Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Tisková zpráva ze dne 25.ledna 2015

„Jedno nelze ministru práce a sociálních věcí, potažmo jeho úředníkům, upřít. Aktivitu v prezentaci v médiích- ať již se jedná o sociální reformu, jejíž nepřipravenost v přechodu agendy dávek na Úřad práce ČR plní v těchto dnech hlavní stránky novin a lidé tam čekají dlouhé fronty, tak připravované změny v náhradní rodinné péči. Ke všem krokům, které ministerstvo pro občany, obce, kraje a další účastníky chystá, se dá říci: ‚rychleji mluvil než myslel‘“. To jsou slova radní Ústeckého kraje Jany Ryšánkové, které se jako osoby zodpovědné za sociální služby v našem kraji, ženy a matky, snad dennodenně dotýkají náměty, snahy a nekompetentní prohlášení ministerstva práce a sociálních věcí.

   Vloni v létě „vypadlo“ z MPSV, že do roku 2014 musí skončit kojenecké ústavy v celé zemi.

Osobně proto paní radní navštívila mostecké Kojenecké ústavy, příspěvkovou organizaci Ústeckého kraje. Zařízení sídlí v Husitské ulici, na úpatí Hněvína, a odloženým novorozencům, kojencům a dětem do 3 let bez rodiny nebo s rodiči bez zájmu, nabízí vše, co jim život odepřel a rodiče nedopřáli. V současné době tu žije 126 dětí. Informace o ústavu podala krajské političce ředitelka Milada Šilhová a její zástupce Pavel Weiss.

   „S paní ředitelkou Šilhovou i panem Weissem jsme diskutovali navrhované změny v náhradní rodinné péči, které ministerstvo prezentuje jako hotovou věc, aniž proběhla diskuse odborné veřejnosti. Na otázky typu, jakým způsobem bude probíhat výběr profesionálních pěstounů, kde jich ministerstvo sebere takový počet, aby všechny děti z ústavů mohly být „umístěny“ do rodin, nikdo neodpovídá. Informace, že úřady práce již dnes na některých místech nabízejí zapsání do jakéhosi registru pěstounů-čekatelů, je podle mého názoru skandální. Potencionální pěstoun přece musí projít psychologickými a jinými vyšetřeními, podmínky musí být srovnatelné jako u žádosti o adopci a nelze je obejít pouze jakýmsi proškolením nezaměstnaných. Některá média již přinesla návrhy finančních podmínek pro nové pěstouny. Může být hlavní motivací některých lidí bez zaměstnání pro převzetí dítěte do péče finanční prospěch ? Jaký to bude mít důsledek pro děti? Při diskusi v kojeneckém ústavu jsme se shodli, že na otázky odborné veřejnosti z ministerstva nikdo neodpovídá a odborníci mají obavu o osud dětí z kojeneckých ústavů a dětských domovů,“ říká rozezlená Jana Ryšánková.

   Pracovníci ministerstva, kteří novelu zákona připravují, kojenecký ústav v Mostě nenavštívili, ač byli mnohokrát vyzváni.. Jedná se o špičkové zařízení, které funguje na principu přechodného pobytu (s cílem po co nejkratší dobu), má vysokou úspěšnost v adopcích do zahraničí (od roku 2000 kolem 130 dětí) u dětí, které v jsou do rodin v České republice neumístitelné, prostě proto, že je nikdo z žadatelů o adopci u nás nechce. V zahraničí mají naději na lepší život a příběhy dětí, které pracovníci kojeneckého ústavu nadále v jejich životě sledují, jsou toho důkazem. Je jisté, že vykořenit dítě z rodinného prostředí je až posledním krokem, kdy náprava poměrů v rodině již není možná nebo zde trvá nezájem o dítě ze strany rodiny. Je potřeba s problémovými rodinami pracovat. A ještě jednou Jana Ryšánková: „Čas dítěte ale utíká velmi rychle a tak pracovníci z praxe vědí, že pokud má dítě šanci na nový lepší život, je potřeba udělat vše proto, aby dostalo šanci. Snaha ministerstva o blaho dětí, aby co nejvíce dětí zůstalo tzv. „doma“ a nebyly odváženy adoptivními rodiči do zahraničí, je poněkud falešná. Otázkou vždy bude, zda nám jde o dítě nebo jakési národní zájmy v Evropě, kde již dnes neexistují hranice. Pro děti, které mají již při narození vyhlídku života v dětském domově, je adopce do zahraničí mnohdy jedinou šancí na normální život v rodině.“

V mosteckém "kojeňáku" -vlevo radní Jana Ryšánková spolu s ředitelkou zařízení Miladou Šihovou
Snímky Zbyněk Šebesta