Podle ÚOHS stanovila DSÚK údajně nezákonný požadavek na minimální objem palivové nádrže autobusu. Soud to však jednoznačně odmítl a dal za pravdu kraji v tom, že jeho požadavek byl oprávněný. Ztotožnil se s krajem i v tom, že palivová nádrž představuje marginální, nenákladný a snadno splnitelný požadavek, který nemohl zasáhnout do soutěže o dané zakázky.
ÚOHS dle soudu závažně pochybil též tím, že vědomě ignoroval všechny důkazy předložené krajem. To soud označil za libovůli ÚOHS a vadu, která mohla zásadně ztížit obranu kraje v daném řízení.
Rozhodnutí soudu potvrdilo dosavadní výhrady kraje, že postup ÚOHS v této kauze byl od začátku nezákonný, svévolný a hraničící až se zneužitím úřední pravomoci. Kraj byl tímto svévolným postupem ÚOHS značně poškozen a bude nyní zvažovat své další kroky.
Z obou rozsudků je zároveň evidentní, že přístup ÚOHS k rozhodování v oblasti veřejných zakázek vykazuje závažné koncepční nedostatky a kritické vady.
Plně se tak potvrzuje opodstatněnost výhrad Zastupitelstva Ústeckého kraje, které ve své červnové výzvě adresované vládě ČR upozornilo právě na tyto zásadní nedostatky v rozhodovací praxi ÚOHS. Krajské zastupitelstvo proto též vyzvalo vládu k iniciaci kroků vedoucích k odvolání předsedy ÚOHS a k systémové reformě rozhodovacích mechanismů v rámci ÚOHS.
„Jsem velmi rád, že krajský soud dal svými rozhodnutími Dopravní společnosti Ústeckého kraje za pravdu a potvrdil její postup ve veřejné zakázce jako správný. Bohužel se opět ukazuje, že úřad, který má veřejnou soutěž chránit, jí svými postupy a průtahy řízení spíše škodí. Dopady postupu ÚOHS se tak nyní stále projevují v provozní situaci našeho dopravce, který si musí draze pronajímat autobusy místo toho, aby již měl své vlastní,“ uvedl k odůvodnění rozsudků Jaroslav Komínek, náměstek hejtmana Ústeckého kraje. Zmiňované autobusy již měly více jak devět měsíců zajišťovat dopravu v několika oblastech kraje.