Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)
- Oficiální web
Pro Nový venkov, zpracováno 20.3.2003
Problémy, které se vyskytly, souvisely velkou měrou s předáváním majetku. Okresní úřady ho předávaly městům a krajům způsobem, kterému jsem se podivoval. Převod majetků z okresních úřadů se řídil zákonem č. 320/2002 a metodickými pokyny, zejména z Ministerstva financí ČR. V těchto pokynech nebylo podle našich informací definováno, co musí okresní úřady převést za majetek na kraje, ale co nesmí převést. Obecně bylo definováno, že úředník je převáděn s majetkem, který bezprostředně souvisí s výkonem jeho pracovní náplně – očekávali bychom, že bude převáděn s majetkem, který dosud užíval. Máme informace o tom, že v ojedinělých případech byly úředníkům na některých okresních úřadech těsně před stěhováním na kraj zaměněny počítače, které užívali, za podstatně méně výkonné, v současné době prakticky nepoužitelné (resp. použitelné pouze jako psací stroje, nikoli pro zapojení do sítě). Ze 120 delimitovaných počítačů je například možno použít jen 30 počítačů, z 85 předaných tiskáren lze použít cca 10 ks černobílých laserových tiskáren, ostatní jsou zastaralé mnohdy již nefunkční typy. Všechny počítače byly dodány prázdné, tj. bez jakéhokoliv software, údajně kvůli nedořešeným autorským právům. Náklady na legalizaci software na jednotlivých počítačích dle cen Microsoft lze odhadnout na asi 16 000 korun včetně DPH/ks (celkem asi 1 920 000 korun včetně DPH)!
Výše uvedené skutečnosti jsou jasným důkazem toho, že:
- delimitace majetků nebyla provedena korektně a zatíží rozpočty krajů dalšími náklady
- krajský úřad musí vynaložit další citelné finanční prostředky, aby delimitovaným zaměstnancům zajistil technicky vyhovující počítače včetně nezbytného software
- s tím souvisí i prostředky na další vybavení zázemí úřadu
- lze pochybovat o tom, že zaměstnanci okresních úřadů používali pro svoji práci tak technicky nedokonalé zařízení!
2. Odpověď zčásti vyplývá z odpovědi na otázku č. 1 – pokud máte na mysli vlastní prostředky kraje, pak jsme především museli pořídit počítače a software. Samozřejmě můžeme hovořit i o zázemí pro další více než stovku úředníků. Také jsme hledali nové prostory, kam bychom nové úředníky posadili, ale to už se hradilo z prostředků státu.
3. ? Jaké prostředky máte na mysli? Naše problémy jsem nastínil výše, shodli jsme se i s městy a obcemi – počátkem roku jsem navštívil Litoměřicko, Roudnicko, Žatecko a Lounsko.
4. V žádném případě to nemůže být krok konečný. Reforma veřejné správy slibovala omezení počtu úředníků, ale já o tom nejsem přesvědčen. Svých chapadel, kterými z Prahy ovlivňuje dění ve všech koutech republiky, se stát nevzdává a ani je neomezuje; zrušil-li jeden článek (okresní úřady), nahradí ho rychle dalším, a ne jedním. Předal-li v roce 2000 stát na bedra krajů celé střední školství, nezredukoval třetinu ministerstva školství, jak by snad daňový poplatník očekával. Ale ještě si nádavkem stačil založit v krajích instituce pro vzdělávání učitelů… Totéž se opakuje i nyní, na počátku druhé etapy reformy veřejné správy.
Zatímco Ústecký kraj se snaží držet počty úředníků na uzdě a zbytečně nebobtnat, stát se takovou snahou rozhodně pochlubit nemůže.
Je třeba dokončit reformu veřejné
správy. A když říkám dokončit, myslím tím nejenom přesun povinností ze státu na
