergu a výzdoby freiberského dómu vytvořil a úspěšně odzkoušel interdisciplinární evidenci, kterou převedl do databáze arsligni.org. Na české straně bylo v letech 2018 až 2020 dle původního plánu prozkoumáno a zrestaurováno pět uměleckých děl ze sbírek Ústeckého kraje. Příznačným symbolem česko-německého partnerství se současně stal dřevěný kruhový reliéf s motivem sv. Anny Samotřetí pocházející ze sbírky spravované Oblastním muzeem a galerií v Mostě, kam byl přenesen v roce 1941 z mosteckého děkanského kostela. (Obr. 2) Drobné dílo do roku 2019 restaurovala v rámci diplomové práce na drážďanské vysoké škole Asgard Kleinbauerová, a to pod vedením prof. Andrease Schulzeho a prof. Ivo Mohrmanna. Pro všechny tři projektové partnery se dřevěný kruhový reliéf stal pomyslným kruhem, v němž se jejich aktivity spojily. Mimo tondo byly ze sbírky mosteckého muzea restaurovány socha Trůnící Madony I. (Obr. 3) a tzv. Votivní deska mostecká připsaná Mistrovi I. W. (Obr. 4) Dalšími restaurovanými díly byla socha Madony z Krupky II. z Regionálního muzea v Teplicích (Obr. 5) a oltářní retábl se sochou sv. Barbory z Želiny z Oblastního muzea v Chomutově. (Obr. 6)
Aktivity obou partnerů na české straně byly rozvrženy tak, aby plynule navazovaly a mohly uzavírat jednotlivé etapy. První tak byl již v roce 2018 zahájen materiálový průzkum Laboratoří ALMA AVU v Praze, aby mohla být vyhodnocena vstupní data pro přípravu restaurování. Součástí průzkumů bylo také například CT-vyšetření části děl či průzkumy dřeva. (Obr. 7) Oblastní muzeum a galerie v Mostě poskytovalo v této etapě nezbytné zázemí pro většinu děl, u nichž musely být eliminovány veškeré přesuny a tím i změny klimatu s ohledem na zajištění jejich komplexní ochrany. Byl tak pro ně v muzeu vyčleněn trezorový depozitář s kontrolovaným klimatem. Převezeny sem byly Madony z Krupky II. z Regionálního muzea v Teplicích a dotčené sbírkové předměty OMGM z instalace v děkanském kostele v Mostě. Ústeckým krajem byla dále zadána výroba specializovaných přepravních obalů na míru dílům, u nichž tyto nebyly k dispozici. Materiálový průzkum a ostatní se odehrávaly za odborného dohledu, a to výhradě po dohodě a se souhlasem odpovědného správce sbírkového předmětu. Za účelem objektivity byla v projektu jako konzultantka angažována již od počátku restaurátorka, později ještě další restaurátor. Materiálový průzkum vedla Janka Hradilová a konzultanty pro oblast restaurování působili Renata Novotná Zemanová a Mario Král. Důležitou součástí projektu tak bylo odborné poradenství a výměna zkušeností v rámci zpracování vhodných restaurátorských a konzervačních postupů.
V projektu byla prováděna fotodokumentace děl ve stavu před a po restaurování, realizován vědecký výzkum a nezbytné studijní cesty. V listopadu 2018 byla například organizována jednodenní odborná exkurze českých muzejních pracovníků a studentů do restaurátorských ateliérů a laboratoří v Drážďanech. Během procesu restaurování probíhaly již od počátku pravidelné kontrolní dny, které byly pořádány v grémiu všech zainteresovaných stran a odborníků. Votivní deska mostecká byla restaurována Jakubem Stretti v Praze, Trůnící Madona I. z mostecké sbírky Monikou Wolfovou v Kyjově, retábl se sv. Barborou Mario Králem v Brně a Madona z Krupky II. Jindřichem Šlechtou v Horažďovicích. V dubnu 2019 během reciproce zapůjčilo OMGM do Oblastního muzea v Chomutově epitaf Jindřicha Piscatora († 1568–1569), přenesený do muzejních sbírek z děkanského kostela v Mostě. Epitaf do roku 2020 nahradil v dlouhodobé expozici chomutovského muzea Všemu světu na útěchu retábl se sv. Barborou. Reciproční výpůjčka díky projektu umožnila znovu vystavit dílo, které bylo po dlouhou dobu skryto očím veřejnosti. Současně dalo vystavení příležitost upozornit na výročí 450 let od úmrtí významné mostecké osobnosti, která se těšila obecnému uznání za své aktivity ve městě.
V srpnu 2019 bylo na Vysoké škole výtvarných umění v Drážďanech ukončeno restaurování tonda se sv. Annou Samotřetí z výzdoby svorníku klenby severní předsíně děkanského kostela v Mostě. Ještě předtím se České republice a Spolkové republice Německo v červenci podařilo zapsat na Seznam světového dědictví UNESCO Hornický region Krušnohoří/Erzgebirge a proto se v září v OMGM odehrál za finanční podpory MK ČR z tehdejšího Programu pro památky UNESCO retrospektivní workshop Ústeckého kraje věnovaný úspěšnému zápisu statku na tento seznam, příznačně nazvaný Cesta Hornického regionu Krušnohoří/Erzgebirge mezi světové dědictví (1998–2019). Zde tak bylo možno veřejnosti poprvé představit restaurované tondo. (Obr. 8) Přestože do projektu již záhy v roce 2020 výrazně zasáhla celosvětová pandemie covidu-19, stala se situace projektu inspirací k hledání nových cest na podporu kultury a k naplňování vědecko-výzkumného potenciálu. V roce 2020 se podařilo završit hlavní cíle na ochranu a zachování kulturního dědictví Ústeckého kraje zrestaurováním všech pěti děl. V květnu 2020 bylo ukončeno restaurování trojice děl, a to jak ze sbírky Oblastního muzea a galerie v Mostě, tak ze sbírky Regionálního muzea v Teplicích, v srpnu pak retáblu se sv. Barborou z Oblastního muzea v Chomutově, zpět instalovaného již 2. září. (Obr. 9) V návaznosti na ukončená restaurování proto probíhalo odborné zpracování veškerých výsledků získaných během procesu restaurování a materiálového průzkumu.
Od podzimu 2020 do léta 2021 čeští projektoví partneři představili veškeré výsledky a výstupy. V říjnu 2020 byla v OMGM otevřena výstava Příběh starého Mostu: Na památku Heide Mannlové, kterou doprovodil stejnojmenný sborník. (Obr. 10, 11) Paralelně s nimi probíhala příprava stejnojmenného mezinárodního kolokvia k datu otevření výstavy 22. října 2020, vzhledem k pandemickým opatřením přesunutého na rok 2021. Již při tvorbě výstavy se musel tvůrčí tým podobně jako jiné v České republice vypořádat s eventualitou, že nebude možno výstavu zpřístupnit, proto se počítalo se zajištěním virtuální prohlídky. Výstava je tak zájemcům o starý Most dostupná i po jejím skončení na stránkách českých projektových partnerů. Díky realizované výstavě se mimo to podařilo konzervovat a restaurovat řadu sbírkových předmětů OMGM, které tvořily podstatu celé výstavy. Autorka výstavy Jitka Šrejberová již od počátku jako nedílnou součást přípravy specifikovala stav jednotlivých sbírkových předmětů a vyhodnotila je pro jednotlivé druhy ošetření. Koncepce výstavy tak pro sbírku měla vysoce pozitivní dopady při její péči a ochraně a podtrhla tak ještě více vlastní význam přeshraničního projektu a jeho cíle.
Ten se završil v roce 2021 aktivitami Lead partnera, které se odehrávaly podle možností pandemických opatření. Jednou z hlavních akcí byla realizace výstavy Krušnohoří / Erzgebirge – Umění pozdního středověku ve dnech 5. února až 18. dubna 2021 v Oblastním muzeu v Chomutově, následně prodloužená až do 29. května. (Obr. 12) Výstava byla pro projekt stěžejním výstupem, neboť se soustředila na prezentaci jak restaurovaných uměleckých děl ve vlastnictví Ústeckého kraje, tak pozdně středověkého umění v hornické oblasti Krušnohoří. Mimo restaurované předměty byla do ní zapojena řada významných uměleckých děl ve spojení s Krušnohořím a podkrušnohorskou oblastí. Na její přípravě se podíleli všichni projektoví partneři, autorkou byla Jitka Šrejberová a tvůrcem výtvarného řešení Pavel Koch. Vysoká škola výtvarných umění v Drážďanech pro ni v rámci studentských prací pod vedením Ivo Mohrmanna připravila čtveřici vitrín k technologickým postupům ve výtvarném umění. Mimo virtuální prohlídku je udržitelnost garantována také mobilními výstavními panely, které umožňují modulově vytvořit výstavu na míru dle prostorových a jiných požadavků zájemců o ni. V dubnu 2021 bylo vydáno Ústeckým krajem pět odborných publikací, na nichž se podílel tým odborníků a restaurátorů zapojených do projektu. Publikace s podtitulem projektu byly vydány v tomto pořadí: Svatá Anna Samotřetí (svazek 1), Votivní deska mostecká Mistra I. W. (svazek 2), Trůnící Madona I. z mostecké sbírky (svazek 3), Retábl se sv. Barborou z chomutovské sbírky (svazek 4) a Madona z Krupky II. (svazek 5). (Obr. 13)
Česká strana se 8. května 2021 zapojila do spolupráce v rámci online kolokvia pořádaném drážďanskou vysokou školou příspěvkem Jitky Šrejberové nazvaným Transferregion Erzgebirge – Die Bedeutung Freibergs in der Kunstproduktion des böhmischen Erzgebirges und der Vorerzgebirgsregion. V návaznosti na tuto aktivitu uspořádal 24. června 2021 Ústecký kraj mezinárodní online workshop Umění pozdního středověku v hornické oblasti Krušnohoří. (Obr. 14) Ten prezentoval výsledky společné vědecko-výzkumné spolupráce dosažené v letech 2018 až 2021. Workshop tvořily dva přednáškové bloky, z nichž první byl věnován pozdně středověkému umění v Krušnohoří. Zde se svými příspěvky vystoupili odborná garantka projektu, která shrnula výsledky na české straně, a její němečtí kolegové umělecká historička Lia Bertramová spolu s restaurátorem Tinem Simonem. Druhý blok se zaměřil na problematiku představenou veřejnosti ve stejnojmenném sborníku Příběh starého Mostu. Své příspěvky zde spolu s garantkou přednesli Stefan Bürger z univerzity ve Würzburgu a Pavel Kalina z pražského ČVUT. Oba badatelé na výzkumu Heide Mannlové Rakové děkanského kostela v Mostě ukázali, že stavba je nejen nevyčerpatelné téma dalšího bádání, ale i místem, kde se protínají různé vědecké přístupy a dva národy se společnou minulostí.
Česko-německý přeshraniční projekt byl zaměřen na ochranu a péči o movité kulturní dědictví ve vlastnictví kraje, tematicky vybrané na podporu v roce 2019 úspěšného zápisu Hornického regionu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO. Vedle toho aktualizoval téma „vyuhlení“ starého Mostu, jímž byla nevratně zastavena kontinuita vývoje jedné z cenných historických urbánních krajin v České republice. Široce tak mohl připomenout kulturní bohatství severozápadních Čech. Publikování výsledků projektu pak významným způsobem přispělo na obou stranách k hlubšímu poznání kulturních souvislostí krušnohorského regionu. Přehodnocení děl i vyloučení některých z nich z tamních dílenských okruhů podtrhuje nezbytný diskurs, který poznání nekonzervuje, ale rozvíjí. Spolupráce na výzkumu a ochraně uměleckých děl ve vlastnictví Ústeckého kraje se tímto projektem neuzavírá, naopak projekt zůstává příkladnou ukázkou toho, že je správné pokračovat v prohlubování podobných aktivit. Protože je zdejší umělecký vývoj úzce spojen s činností konkrétních lidí přesahující česko-německou hranici, musí spolupráce probíhat oboustranně a doslova „bez hranic“, ostatně jak ukazuje i samotný úspěšný zápis oblasti na Seznam světového dědictví UNESCO.
Informace k textu:
Výše připravený text byl předán k otištění v časopise Oblastního muzea a galerie v Mostě Pod Hněvínem. Podrobnou informaci o průběhu projektu přináší jeho závěrečná zpráva. Další informace o něm naleznou zájemci jak na webových stránkách Ústeckého kraje, tak OMGM v záložce Projekty, https://www.muzeummost.cz/cz/projekty.
Informace k výstavám:
Autorskou panelovou
výstavu Krušnohoří / Erzgebirge – Umění
pozdního středověku si lze po dohodě zapůjčit na Krajském úřadě
Ústeckého kraje, Odbor kultury a památkové péče, kontaktní osoba Ing. Eva
Hladká.