Záměr výstavy Finis Terrae vychází z někdejšího fotografického projektu Bretaň Jana Zrzavého, z intuitivního hledání charakteru „civilizací nepříliš zasažené země“. Tak, jak ji známe ze Zrzavého meziválečné tvorby v severní části Bretaně Armorique (Ploumanac’h, Trégastel, Ile de Bréhat) a zejména v západní části Finistère (Ile de Sein, Camaret, Le Fret, Locronan), tedy „na konci světa“ – regionu plného megalitů, bludných balvanů na pobřeží a typických kamenných staveb, odolávajících pomíjivosti. Zrzavý ve svých dopisech píše o příchodu do Bretaně jako o „konečně nalezené zemi svých snů“ a vzpomíná na dětství v krajině Vysočiny s kamennými hrázemi splavu v rodné Okrouhlici… Bretaň se od poloviny 19. století stala pro zvláštnost prostředí vyhledávaným místem malířů z celého světa, podobně jako Normandie (zejména Etretat). Jan Zrzavý však popravdě sám o sobě ve svých pamětech říká, že Bretaň maluje jinak než ostatní. Avšak tvrzení mnohých, že bretonské obrazy maluje k obrazu svému mohou z