Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)
- Oficiální web
Naše značka: Ústí nad Labem
UPS 1091/ /03/La 20.02.2003
Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu jako příslušný odvolací orgán podle ust. § 58 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění (dále jen správní řád), na základě odvolání občanského sdružení Občanská liga Ústí nad Labem, se sídlem Štursova 47, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí n.L., stavebního odboru, č.j. SO/S/2248/02/119-Se/Dos ze dne 18.11.2002, kterým byla v rámci stavebního řízení povolena stavba „Výroba nízkomolekulárních epoxidových pryskyřic“, umístěná na části pozemku p.č. 137/1 k.ú. Ústí n.L., v areálu firmy Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s., Revoluční 1930/86, Ústí n.L., rozhodl podle ust. § 60 správního řádu takto:
Odvolání občanského sdružení Občanská liga Ústí nad Labem ze dne 9.12.2002 proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí n.L., stavebního odboru, č.j. SO/S/2248/02/119-Se/Dos ze dne 18.11.2002,
se jako nepřípustné zamítá.
O d ů v o d n ě n í
Občanské sdružení Občanská liga Ústí nad Labem (dále jen OL) se podáním ze dne 9.12.2002 odvolala proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí n.L., stavebního odboru (dále MmÚ, SO), č.j. SO/S/2248/02/119-Se/Dos ze dne 18.11.2002, kterým byla povolena stavba „Výroba nízkomolekulárních epoxidových pryskyřic“.
Za důvody pro podání odvolání a zrušení napadeného rozhodnutí uvedla:
· nesoulad předložené dokumentace s územním plánem obecně, specificky pak zjevný rozpor s ustanovením článku 50 písm. a) a e) a článku 52 odst. 8 písm. a) v souběhu s ustanovením článku 53 odst. 1 písm. y) obecně závazné vyhlášky města Ústí nad Labem č. 45/1996, o závazných částech územního plánu statutárního města Ústí nad Labem, ve znění pozdějších předpisů, s negativními důsledky pro životní prostředí, pro bezpečnost a ochranu zdraví a života obyvatel a tím i porušení jednoho ze základních nosných principů územního plánu města Ústí nad Labem deklarovaného obecně v preambuli,
· porušení ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a tím i porušení základních procesních ustanovení stavebního zákona směřujících k vydání stavebního povolení dle ustanovení § 66,
· nedostatečný průkaz splnění podmínek stanovených § 47 odst. 1, § 60 odst. 1, § 62 odst.1 a § 66 zákona č. 50/1976 sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, s možnými negativními důsledky pro životní prostředí, zdraví a životy obyvatel a v souběhu s tím nedostatečný průkaz splnění podmínek stanovený vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, specificky pak nedostatečný průkaz základních všeobecných požadavků na výstavbu (§ 22 odst. 1),
· porušení procesních ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a to zejména ustanovení § 3 odst. 2, 3 a 4, pro zjevně zcela nedostatečné vyrovnání se s připomínkami účastníka řízení, v souběhu s časovým postupem při rozhodování správního orgánu.
Podané odvolání bylo spolu s úplnou spisovou složkou postoupeno ve smyslu ust. § 57 odst. 2 správního řádu odvolacímu orgánu.
Odvolací orgán nejprve zkoumal, zda podané odvolání je odvoláním řádným, tj. podaným v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Pro podání odvolání je dle ust. § 54 odst. 2 správního řádu stanovena 15 denní lhůta, počítaná ode dne jeho oznámení. Právo podat odvolání je podle ust. § 53 správního řádu přiznáno pouze účastníkovi řízení.
Rozhodnutí bylo OL doručeno dne 26.11.2002, odvolání bylo podáno dne 10.12.2002. Jedná se tedy o odvolání podané včas.
Postavení občanského sdružení jako účastníka správního řízení řeší obecně zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, kde se v ust. § 70 stanoví:
· odst. 2 - místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním dle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona,
· odst. 3 - občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odst. 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení.
Občanské sdružení je tedy účastníkem správního řízení, jsou-li splněny podmínky uvedené v odst. 2 § 70 citovaného zákona, tzn. mimo jiné také, že se musí jednat o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Ochranou přírody a krajiny se podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění rozumí, v tomto zákoně vymezená péče státu a fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Podle ust. § 2 odst. 2 písm. g) tohoto zákona se tato péče zajišťuje spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řádu s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyrovnané a esteticky hodnotné krajiny.
Občanskému sdružení přiznává zákon postavení účastníka řízení, jde-li o sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny a má právní subjektivitu (o takové sdružení v daném případě jde) a jde-li současně o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, chráněné podle tohoto zákona.
Zda jde v konkrétním případě o řízení, jímž může být dotčen zájem chráněný tímto zákonem, je na posouzení příslušného správního orgánu, který řízení zahajuje nebo u něhož bylo řízení zahájeno podáním konkrétního návrhu. Tento orgán musí zjistit okruh účastníků řízení, s nimiž bude v řízení jednat. Musí posoudit, zda v daném konkrétním případě mohou být v řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Jsou-li tyto předpoklady splněny, informuje občanské sdružení o zahajovaném správním řízení.
Podáním ze dne 29.10.2002 oznámila OL stavebnímu úřadu svoji účast ve stavebním řízení na předmětnou stavbu v souladu s ust. § 59 odst. 1 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Na základě tohoto oznámení jí, jako účastníku řízení, stavební úřad zaslal oznámení zahájení stavebního řízení s ústním jednáním a následně jí doručil i stavební povolení.
Jaké důvody vedly SÚ k tomu, že OL přiznal postavení účastníka řízení podle ust. § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, není z rozhodnutí patrné. Je však zřejmé, že shledal, že zájmy chráněné tímto zákonem dotčeny být nemohou, neboť podle předloženého návrhu se stavba umisťuje do uzavřeného průmyslového areálu zastavěného stávajícími průmyslovými stavbami. Tento areál je podle obecně závazné vyhlášky města Ústí n.L. č. 45/1996, o závazných částech územního plánu statutárního města Ústí nad Labem (dále OZV č. 45), v platném znění, vymezen v čl. 53 odst. 1 písm. y), „pro Spolek - k umístění činností, dějů a zařízení výlučně výrobních průmyslových“. Výšková hladina stávajících staveb nebude navrhovanou stavbou narušena. Tomu nasvědčují i stanoviska příslušných orgánů státní správy, která stavební úřad vyžadoval jako podklad pro vydání stavebního povolení, tj. mimo jiné, Okresního úřadu Ústí n.L., referátu životního prostředí, a Magistrátu města Ústí n.L., odboru životního prostředí, které jsou příslušnými orgány státní správy pro posouzení dotčení veřejných zájmů z hlediska zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Oba správní orgány v daném případě s ohledem na umístění a charakter stavby shledaly, že navrhovanou stavbou jsou dotčeny zájmy hájené dle zákona o vodách, o prevenci závažných havárií a o odpadech, nikoliv dle zákona o ochraně přírody a krajiny, a vydaly souhlasná stanoviska (za předepsaných podmínek), která byla podkladem pro vydání stavebního povolení.
Námitky OL v důsledku zpochybnění oprávněnosti vystupovat jako účastník stavebního řízení nelze s ohledem na schválený územní plán akceptovat. Pokud je areál Spolku v OZV č. 45 určen k využití pro průmysl a v katastru nemovitostí jsou zde evidovány výlučně průmyslové objekty a zastavěné plochy a nádvoří, lze se zde při povolování dalšího průmyslového objektu jen stěží domáhat ochrany přírody a krajiny ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, což je účel, ke kterému byla OL založena. Povolovaná stavba by teoreticky mohla mít negativní vlivy pouze na ty složky životního prostředí, které jsou chráněny jinými zvláštními zákony, tj. zejména o ovzduší, o vodách a o ochraně veřejného zdraví (hluk). Příslušné zvláštní zákony ovšem neobsahují ustanovení, podle kterých by bylo možno založit sdružení hájící zájmy chráněné těmito zákony. Tyto zájmy hájí dotčené orgány státní správy – a ty se ke stavbě vyjádřily kladně.
Na základě uvedených zjištění měl stavební úřad reagovat na oznámení OL o účastenství v řízení podle ust. § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., rozhodnutím ve smyslu ust. § 23 odst. 9 písm. c) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, že se OL účastníkem stavebního řízení nestává.
Z uvedených důvodů se tedy jedná o odvolání nepřípustné. Stavební povolení Magistrátu města Ústí n.L., stavebního odboru, č.j. SO/S/2248/02/119-Se/Dos ze dne 18.11.2002 nabylo právní moci dnem následujícím po marném uplynutí odvolací lhůty účastníkovi řízení, zastoupeného v daném případě firmou Kovoprojekta Brno a.s., tj. 11.12.2002.
Odvolací orgán však nemůže bez dalšího nepřípustné odvolání odmítnout, ale musí jej podle ust. § 60 správního řádu přezkoumat z toho hlediska, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu nebo zrušení rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Obnova řízení je určena především k nápravě skutkových omylů a pro její využití musí být splněny zákonné důvody, které taxativně vymezuje ust. § 62 odst. 1 správního řádu.
Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení je pak prostředkem k nápravě právních omylů, tj. k odstranění rozporů se zákony či jinými obecně závaznými právními předpisy. Podle ust. § 65 odst. 2 správního řádu může pravomocné rozhodnutí přezkoumat příslušný správní orgán, který toto rozhodnutí zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Rozhodnutí lze přezkoumat výlučně z hlediska jeho zákonnosti, nikoliv věcné správnosti. Při posouzení je správní orgán povinen vycházet z právního stavu a skutkových okolností v době vydání rozhodnutí. Při změně nebo zrušení rozhodnutí je povinen dbát na to, aby byla co nejméně dotčena práva nabytá v dobré víře účastníky řízení.
KÚ ÚK, UPS, po prostudování předložené spisové složky včetně tvrzení uvedených v podání neshledal zákonné důvody pro vedení řízení dle ust. § 62 odst. 1 správního řádu ani pro řízení dle ust. § 65 odst. 1 téhož zákona a to zejména z těchto důvodů:
Podle ust. § 32 odst. 2 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákona), v platném znění, územní rozhodnutí nevyžadují stavby umisťované v uzavřených prostorech existujících staveb, pokud se nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru.
V případech taxativně vyjmenovaných tedy neponechává zákon na stavebním úřadu, aby zvážil, zda bude územní rozhodnutí vydávat či nikoliv, ale stanoví jednoznačně, že taková stavba územní rozhodnutí nevyžaduje. Stavební úřad však musí posoudit, zda jsou podmínky uvedené v citovaném odstavci naplněny.
Zákon ani prováděcí předpisy nestanoví blíže, co se rozumí „uzavřeným prostorem“, zejména neuvádějí, jakým způsobem má být prostor uzavřen, nepožadují uzavření neprůhlednou zdí ani absolutní nepřístupnost prostoru pro cizí osoby. Požadavek úplného optického uzavření jde nad rámec stavebního zákona.
Zákon vychází z toho, že v uvedených případech není třeba záměry a cíle územního plánování chránit územním rozhodnutím o umístění stavby, protože se stavba má realizovat na pozemcích (pozemku) již určených pro určitý způsob využití, výškou nepřesáhne hladinu stávající zástavby a v celé své ploše bude uvnitř uzavřeného prostoru tvořeného existujícími stavbami. Zákon nestanoví, o jaký druh staveb má jít (drobné, jednoduché či ostatní).
Je v působnosti příslušného stavebního úřadu, aby si v konkrétním případě učinil úsudek, zda jde o stavbu v uzavřeném prostoru existujících staveb. Ze smyslu předmětného ustanovení lze dovodit, že se jedná o prostory urbanisticky uzavřené, v nichž existující stavby slouží určitému jednotnému účelu užívání (areály školské, sportovní, zdravotnické, výrobní atd.) a kde nová stavba, doplňující zpravidla tento soubor staveb, nemůže ohrozit veřejné zájmy hájené v územním řízení stavebním zákonem.
Jak je již vpředu uvedeno, v daném případě je celý pozemek č. 137/1, jehož část je určena pro stavbu, vymezen v OZV č. 45/1996,v platném znění, v čl. č. 53 odst. 1 písm. y) jako plocha „P -1 Spolek, stabilizované území, výrobní plochy Spolku“, přičemž pod „P“ OZV označuje plochy produkční (čl.č. 21), kterými se rozumí území určená pro umístění činností, dějů a zařízení výlučně výrobních průmyslových, popř. zemědělských a chovatelských v uzavřených areálech. Pod pojmem „uzavřený areál“ OZV rozumí areál uzavřený, nepřístupný veřejnosti, přesně ohraničený, obvykle jednoúčelově využívaný. K úsudku, zda se jedná o uzavřený areál ve smyslu stavebního zákona nutno zkonstatovat, že stavba se umisťuje na pozemek určený k jednotnému druhu zástavby, pozemek je již zastavěný stavbami výrobního charakteru (jak předepisuje OZV), celý je oplocený z převážné části zděným oplocením, je nepřístupný veřejnosti, přístup do uzavřeného prostoru je řešen chráněnými vstupy (vrátnicemi), celý pozemek je ve vlastnictví stavebníka a tvoří uzavřený areál firmy, čili má všechny znaky uzavřeného areálu podle stavebního zákona.
Podle projektové dokumentace je nejvyšší navrhovanou stavbou objekt SO 03 – výrobní objekt (NMEP), jehož celková výška k hřebeni činí 28,562 m. Výška okolních objektů navrhované stavby, tj. např. obj. č. 4639 – Výrobna NaOH je cca 30m, obj. č 6317 - Šatny 1000 je cca 35m a obj. č. 2313 - správní budova firmy, která je rovněž součástí areálu firmy, je cca 45m. Navrhovaná stavba tedy nepřevyšuje výškovou hladinu stávajících okolních staveb.
Jelikož vnější půdorysné ohraničení prostoru a výškové uspořádání prostoru se navrhovanou stavbou nemění, jsou naplněny podmínky pro uplatnění ust. § 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Stavební úřad proto nepochybil, když územní rozhodnutí o umístění stavby nevydal. Je však třeba dodat, že úsudek stavebního úřadu v této věci měl být součástí rozhodnutí. Toto zjištění však nezakládá důvod pro zrušení nebo změnu rozhodnutí v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolání.
Na základě výsledku zhodnocení naplnění ust. § 32 odst. 2 stavebního zákona je stavební úřad povinen vést stavební řízení. Podmínky, které stavební úřad přezkoumává ve stavebním řízení, stanoví ust. § 62 stavebního zákona. V tomto ustanovení jsou demonstrativním výčtem vymezena hlavní hlediska, ze kterých stavební úřad v průběhu stavebního řízení obligatorně zkoumá obsah žádosti o stavební povolení, jejích příloh a projektové dokumentace. Zkoumané otázky jsou orientovány na technickou stránku výstavby a na její účinky na okolí. V odst. 1 pod písm. a) až e) je uloženo stavebnímu úřadu zkoumat, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, zda splňuje požadavky týkající se veřejných zájmů- především ochrany životního prostředí, ochrany zdraví a života a odpovídá obecným technickým požadavkům na výstavbu a zvláštnímu předpisu, zda je zajištěna komplexnost a plynulost výstavby a zda bude prováděna oprávněnou osobou. V souladu s ust. § 126 stavebního zákona rozhodne jen v dohodě, popř. se souhlasem dotčeného orgánu státní správy.
V daném případě se dotčené orgány státní správy (OkÚ-RŽP, MmÚ-OŽP, okresní hygienik, HZS včetně ČIŽP, jako dotčeného orgánu státní správy hájící zájmy dle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší) vyjádřily ke stavbě kladně a zákonnou formou. Jejich rozhodnutí, popř. stanoviska byla podkladem pro rozhodnutí stavebního úřadu.
V postupu a řešení námitek OL ke stavebnímu řízení neshledal KÚ ÚK, UPS, závažné nedostatky vyžadující změnu popř. zrušení rozhodnutí. Argumentace OL neschválenou bezpečnostní zprávou není na místě. Podle ust. § 20 zákona č. 353/1999 Sb. stavební úřad nesmí vydat stavební povolení bez hodnocení rizik závažné havárie. Hodnocení rizik je obsahem předložené spisové složky stavebního úřadu 1. stupně a tudíž sloužilo jako podklad pro vydání stavebního povolení, což ostatně vyplývá i z textu rozhodnutí. Předložení bezpečnostní zprávy předepisuje ust. § 8 odst. 7 zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, až ke kolaudačnímu rozhodnutí. Úvaha o tom, zda stavební úřad měl dostatek času k prostudování bezpečnostní zprávy je tedy irelevantní.
V souvislosti s vpředu uvedenými skutečnostmi neshledal KÚ ÚK, UPS, pochybení stavebního úřadu ani ve vypořádání se s ust. § 47 stavebního zákona a ust. § 22 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., když v podmínce č. 16 stavebního povolení jednoznačně určil, jaké výrobky je stavebník povinen použít.
Závěrem je třeba dodat, že mnohá ustanovení OZV č. 45/1996 s ohledem na řadu změn zákonů, ke kterým od roku 1996 došlo, nelze v současné době uplatnit. Např. v odvolání zmiňované ustanovení čl. 50 písm. e), které stanoví provést „opatření k omezení škodlivých vlivů činností na hranice pozemků závodů na styku s pozemky jiných vlastníků nebo veřejnými prostranstvími nově vydávanými územními rozhodnutími a revizí současných pásem hygienické ochrany“, mělo své opodstatnění pouze do konce roku 1998 (viz § 14 odst. 3 zákona č. 211/1994 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami). Od 1.1. 1999 toto řeší zvláštní právní předpisy.
S ohledem k výše uvedenému a celkovému posouzení případu dospěl KÚ ÚK, UPS, k závěru, že důvody pro obnovu řízení uvedené v ust. § 62 správního řádu nebyly naplněny a že není i přes zjištěné nedostatky nutné rušit nebo měnit rozhodnutí MmÚ, SO, č.j. SO/S/2248/02/119-Se/Dos ze dne 18.11.2002 mimo odvolání podle ust. § 65 správního řádu, když je důvodný předpoklad, že výrok rozhodnutí by zůstal nezměněn.
P o u č e n í o o d v o l á n í
Proti tomuto rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat (ust. § 59 odst. 4 správního řádu).
Ing.arch. Marketa B l a h u š o v á
vedoucí odboru
územního plánování a stavebního řádu
Krajského úřadu Ústeckého kraje
Doručí se
Občanská liga Ústí nad Labem, Štursova 47, Ústí n.L.
Kovoprojekta Brno a.s., Šumavská 416/15, 602 00 Brno
Na vědomí
HZS Ústeckého kraje
KHS, Ústí n.L.
KÚ ÚK- ZPZ, Ústí n.L.
ČIŽP OI, Ústí n. L.
IBP Ústí n.L.
MmÚ- OŽP, Ústí n.L.
MmÚ-SO, Ústí n.L.
Komerční banka a.s., Teplice
Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s., Revoluční 86, Ústí n.L.
