Orientační nabídka


 

Záznam z jednání schůze Spolku pro obnovu venkova ČR (dále jen Spolek), konaného dne 3.1.2012 v Senátu v Praze

 

 
 

 

 

V úvodu předseda Spolku Mgr. Eduard Kavala přivítal všechny hosty, přítomné členy Spolku i pracovníky České televize a seznámil je s programem jednání:

 

1. Venkovské školství

2. Kontrola usnesení

3. Aktuální informace k veřejné službě a ke změnám ve veřejné správě

4. Určení odpovědnosti členů předsednictva za jednotlivé okruhy činnosti Spolku

5. Ediční výbor Zpravodaje – návrh na znovuzřízení

6. Způsob distribuce publikace „Tvář venkova – Venkovské stavby 2011“

7. Různé - veřejná osobní železniční doprava na venkově

               - Vesnice roku 2012 – možnost spolupráce s MŠMT

 

VENKOVSKÉ ŠKOLSTVÍ

p. Kavala – Podle informací pana Finkeho, který s tématikou Venkovského školství vystoupil v listopadu na Dnu malých obcí ve Vyškově, je již velmi málo času na to, aby mohly být k předložené nové koncepci financování regionálního školství vzneseny připomínky a aby s ním mohlo být pracováno. Ještě jednou vás tady vítám a předávám vám slovo.

p. Vlastimil Finke (člen skupiny všeobecného, odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT) – S panem náměstkem Němcem se v rámci našich možností zúčastňujeme všech jednání zainteresovaných skupin, zejména zřizovatelů a školských asociací, jichž se naše ministerské záměry na reformu systému financování týkají. Proto jsem se zúčastnil i Dnů malých obcí. V té době jsme tu koncepci dodělávali do podoby, uchopitelné veřejností. Její základní vizi jsme zveřejnili na našem webu, čímž jsme zahájili odbornou veřejnou diskuzi na toto téma. Cílem té diskuze je pokusit se na bázi co nejširšího konsenzu všech dotčených, zainteresovaných skupin nastavit parametry nového způsobu financování tak, aby reforma jednak splňovala svůj cíl, tj. zefektivnění školského systému. Aby školy, které mají evidentně dobrou organizaci vzdělávání, mají v systému své potřebné místo, na tom byly lépe než dnes a zejména aby měly dlouhodobou jistotu, kolik budou ze státního rozpočtu na vzdělávání svých dětí, popř. studentů dostávat. Dlouhodobá jistota škol, ředitelů škol i jejich zřizovatelů by měla umožnit dlouhodobé plánování rozvoje školství v obci, ve městě, v kraji, potažmo v celé republice. To je skutečně jedním z hlavním cílů té reformy. Není naším cílem něco zlikvidovat.

Velmi podstatným bodem budoucí reformy je dobrat se k funkčnímu systému, který by jasně definoval školy, jež by sice z nějakého objektivního důvodu nesplňovaly zadaná kritéria, ale aby na tom nebyly hůř než teď. Chceme nastavit obecný systém, který bude ne nepodobný tomu dnešnímu. Nadále bude předmětem financování žák, respektive jeho vzdělávání. Ovšem bude tam více než dnes bráno v úvahu, v jakých konkrétních podmínkách se ten žák vzdělává. Reforma bude více tlačit na ředitele i zřizovatele, aby více přihlíželi k ekonomickým aspektům vzdělávání. Aby byla organizace vzdělávání optimálnější. Vyšší naplněnost tříd tam, kde je to možné, oborová optimalizace apod. Abychom ve školách nevzdělávali žáky od cukráře po kováře, jako dnes.

Na druhé straně však nechceme dopustit, aby díky tomuto ekonomickému tlaku na tom byly školy, popř. jejich zřizovatelé v případech, kdy škola objektivně nesplňuje zadaná kritéria, ale není momentálně možná jiná alternativa, hůře než dnes. Aby mohly existovat i bez toho, že by na ně zřizovatelé museli nějak podstatně doplácet. Veškeré podpory však budeme moci realizovat pouze za předpokladu, že v jiných částech vzdělávací soustavy peníze ušetříme.

Dá se říci, že klíčovým parametrem našeho koncepčního záměru, je podpora malotřídek. My si myslíme, že do každé  obce, která o to stojí, škola patří. Ale pokud není nějaký zvláštní důvod pro to, že by tam měla být škola plně organizovaná, tak ať má obec školu mateřskou, první stupeň a družinu. A myslím si, že je to systém, který se v řadě obcí osvědčuje. V médiích je to někdy podáváno tak, jakoby případná likvidace druhého stupně plně organizované školy byl konec života. Ale když si vezmeme, že máme zhruba 1800 základních škol pouze s prvním stupněm, tak by byl nesmysl říci, že ve všech těch obcích skončil život nebo že se z nich stávají pouze rekreační oblasti.

My bychom rádi, v rámci té diskuze, kterou jsem začali, dostali formou zpětné vazby názory všech zúčastněných. Jak ty parametry nové reformy nastavit, aby všechny tyto hlavní cíle (tzn. zefektivnění za účelem získání prostředků pro podporu těch oblastí vzdělávání, které si to zaslouží) byly naplněny.

Je možné, že k určitým úpravám pro oblast základního školství v té koncepci dojde. Některé signály ze strany Asociace ředitelů základních škol i některých krajských úřadů dnes nasvědčují tomu, že by k určitým úpravám mohlo dojít. Budou ten cíl zachovávat, ale budou ve vztahu ke školám spravedlivější. Některá škola má tak nepříznivý počet žáků, že ji to nutí mít méně žáků ve třídě. Když má např. škola 69 žáků v ročníku, tak je ředitel nemůže mít ve dvou třídách, ale ve třech. To znamená, že je objektivními faktory nucen mít v tomto ročníku naplněnost a může se mu to takto sejít ve všech ročnících. Tyto případné „nespravedlnosti“ bychom právě chtěli vyřešit. Základní škola má totiž trochu jiné podmínky než např. škola střední, kde si ředitel může rozhodnout, kolik dětí přijme.

Jedním z důležitých prvků je dobrat se k nějakému funkčnímu systému, který umožní identifikovat konkrétní jednotřídní školy, které je potřeba z nějakého objektivního důvodu v systému zachovat, protože tam není alternativa. Buď nemají kam jít nebo tam bude v blízké budoucnosti dětí dost. Chceme se tedy pokusit spolu s vašimi organizacemi, jako je SMO, SMS, SPOV a zejména s kraji o způsob, jak tyto školy identifikovat a pak jim zajistit podporu, která bude lepší než dnes.

p. Marcela Štiková (předsedkyně školské komise SMO ČR) – Mám pro vás prezentaci, která je pracovní verzí pro zasedání školské komise, jež se uskuteční v pátek 5. ledna. Je v ní krátká rekapitulace z koncepce reformy, charakteristika pěti základních kroků reformy, její přínosy a rizika, otázky vyplývající z internetové diskuze na dané téma a v závěru je uvedeno stanovisko školské komise.   (Prezentace je samostatně uložena na webových stránkách SPOV ČR.)

p. Oldřich Vávra (předseda pracovní skupiny pro školství a sport SMS ČR) – Se SMO spolupracujeme velmi úzce a máme na celou záležitost velmi podobný názor. Vydáme k tomuto tématu i společné stanovisko. Chtěl bych panu Finkemu poděkovat za postupný posun v prezentaci názorů, kdy na začátku nebyl nikdo z MŠMT ochoten diskutovat o tom, že základní a střední školy mají nejen rozdílné podmínky, ale nelze je házet do jednoho pytle. Teď už z jeho úst zaznělo něco jiného. Nevím, jestli si od toho můžeme slibovat, že ta reforma projde s náhledem zdravého rozumu, ale bylo by to vynikající.

Teď jen doplním paní Štikovou. První problém, který zde vidíme, spočívá v tom, že nelze uplatňovat stejná čísla naplněnosti pro základní a střední školy. ZŠ jsou centrem každé obce a jejich naplněnost je řízena úplně jiným způsobem než jen tím, že si někdo řekne, že by mělo být 24 žáků ve třídě. Myslíme si, že by měla být zcela oddělena tématika optimalizace financování, pokud ji vůbec připustíme, tímto způsobem. Aby byla vedena pouze z pohledu financí u ZŠ a SŠ. Existuje naprosto propastný rozdíl mezi čísly, které ve svém materiálu uvádí MŠMT, a reálným stavem. V obcích do tisíce obyvatel je na prvních stupních průměrná naplněnost 13,8 žáka. To je něco úplně jiného, než co představuje MŠMT ve svém materiálu jako cílový stav. V obcích od tisíce do patnácti set obyvatel je to na prvním stupni 13,6, v úplných školách 16 žáků. To jsou opravdu propastné rozdíly proti 24 nebo 21 žákům, kdy se už dostáváme na to fixní minimum.

Další věcí, která je v tomto materiálu významná, je výraz „vzdělávací služba“, která se prolíná celým materiálem a je vyústěna v rovnost financování všech subjektů. Tady si myslíme, že velmi hrozí nebezpečí privatizace i základního školství. V materiálu se předpokládá zrušení zákona 306/99 Sb., který upravuje financování soukromých škol. Když se jednou škola dostane do systému škol a začne fungovat finanční tok, je pak obtížné dostat ji ze systému ven. A pokud se to podaří, tím pádem znemožňuji podnikateli jeho podnikatelský záměr. Pokud bychom zrušili daný zákon, otevřeme velké nebezpečí Pandořiny skříňky s mnoha velkými následky, co se týče financování škol.

Jedním z klíčových parametrů koncepce jsou normativy a koeficienty. Zatímco dnes je normativní financování nastavováno především ministerstvem formou zákona o vzdělávání a krajskými normativy, teď se přepokládá, že by je mělo MŠMT stanovovat pouze vyhláškou. Je zde otázka, jak často se to bude dít a na základě jakých kritérií. Veřejnost i zákonodárce ztratí naprostou kontrolu nad sítí škol, pokud bude možné základní parametry systému měnit pouze vyhláškou.

Existují už dva tlaky. Tlak MŠMT prostřednictvím normativů a koeficientů, kterým by měli být financováni pedagogové a výukový i výchovný proces. Ale máme zde i nepedagogické pracovníky, kteří by dál měli být financování prostřednictvím krajských úřadů. Opět nevíme, jak budou tvořeny krajské normativy a nakolik budou mít kraje peníze k tomu, aby to mohly zafinancovat. Reálně tedy hrozí, že obce budou dofinancovávat jak pedagogy tak i nepedagogy, neboť kraj na to nedá peníze. To jsou principy, které jdou proti smyslu deklarace, že by se měla zjednodušit administrativní zátěž.

Naprosto nám chybí srovnání toho, jaké modely fungují v okolních státech. Vždycky je dobré se poučit z okolí a ze zkušeností jiných. Chybí nám také analýza dopadů s konkrétními čísly. To, co tady prezentovala paní Štiková, je výzkum, který provedlo SMS vlastními silami na vzorku 270 zřizovatelů a to pravděpodobně není normální. MŠMT by mělo mít čísla a mělo by ukázat, jaké dopady bude tato reforma mít.

Dokážu si představit, že odpovědí bude, že se jedná pouze o modelové příklady, které jsou v koncepci zmíněny. To už jsme slyšeli několikrát. Ale pak se nedá rozhodně hovořit o koncepčním záměru, který by se měl přetavit do funkčního modelu, jež by měl platit od 1. 1. 2013. Podle nás by MŠMT mělo vypracovat důkladnou analýzu dopadů, mělo by proběhnout minimálně pilotní odzkoušení a poté by měla proběhnout diskuze nad tím, jakým způsobem bude tento nový systém nastaven. Aby začal platit od 1. 1. 2013, to je pro nás naprosto nepřijatelné. Neposkytuje totiž zřizovatelům žádný  prostor k tomu, aby na tuto situaci mohli zareagovat. Myslím tím především malé obce. Problémem bude vytvořit i seznam výjimkových škol. Opět jsou zde míchány základní a střední školy. U střední školy se dá říci, že to bude opravdu škola výjimečná pro daný kraj, což se u základních škol říci nedá.

Poslední záležitostí je princip slučování a rušení základních škol, popř. druhých stupňů. Mělo by údajně probíhat po vzájemné dohodě starostů a zastupitelstev. Já si za menší obce  nedokáži představit, že by k takovéto dohodě opravdu mohlo dojít. Tento princip, který chce MŠMT prosadit, povede jen k rozhádání společnosti, obce, sousedů. Pokud by reforma byla realizována s těmi parametry, jak jsou navrženy, tak by byla pro obce nepřijatelná.

p. František Dobšík (předseda ČMOS pracovníků školství) – Tato problematika se týká všech lidí, kteří realizují výchovně-vzdělávací proces. Ať už jsou to pedagogičtí nebo nepedagogičtí pracovníci. Máme dán určitý termín, kdy se máme ke koncepci vyjádřit. Mám obavu, že bude naše vyjádření v podobném duchu, jaká zaznívají na tomto jednání. Navržená změna financování regionálního školství totiž přináší více otazníků, než jsme od případné reformy očekávali. Vnímáme to tak, že školy, které mají velmi nízké počty žáků, jsou z pozice státu obtížně financovatelné a měla by se hledat cesta k zefektivnění systému. Na jedné straně je deklarováno, že nová koncepce nemá vést k úsporám, ale my začínáme silně cítit, že to má vést pouze k úsporám. Nemáme žádnou garanci, co se s těmi úsporami stane, protože dlouhodobé záměry státního rozpočtu jsou nastaveny.

Na naše dotazy, co bude s lidmi, kteří ten systém vzdělávání opustí, nám chybí alespoň zevrubná analýza, zda se to bude týkat desítek, stovek, tisíců kolegů. Neboť zrušení druhých stupňů základních škol není nic jiného, než že ubudou pracovní příležitosti. I když to budou lidé předdůchodového věku, tak pokud učili třeba 30, 35 let, rozloučit se s nimi formou trojího odstupného nebude moc odpovídající jejich zásluhám.

Ještě bych měl jednu poznámku ve vztahu k soukromým školám. My jsme proti nim nikdy nevystupovali. Ani proti tomu, jak je nastaveno jejich financování. Brali jsme to jako konsenzus. Ale pokud se to teď srovná, tak soukromé školy budou zvýhodněny v tom, že budou moci vybírat školné. V těch potenciálních privatizacích může někdo nakonec hledat i záměr, což ale nechci nikomu podsouvat.

Další věc je časové hledisko, bez toho, abychom měli jen dílčí pohled MŠMT, proč chce k těmto změnám tak razantně přistoupit. Teď zde probíhá dílčí diskuze, ministerstvo k těm připomínkám rámcově přistoupí, ale stihnout paragrafové znění do prázdnin, kdy budou na podzim krajské volby a začne nový školní rok… Je tam spousta neznámých a nelze nad tím jen mávnout rukou, že to nějak dopadne. Ministerstvo by se mělo zamyslet nad tím, jestli by nemělo vyjít nějakým způsobem vstříc.

p. Vávra – Já mám jednu technickou poznámku. V koncepci na str. 50 v kapitole „Zajištění srovnatelnosti podmínek pro stanovení výše úplaty za vzdělávání a školské služby bez rozdílu zřizovatele“ se konstatuje, že „v zájmu zvýšení efektivity poskytování těchto druhů vzdělání a školských služeb, ale i v zájmu srovnatelnosti podmínek pro veřejný a soukromý sektor, lze uvažovat o tom, ponechat státní regulaci pouze u těch segmentů, kde je to celospolečensky vhodné – např. MŠ a VOŠ. U ostatního vzdělávání a ostatních školských služeb od této regulace ustoupit, resp. přenést ji na zřizovatele škol a na ředitele.“ V této souvislosti bych chtěl upozornit na ústavní pořádek a na Listinu základních práv a svobod (LZPS), které v hlavě IV. čl. 33 píší, že „zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených speciálním zákonem a na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.“ Jinak LZPS předpokládá, že školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon a občané mají právo na bezplatné vzdělávání na základních a středních školách. Případná likvidace či omezení škol zásadně znevýhodní obyvatele venkova a náklady, které ušetří MŠMT, se přesunou na kraje, obce a rodiče. Tento přístup je pro SMS neakceptovatelný.

p. Kavala – To, co tady teď bylo prodiskutováno, je totéž, o čem jsem hovořil 6. prosince na Hradě. Že se chystá totální tuneláž našich obcí. Tady už se nejedná o legraci. Pokud se takto výrazně zasáhne do školského systému, který byl – i stavebně - budován skoro dvě stě let a parametry, které jsou dnes nastavovány, neplatily ani za Rakouska-Uherska, tak si nemůžu myslet nic jiného, než že se někdo zbláznil nebo že je to cílená škodná na venkově.  Několik lidí zkrátka bez jakékoliv analýzy navrhlo destrukci školského systému.

Argument pana Finkeho, který přednesl na Dni malých obcí, že se bojuje o zkvalitnění a plnohodnotné kvalifikované vyučování je nepravdou. V sousedním Polsku učitel koluje za dětmi a ne opačně. Takový systém je možný. Není potřeba mít tam 40 dětí a školy fungují. Uvádět tady jako příklad zdárného řešení satelity, je holý nesmysl. Škola má být v centru obce a děti za ní mají docházet a ne opačně. My budeme vozit 10, 20, 30 km děti do továren na vzdělání a vedle toho bude vaše ministerstvo dělat nové programy, kde bude bojovat proti šikaně, kriminalitě, návykovým látkám apod. Nemyslím si, že malá škola je stoprocentní zárukou, ale je rozhodně klíčovatelnější než cokoliv jiného. I závěr loňského roku jasně ukázal, že je potřeba mít i jiné ideje než finanční.

Pokud v televizi vystoupí člověk, který má v Praze zřízenu školu a to školné je tam v rozsahu půl milionu ročně, a on řekne, že žádnou státní maturitu neuznává, tak je to prostě výsměch. V září se otevírala ZŠ a SŠ v Ostravě, je to pobočka jedné soukromé pražské školy – vy asi víte, kdo ji zřizoval. A ejhle, v posledním návrhu se objevilo, že je také potřeba podpořit gymnázia, o kterých se obecně ví, že jsou to problémové školy. Na okresech byly po dvou, dnes jsou čtyři. Kdo za tím stojí? Nechci se tady dostat do nějakých osobních pří, ale bez důsledné analýzy navrhuji, aby náš Spolek velmi důrazně vystoupil proti této nepřipravenosti a destrukci základního školství.

Každá škola má právo být kontrolována školskou inspekcí. Já jsem učitel a řeknu vám, že když přijde inspekce a na MŠ zkonstatuje, že tam nemají mít pověšeny Ladovy obrázky, kterým současná generace nerozumí, ale k práci učitele neřekne nic, nebo když přijde na ZŠ, konstatuje, že je škola sice výstavní a učitelé exkluzivní, ale je tam málo interaktivních tabulí, tak tam je ten zakopaný pes. Přetahovaná, kterou dnes hrají školy pod záminkou pseudohudební, pseudosportovní, pseudomatematická, nesvědčí o kvalitě výuky.

Doporučoval bych našim partnerským organizacím, abychom se kromě RUD věnovali přednostně i tématice venkovského školství. Mám 14,5 mil. rozpočet, mám plně organizovanou školu, která ani za Rakousko-Uherska nikdy neměla paralelu ve všech třídách a kdyby byly třeba jen čtyři miliony převedeny na bedra obecního rozpočtu, tak nakonec tu školu zavřeme sami. A to je tím cílem. Přimlouvám se za to, abychom tuto hotovou věc přibrzdili a abychom důrazně požádali o podklady, které k tomu všemu vedou. Abychom stáda dětí převáželi z jednoho místa na druhé proto, že někdo pomyslně ušetří, považuji za zrůdnost, které je potřeba říci důrazné NE.

p. Petr Martiňák – Pamatuji si, jak jsme seděli v Senátu s paní Buzkovou a dalšími odborníky. MŠMT od té doby neudělalo nic. My starostové už jsme zvyklí na ledacos a jsme už otrlí, ale to, co děláte se svými zaměstnanci, je nehorázné. Moje manželka učí na malotřídních školách 26 let, z toho je 16 let ředitelkou jedné malotřídky. To, že tam do důchodu - do kterého má asi pět let – nevydrží, je jasné. A můžete za to vy. To, co jste byli schopni vymyslet v rámci reforem a podobně, to předtím nevymyslel nikdo za celých dvě stě let. Zkuste naslouchat nám, kteří o tom něco víme. To není o tom, že tam tu školu hájíme, protože má v daný moment málo žáků. To je o špatné dopravní dostupnosti do vedlejší obce nebo města, o zdražování dopravy, o stěhování lidí pryč a zvyšování nezaměstnanosti. Odvíjí se od toho celá řada dalších, např. odpoledních aktivit. Menší kolektivy, ve kterých jsou děti „hodnější“. Ovšem takto vy vůbec neuvažujete.    

p. Marta Husičková (členka pracovní komise pro školství SPOV ČR) – Ráda bych se vrátila k některým větám pana Finkeho, které jsem si poznačila. Zmínil se, že ministerstvu školství jde o zefektivnění školského systému. Nám šlo vždycky o to, abychom finance vynakládali velmi efektivně. Pan Finke také řekl, že hlavním cílem MŠMT je dlouhodobá jistota škol. Ta je pro nás zásadní. My, kdo jsme původem kantoři a stali jsme se starosty, jsme měli takovou představu, aby ta naše škola vypadala k světu a kdybych náhodou se do té školy musela vracet, abych se mohla kolegům podívat do očí. Domnívám se, že ZŠ jsou výkladními skříněmi obcí.

Velmi se mě v těch materiálech dotklo, že naše škola asi zahyne. I když jsme spádovou školou pro 4 obce, tak máme v současné době 19,9 žáků. Myslím si, že v těch menších školách je lepší atmosféra. Od nás by žáci mohli teoreticky dojíždět do 12 km vzdáleného krajského města. Ale olomoucké školy mají kapacitu naplněnou. Někteří rodiče se rozhodli, že na druhý stupeň už budou jejich děti dojíždět do Olomouce. Nyní se tito žáci vracejí zpátky, protože naše škola je i po technické stránce vybavena velmi kvalitně.

Zeptala bych se pana Finkeho, jak to bude s penězi z euroškol. To byla velká obava našeho pana ředitele. Naše škola byla v olomouckém okrese jedna z prvních, která vstoupila do toho programu a teď se bojí, jak to letos bude s financováním. Pak bych se chtěla zeptat, jakým způsobem se bude dokladovat dočasný populační pokles a jakým způsobem se bude řešit dopravní obslužnost. Můj závěr je takový, že reforma je nepřipravená, šitá horkou jehlou a vůbec se neopírá o zkušenosti lidí zezdola. Proto se domnívám, že by se měla zastavit.

p. Petr Halada – Já bych jen chtěl paní kolegyni říci, že pokud to školství neopustíme, tak nezahyne. Já bych v to vyzval všechny nás přítomné. Abychom je  neopouštěli, ale bojovali za  něj. Několikrát jsem na jednáních na MŠMT slyšel, že regionální školství je neefektivní a je nemocné. Já si to vůbec nemyslím. Myslím si, že školství máme efektivní, dobré a zdravé. Myslím si, že bychom měli pana ministra Dobeše vyzvat k tomu, aby si některé ty vesnické školy objel.        

My se tady zabýváme jistotami škol a školských systémů. Já si ale myslím, že bychom se měli zabývat i jistotami občanů a obcí. A tady se o nich vůbec nehovoří. My ty jistoty občanů velmi radikálně bouráme. Jen jsem si zmapoval okolí mé obce a zjistil jsem, že naše děti budou muset vstávat na autobus v šest hodin ráno, aby byly v půl osmé v Příbrami ve škole a autobus zpátky jim bude odjíždět po skončení odpoledního vyučování v 16 hodin, tudíž se domů dostanou v 18 hodin. Myslíte si, že je to pro desetileté dítě dobré? Hovoří se tady o tom, že malotřídní školy existují a že mohou existovat i v dalších obcích, kde se zruší druhé stupně. Chtěl bych jen připomenout, že ty malotřídky tam existují historicky a lidé jsou na to zvyklí a dostupnost pro vzdělání na druhém stupni je tam velmi dobře zajištěna. Dojezdová vzdálenost je 6 nebo 7 km a děti se dostanou domů patnáct minut po skončení vyučování.

Zaznívá zde také kritika krajských úřadů na nerovnost podpory školám. Ale já si myslím, že MŠMT v tomto systému nastavuje nerovnost podpory lokalitám a vesnickým školám. Že se to otáčí proti obcím. Já mám jistotu, že pokud skončí v mé obci druhý stupeň a v dalších 265 obcích středočeského kraje také, tak to velmi výrazně zvýší náklady na provoz a dotace školských zařízení v celé lokalitě. Protože mě sice ubude druhý stupeň, ale já v té škole stejně budu muset topit, stejně ji budu muset opravovat, takže náklady se sníží jen minimálně. Nebudu sice v daných třídách svítit, ale budu muset platit za dojíždějící žáky, což na jednoho bude činit v průměru 10 tisíc korun. Při mých padesáti žácích to bude činit půl milionu, o které se mi zvýší náklady a podobně to zatíží i ostatní, stejně postižené obce.

Měli bychom se proti navrhované reformě důrazně ohradit. A nebo se vrátit k systému za Franze Josefa, kdy byla v mé obci dvoutřídka, v těch dvou třídách bylo 215 žáků, jeden učitel a jeden výpomocný učitel. Možná, že takhle by se to vyřešilo nejlépe.

p. Juřenčáková – Vztahy mezi sousedními obcemi se opravdu mohou narušit. Už jsme to v minulosti zažili. V roce 1999 jsem iniciovala petici za odtržení obce kvůli tomu, že hrozilo zrušení naší školy. Podařilo se nám ji zachránit. Je to malotřídka, takže jsme kooperovali s vedlejší obcí. Najednou začalo té vedlejší obci hrozit, že bude mít podlimitní stav žáků. Poté si nechali své děti pro sebe a ta kooperace skončila. Každá obec má nyní svou malotřídku a už se stalo, že musela doplácet na neinvestiční náklady. Obávám se, že pokud se začne rozhodovat, která škola se zruší a která ne, vstoupí do toho politické tlaky. Když se např. začalo hovořit o zrušení gymnázií v rámci Zlínského kraje, nastoupili krajští zastupitelé, kteří začali lobovat za ta svá gymnázia a podle toho se pak rozhodovalo.

Další věc. Byla jsem v šoku, když jsem se nedávno dozvěděla, že domov pro seniory si na MPSV vydobude nějaký rozpočet, ten pak přijde na kraj a ten kraj z toho několik milionů odkrojí a rozdělí jiným způsobem. I tohle by mohla být žába na prameni. Teď by nám pan ředitel Finke měl říct, co je potřeba udělat pro to, aby se ty školy, do kterých byly investovány miliony, nerušily.

p. Florian – Měl bych na vás tři otázky. Za prvé - Máte v té své koncepci cíl subsidiarity? Když ty děti budeme vozit do tzv. měšťanek, tak narušíme základní princip pospolitosti na venkově. Pokud vím, tak SMO pořád bojoval za to, aby MŠMT řeklo: na žáka bude tolik a tolik peněz a zbytek ať si obec doplatí, ale nemluvte nám do toho, jestli tady škola má být nebo nemá. Vy těmi počty žáků a výjimkami, které bude stanovovat bůhvíkdo, ten systém komplikujete. Bráníte lidem, aby sami hledali racionální řešení.

Druhá otázka zní - Dokážete říci, že v dané oblasti je tolik a tolik měšťanek a váš návrh přinese zrušení tolika a tolika měšťanek?

A za třetí – Necháte rozhodovat o podobě koncepce lidi zdola, kteří mají v této problematice praktické zkušenosti? Podobně to funguje ve Vestfálsku.

p. Finke – Pokusím se reagovat na to, na co mohu. Nejsem politik. První poznámka, kterou jsem si udělal, se týká hrozící privatizace našeho školství tím, že bude zrušen zákon 306. Já si spíš myslím, že hrozí v dnešní podobě. Poměrně masivně k ní dochází. Běžně se stává, že když obec není schopna dofinancovávat školu a rozhodne se ji zrušit, tak se z ní stává škola soukromá. Ještě oblíbenější je zřídit z ní školu církevní. Zákon 306 neznamená pro soukromou školu žádný velký rozdíl proti škole veřejné. Právě naopak, je na tom lépe. Základní soukromá škola má dnes 100 procent normativu do průměrných výdajů včetně provozních výdajů, které vy hradíte ze svých rozpočtů. Ta naše koncepce tudíž neznamená žádný jiný dopad, než že se zruší jeden nadbytečný zákon.  

Ano, soukromé školy mají k dispozici úplatu. Pokud by se navržený model financování realizoval a zřizovatel by musel škole doplácet peníze na minimální úroveň zajišťující vzdělávání, musela by to soukromá škola řešit na bázi školného. Díky němu by si mohla dovolit nižší naplněnost ve třídě.

Zajímavé byly reakce paní Štikové na otázku státní regulace výše úplaty školské služby. Dost dobře nechápu, kde je problém. Stát dnes formou vyhlášek stanovuje, že školské služby lze poskytovat za úplatu, ale MŠMT stanoví vyhláškou maximální rozsah této úplaty. Já si myslím, že o tom klidně může rozhodovat ředitel školy po dohodě se svým zřizovatelem.

p. Kavala – To jsou okrajové záležitosti. Bavíme se o tom systému, který dopadne na venkovské školství, protože v těch školách ušetříte možná deset milionů korun. Ale ty stovky milionů, které vám chybí nebo potenciálně budou chybět, chcete sebrat z těch základních škol. Jak to z vašeho pohledu vypadá s gymnázii. To je podle mě zarážející záležitost. Hovoříte o racionalizaci škol, ale nebudeme si dělat iluzi o tom, jak to na středních školách vypadá. Ředitelé  jsou tam často vybíráni podle politického klíče, takže sloučit jakoukoliv školu je prakticky nemožné. Zkuste se podívat, jak vypadají výběrová řízení na ředitele vesnických škol. A podívejte se, jak se zachází s učiteli na venkovských školách a ve městech. Nejsou výjimkou ani píchačky, terorizování učitelů formou grantů apod.     

p. Finke – Mohu vám citovat svého nadřízeného – 1. náměstka MŠMT, že úspory nejsou cílem této reformy. Jistěže potřebujeme podpořit některé věci, sami o nich mluvíte. Na druhou stranu však řada dnešní organizace škol je ekonomicky neefektivní. Nemluvím o obcích jako takových. Je to zejména oblast středního školství. Mezi námi – gymnázia čekají podle nového systému mnohem těžší časy než dnes. Proč by např. měla dnešní osmiletá gymnázia vykrádat dnešní základní školy.

Zazněla tady otázka – jak často by se stanovovaly oborové normativy? Osobně si myslím, že by nebyl důvod je měnit. Jsou jen dva důvody ke změně. Že by se změnilo rozhodnutí vlády o finančních poměrech pedagogických pracovníků. Pak by ty normativy mohly vzrůst. Nebo že by se změnil rámcově vzdělávací program. Jiný důvod ke změnám normativů by nebyl. Zatímco dnes se krajské normativy mění v podstatě každý rok a ředitelé škol ani zřizovatelé až do konce února nevědí, kolik ta škola dostane peněz. V tom novém systému by ta jistota měla být dlouhodobá.

Všichni chcete analýzu dopadu a celkem asi oprávněně, abyste si mohli udělat rozvahu. Chápu i ten názor, že realizace k 1. 1. 2013 je problematická. Ale to je opět věc politického rozhodnutí. My tu analýzu dopadu můžeme udělat někdy začátkem března. Ale k termínu platnosti já se také nemůžu vyjadřovat. Pokud požadavek na oddálení termínu vznesete, věřím, že se k tomu ministr nějak postaví.

p. Kavala – Já mám pocit, že na tom ministerstvu vždycky pracuje skupina profesionálů, která pak podstrčí  něco, co se pokládá za profesionální výstup. Něco podobného jsme zažili se stavebními úřady. Kolega Florian mi může potvrdit, že se taková hloupost, že se něco ušetří, dá vyvrátit a nic se nezkvalitní. Byli jsme podezíráni, že je v republice zbytečně moc matrik a velký počet obcí. Vždycky tam takový názor strčí skupina lidí, která tvrdí, že toto je to pravé ořechové. Přestože jsme už 3x, 4x odvrátili likvidaci malých obcí, vždycky s novou garniturou přišel ten názor znovu. Teď je tady pro změnu moc škol. Všechny věci, které se tady dnes objevily, jsou doprovodné a směřují k jedinému cíli.

Měli bychom se bavit o tom, jestli chceme nebo nechceme vzdělání. To by měla být role odborníků. Politik je politik a ten odborník by mu měl říct: cílem je vzdělat český národ. Jedno dítě je hyperaktivní, druhé má různé dysfunkce a není možné je vychovávat jako zvěř ve velkých kolektivech. Smůlou je, že se ty venkovské školy zavřeme sami, protože na to prostě nebudeme mít.

p. Štiková – Dovolím si jen krátce zareagovat na ty mé obavy z úplaty. Podle paragrafu 160 Školského zákona a paragrafu 7 Zákona o rozpočtových pravidlech je konstatováno, že stát hradí veškeré náklady spojené s povinnou školní docházkou mimo provozních výdajů. A vzpomeňme, jak plíživě to začalo: seznam pomůcek, které zřizovatel může… a postupovalo to dál. Z toho jsou ty obavy, že se ten stát o tu úhradu vzdělání nepostará, byť je to ve dvou zákonech napsáno.

p. Finke – Tady se zaměňují dva pojmy. Je vypichováno nějaké číslo 24, jako optimální naplněnost. Může to ale být 24, 22, 26, může to být libovolné. To číslo slouží k tomu, aby se  od něj odvinul objem peněz, který je pro počet žáků ve třídě optimální. Není to tedy žádná novinka proti dnešku. Ale to vůbec neznamená, že škola, která má jiný počet žáků ve třídě, než je to stanovené číslo, by nemohla existovat nebo by tam zřizovatel musel něco doplácet. To vůbec není pravda. Vztah rozsahu vzdělávání a vztah počtu dětí ve třídě jsou dvě spojené nádoby. Bez nich nelze říci, že na žáka má být x korun. Otázka tedy není toto číslo. Otázka je číslo, které vyjadřuje tzv. fixní minimum, které vyjadřuje, kolik škola musí dostat na jednu třídu, aby se v té třídě mohlo učit podle rámcového vzdělávacího programu.

A teď je důležitá třetí hodnota, kdy státní peníze, které do školy přitečou, se ocitnou na hranici tohoto minima. Od této hodnoty by se měla odvíjet povinnost zřizovatele do výše toho minima doplácet. Protože jinak hrozí riziko, že ta škola nenaplňuje rámcový vzdělávací program. Dnes je to v zákoně tak, že v plně organizovaných ZŠ se třídy naplňují minimálně na sedmnáct dětí. A je-li naplněnost nižší, tak má ta škola buď přestat existovat nebo jí zřizovatel povolí výjimku a v tom případě je povinen uhradit ty zvýšené náklady. Tam je jediný rozdíl v tom, že není řečeno, kolik to má být. My bychom teď chtěli říct, kolik to má být.

p. Markéta Vondráčková (místopředsedkyně ČMOS pracovníků školství) – Pane řediteli, vy opravdu věříte, že tady nejde o úsporu peněz? Nebudu vás zahánět do úzkých, zeptám se z druhé strany. Jak pak bude zaručeno, že bude efektivněji nakládáno s penězi a ty zůstanou v regionálním školství? To totiž z toho materiálu vůbec nevyplývá. Naopak z něj vyplývá, že je potřeba někde ušetřit peníze a to se nám nelíbí.

Druhá věc. Škola bude fungovat dobře, jen nebude mít ten minimální počet dětí. V tu chvíli to bude muset zřizovatel doplatit. Ale co když ten zřizovatel na to nebude mít peníze? Vždyť víme, že peníze nejsou. A v tuto chvíli se stát zbavuje zodpovědnosti za vzdělání, převádí ji na obce a to je špatně. V roce 1993 platil zákon, který obcím umožňoval vybírat od rodičů v MŠ peníze a zajišťovat za to nadstandard. Už tehdy jsme upozorňovali na to, že to nebude nadstandard, protože o to méně peněz bude stát vkládat do výchovy a vzdělávání. Ukázalo se to být pravdou. A teď se stavíme k tomu, že funkční školy, které jsou  nefunkční, už dávno nemají fungovat a k tomu nepotřebujeme žádnou reformu. A my jsme u toho, že funkční školy budeme nutit financovat zřizovatele, ti na to nebudou mít a co se stane? Zákonem ji zrušíme? My ten zákon nemáme, abychom ji zrušili. Ta škola bude splňovat všechny náležitosti. Akorát nebude mít peníze.

p. Harnová – Když jsem pracovala jako krajský pracovník a zajišťovala jsem jednu z koncepcí krajského úřadu, tak pro mě bylo základem, abych před sebou měla analytické materiály a následně jsme jednali se zpracovatelem. Já tyto analytické materiály postrádám, takže s připravenou koncepcí nesouhlasím a doporučuji dopracování analytických materiálů a nedoporučuji přijetí termínu 1. 1. 2013. Jsem zastupitelkou malé obce, máme malou školu a abychom dopláceli na 23 dětí ve třídě, na to absolutně nemáme.

p. Štiková – I pan ředitel zdůraznil, že je to především o vzdělávání. Pan ministr v učitelských novinách říká: Jistě, probíhá revize vzdělávacího programu u základního školství a revize hlavního vzdělávacího proudu.“ Na dotaz, co má udělat ředitel, aby se vešel do toho nového systému financování, je mu doporučováno vzít si nový vzdělávací program, zjistit, jestli by se nedalo někde ušetřit, jestli není nastaven nejvyšší hraniční počet učebních hodin, jestli nepočítá s vysokým počtem dělených hodin atd. To by přece mělo být úplně obráceně. My ještě nemáme dané parametry a teď všechno začínáme upravovat tak, abychom se vešli do nějakých čísel.

p. Vávra – Pan ředitel tady mluvil o řadě nebezpečí. Já vidím jedno velké v tom, že se necháme vtáhnout do zcela konkrétních detailních čísel, stále se budeme bavit o modelových příkladech a na tom chceme postavit reálnou koncepci. Cílem by mělo být zachovat školu, která je základem každé obce a prosazovat kvalitní vzdělání, které má být dostupné všem žákům co nejblíže bydlišti. Vnímat školu jako komunitní centrum. Zachovat úplnou školu všude tam, kde je.

p. Florian – Chtěl bych odpovědět na ty tři otázky, co jsem vám položil.

p. Finke – Představu, že mají zůstat zachovány všechny školy tak jak jsou, ministerstvo nemá. Z pohledu koncepce nejsou všechny školy nezbytné.

p. Florian – Takže se mají školy rušit?

p. Finke – Rušit školy se nemají.

p. Florian – To je schizofrenie!

p. Finke – Proč by se měly ZŠ jako takové rušit? Nikdo je snad rušit nechce. Když nebude splňovat parametry, bude záležet na zřizovateli, ale to samé platí teď. Podle školského zákona je v určitých situacích povinností zřizovatele doplácet. Tento stav my neměníme. Základní škola, pokud to není malotřídka, je definována jako škola, kde je průměrná naplněnost třídy v rozmezí 17 – 30 žáků. Takto to definuje školský zákon. Pokud je  průměrná naplněnost dnešní ZŠ nižší než 17, nastupuje zákonná povinnost zřizovatele doplácet na výdaje, které jinak hradí stát. Teď je otázka, jestli zůstane zachován průsečík s minimem na bázi 17, jako je to teď nebo jestli bude posunut. Nebo jestli bude pro vybrané školy na hranici 14, protože má ta škola opodstatnění.

Mě ale připadá, že nejvíce ze všeho vám tady vadí naše snaha stanovit to fixní minimum. Pokud vám to vadí, bavme se o tom, jestli musí být nebo nemusí, popř. v jaké má být podobě.

p. Večerka – Parafrázoval bych Ústavu: Vzdělání, specielně základní a střední, je ze zákona považováno za veřejnou službu, poskytovanou občanům bezplatně. Z jiných ustanovení Ústavy zároveň platí to, že všichni občané ČR by měli mít rovný přístup k čerpání veřejné vzdělávací služby. To my ale na venkově necítíme.

PŘIJATÉ USNESENÍ: SPOV ČR zásadně nesouhlasí s koncepčním záměrem reformy systému financování regionálního školství, kterou v současnosti předložilo MŠMT a považuje ji jednoznačně za způsob likvidace venkovského školství, vzdělanosti obyvatel venkova a tím i kvality života na venkově.

 

VEŘEJNÁ SLUŽBA, VEŘEJNÁ SPRÁVA

p. Kavala – Další záležitostí, které bychom se dnes měli dotknout, je nový systém, nabíhající tzv. veřejné službě. Vítám mezi námi pana Štefana Duháně, který je ředitelem odboru koncepcí trhu práce MPSV. Systém teprve nabíhá a já bych rád, kdybychom se po čase sešli znovu a vyhodnotili, jak se vyvíjí. Jde o to, že my jako obce, které dlouhodobě spolupracujeme s úřady práce, ten posun velmi vítám. Byli bychom rádi, kdyby se podařilo nastartovat to, na co poukazujeme už delší dobu. Tedy oddělení těch, kteří opravdu práci hledají a nemohou ji najít a těch, kteří toho systému zneužívají. Dotazy z mé strany by směřovaly k tomu, co vidím jako úzké hrdlo. Týká se to lidí, kteří jsou na úřadě práce nad dva měsíce a týká se to lidí, kteří by měli nastoupit ponejvíce na obce. Vítáme i to rozšíření na další organizace. Ale je tam ta záležitost, že úřad práce dle mých informací rozhodne o tom, koho vyšle a kolik hodin mu vyměří. Já toto prostředí vnímám jako silně korupční. V malých městech, kde jsou malé úřady práce, se lidé znají. Tam se to téměř nedá skrýt. Ale ve větším městě si umím představit, že jsou lidé, kteří pracovat nechtějí a budou používat korupci.

Pro mě nebyl problém sepsat s někým smlouvu, což za mne dnes dělá někdo jiný, ovšem pro mě to žádné ulehčení neznamená. Smlouvu za mě sice někdo sepíše, ale převede na mě zpátky pojištění, ochranné pomůcky a povinné školení.

p. Štefan Duháň (ředitel odboru koncepcí trhu práce, MPSV) – Zkusím se soustředit na veřejnou službu jako takovou. Otázka 1 – evidence na dva měsíce a co s těmi lidmi? V zákonu je uvedeno, že lidem, kteří jsou evidování na ÚP 2 měsíce a déle, může být  nabídnuta veřejná služba. Pokud to bezdůvodně odmítnou, mohou být na 6  měsíců vyřazeni z evidence s tím, že nedosáhnou ani na sociální dávky. Ty dva měsíce nechápejme tak, že automaticky každému, kdo je 2 měsíce na ÚP, bude nabídnuta veřejná služba. Není to reálné. Těch lidí je strašně moc a žadatelů o veřejnou službu z řad organizací tolik není. Filozofií ÚP je začít umisťovat na veřejnou službu lidi, kteří jsou evidováni dva roky a déle. V některých regionech to však může být rok a déle. Záleží na míře nezaměstnanosti. Až postupně bude snaha do toho zapojit co nejvíce lidí. Hrubý odhad je zaměstnat takto v letošním roce desítky tisíc lidí.

Vzhledem ke změnám, které od 1. 1. 2012 nastaly, veřejná služba není prioritou. Prioritou je, aby ÚP zabezpečil veškeré agendy, které zabezpečit musí. Mám na mysli převod agendy z obcí. Pro nás je důležité, aby v lednu byly vyplaceny dávky všem, kdo na ně mají nárok.    Veřejná služba je otázkou druhé, třetí priority, otázkou března, dubna. Nicméně víme, že obce měly uzavřeny s ÚP na konci roku nějaké smlouvy. Pokud už tedy byla veřejná služba nastavena, ať pokračuje.

Já jsem si mezi svátky osobně projel Olomoucko a když jsem mluvil s řediteli ÚP, tak ty počty dolů nejdou. Dokonce se někde počty lidí ve veřejné službě i zvyšují. Došlo také k tomu, že se některé smlouvy překlopily směrem k ÚP. A teď otázka pojištění. Pojistky si platily obce a protože ÚP zatím nemá tuto záležitost vysoutěženu, tak obce žádáme, aby dále platily toto pojištění s tím, že ÚP jim to refunduje. Chceme nově zavést zdravotní prohlídky pro ty, kteří budou veřejnou službu vykonávat a to budou také platit ÚP.

Otázka ochranných pomůcek. Na ÚP tlačíme, aby to byla záležitost toho, kdo tu veřejnou službu provozuje. Jednak aby si žadatelé uvědomili, že to také něco stojí a pak jsou to hlavně oni, kdo mají představu, co budou tito lidé potřebovat a v jakém množství. Ale když si sečtete plusy a mínusy, tak se to musí vyplatit.

Otázka 20 hodin týdně. Snahou ÚP bude využívat ty lidi maximálně. Tzn. až do 20 hod. týdně. Ale nemůže to platit obecně. Někde je poptávka větší, jinde menší. Někde je těch nezaměstnaných více, někde méně. Vy jste, pane předsedo, říkal, že to zavání korupcí. Já tomu rozumím, této obavě. Nicméně nelze udělat vzorec: všichni 15 hod týdně. Myslím, že to může mezi kraji trochu balancovat. Ale neviděl bych v tom nic špatného.

p. Kavala – Veřejně prospěšných prací využívám od prvopočátku. Vloni jsem jich měl 34, dělám to sám a vyžaduje to spoustu práce kolem toho. Dokázal bych i akceptovat, že jim teď budeme muset pracovní pomůcky zajišťovat my. Ale bez součinnosti obce a úřadu práce tato služba provozovat nejde. Chtěl bych ještě podotknout, že to nechápu jako trest. Když je člověk bez práce, tak už je to pro něj samo o sobě tak obrovským trestem, že větší být nemůže. Spíš bych tuto službu chápal jako síto lidí, kteří pracovat chtějí a nemohou.

p. Duháň – Když jsem mluvil o těch dvou měsících, tak ta možnost v tom zákoně je tam proto, abychom dosáhli i na lidi, kteří často rotují v evidenci ÚP. V žádném případě to není namířeno proti člověku, který 20 let pracoval, najednou přišel o zaměstnání a my ho po dvou měsících pošleme na veřejnou službu.  

Pokud jde o otázku spolupráce obce a ÚP, měli jsme kdysi 77 okresních ÚP, od dubna 2011 máme tzv. kontaktní pracoviště a těch je dnes kolem čtyř set. Jsou tedy v menších regionech, aby se přiblížili samosprávám, ale i lidem. Jsme si však vědomi i toho, že ten úředník na ÚP nemůže být schopen znát kvalitu všech uchazečů, tak jako ji znají v obcích. I proto  po převodu asi šestnácti set lidí z obcí na ÚP, kteří budou mít na starosti výplatu soc. dávek, zůstanou v obcích lidé, kteří provádějí to sociální šetření. A my spojujeme jednu věc a to je informační systém. Do něj budou mít přístup lidé z obcí, kteří tu sociální práci dělají. Dokonce tam mají specielní okénko – jmenuje se kukátko – kde se dají ukládat informace, které ÚP nevidí. A do těch sdělitelných údajů může ten sociální pracovník z obce uvést např. poznámku, že ten a ten člověk pravděpodobně pracuje načerno a zneužívá soc. dávek apod. Nebo to může sdělit ÚP osobně.

Nejde o nic jiného, než ty lidi aktivovat. Nenechat je pokud možno ležet doma. On je to sice trest, když někdo přijde o práci. Ale zcela určitě všichni víme, že je jistá část nezaměstnaných, která toho zneužívá. Že to myslíme vážně, o tom svědčí, že někdy v lednu chceme podat projekt na veřejnou službu tak, aby začal platit už na jaře. Aby byli na ÚP připraveni specialisté, kteří se budou veřejnou službou zabývat a my jí využili co nejvíce.

Mimoto připravuji jistá opatření k zaměstnávání cizinců ze třetích zemí tam, kde je požadována základní nebo vůbec žádná kvalifikace. Tam to chceme velmi omezit, aby vznikala volná pracovní místa pro nekvalifikované našince. Pokud jde o otázku druhu práce, nebudeme využívat veřejnou službu jen k tomu, abychom uklízeli obce. Tito lidé se dají využít v nemocnicích, sportovních zařízeních, mysliveckých, rybářských svazích atd.

p. Kavala – Ještě se chci zeptat na jednu věc. Když si obec vezme dva lidi, tak je pan starosta uhlídá. Ale pokud jich bude víc a my nebudeme mít k dispozici tzv. parťáka, který je bude kočírovat, tak se nám může stát, že budou jen stát a čekat, protože prostě nebudou vědět, co mají dělat. Jako parťáka nemůžete využít úplně hloupého člověka. Dozvěděl jsem se a rád bych, kdybyste mi to potvrdil, že budou obce moci získávat i ty parťáky, kteří budou placeni jako VPP.

p. Duháň – Ano, na parťáky myslíme a chceme je zabezpečit prostřednictvím veřejně prospěšné práce nebo dokonce společensky účelného pracovního místa. Podle zákona na to může ÚP vynaložit určité finanční prostředky. Jsme rozhodnuti, že tito lidé oproti jiným veřejně prospěšným pracím budou o něco lépe honorováni. Velmi si těchto lidí vážíme a uvědomujeme si, že to nemůže dělat každý. Také se zamýšlíme nad tím, jak tyto VPP využívat, tzn. opakování smluv atd.

p. Juřenčáková – Vy jste řekl, že do toho informačního systému budou moci nahlížet a zasahovat pracovníci sociálních odborů. Malé obce ale nemají sociální odbory. To tam pak budou moci nahlížet např. starostové těch obcí?

p. Duháň – Detaily neznám, ale vím, že obce do konce roku byly zodpovědné za sociální práci a kromě toho, že tam vypláceli dávky, prováděli i sociální pozorování. A nevím, jestli to bylo na úrovni tajemníka či někoho jiného. Vím ale, že dvojkové a trojkové obce přístup do tohoto systému mají.

p. Juřenčáková – Co mají udělat obce, které sociální odbor nemají?

p. Husičková – My také nemáme sociální odbor, ale jakmile jsme začali využívat VPP, dostali jsme přístupová hesla do toho systému a můžeme tam nahlížet.

p. Harnová – Jak jste mluvil o těch předácích, tak v zákoně je jednoznačně stanoven rok. U každého však chvíli trvá než se zaučí. Jakým způsobem se může překlenout zákon, aby tam bylo možné toho předáka udržet.

p. Duháň – Kromě zákona vydáváme každoročně normativní instrukci k využití aktivní politiky zaměstnanosti. U VPP jsme se snažili vyměnit co nejvíce lidí. V těchto případech je smlouva opravdu jen na rok a není proti zákonu, že za rok se s tím samým člověkem podepíše nová smlouva. Já osobně z toho radost nemám, protože se nám ten člověk nevrací na trh práce. Ale v případě veřejné služby je to člověk, který přináší daleko více než ti lidé, jež v té službě pracují. Proto tomu ÚP bude vycházet vstříc.

p. Martiňák – My jako menší obce máme jeden problém. Všechno si s ÚP dokážeme vyřídit, až na jednu, ale základní věc a to je poučení toho pracovníka. Protože pokud budeme postupovat tak, jak nám ukládá dnešní zákon, tak to znamená seznámit je s obrovskou bichlí. Takže jestliže mi člověk přijde na dva tři dny, já ho na osm hodin musím zavřít do místnosti, aby se správně poučil. Nebylo by možné při ÚP vytvořit školící místnost a poslat mi toho člověka už připraveného?

p. Duháň – Otázku poučení jsme diskutovali a zatím inklinujeme k tomu, že ta bezpečnost by měla být na bedrech obcí, stejně jako ty pomůcky. Co ví úředník na ÚP o bezpečnosti práce na tom kterém pracovišti? Ale může se stát, že pokud ta práce bude téměř stejná a vystřídají se u ní stovky lidí, budou nejprve na ÚP obecně poučeni.

p. Martiňák – Nám nejde o ty ochranné pomůcky. Nám jde o to, abychom byli kryti, protože všechno jde na bedra obce.

p. Řezníček – Přidal bych se ke kolegovi s tím, že my býváme také školeni všeobecně. Mě ale trápí jiná věc. Někteří občané se stydí za to, že jsou bez práce a tak se s ním nikde nechlubí. A když se zeptám na ÚP, jestli bych mohl dostat seznam nezaměstnaných lidí z mé obce, tak je mi to odmítnuto. Mám prý jmenovat konkrétní lidi a oni mi budou kývat, zda ano či ne. Proč? Vždyť já nepotřebuji znát jejich data narození. Ta mám v kartotéce na obci. Já jen potřebuji vědět, kdo je veden na ÚP jako nezaměstnaný. Proč ten seznam nemůžu jako starosta obec dostat?

p. Duháň – Já s vámi souhlasím. Na druhou stranu si vzpomeňte, jak to bylo v ČR s benzinkami. Já dnes nemůžu zveřejnit seznam zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají lidi se zdravotním postižením a byť by se mi váš námět líbit, tak bychom narazili u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Budeme tedy muset najít nějaký  způsob komunikace, aby bylo možné vám ty informace předat. Pokusím se nad tím zamyslet.

p. Martiňák – Řešením by bylo umožnit starostům rovněž nahlížet do toho systému, jako je to umožněno sociálních pracovníkům.

p. Kavala – Nechceme z toho dneška dělat nějaký závěr. Chceme jen upozornit na problémy, které nás trápí a pokud nebudou řešeny, vygradují a obrátí se proti nám všem.

p. Hannig – Jen jsem se chtěl ujistit o tom, co už tady padlo. Pokud je dotyčný člověk vyřazen z ÚP, nebude za něj hrazeno zdravotní ani sociální pojištění a nemá nárok na žádnou dávku v hmotné nouzi? Je to skutečně tak? Ke mně se totiž dostala informace, že jakmile jsou tito lidé vyřazeni, jdou do jiných dveří a mají nárok na dávku v hmotné nouzi.

p. Duháň – K tomu, abyste dostali jakoukoliv sociální dávku – snad kromě okamžité pomoci např. při povodni – musíte splňovat podmínku, že musíte být evidovaní na ÚP. I proto snad ta snaha dostat to pod jednu střechu, aby lidé nemuseli pobíhat sem a tam. Ti, kteří v životě dělat nebudou, se postupem času nějakým způsobem, např. přes zdravotní hledisko, dostanou do seznamu lidí, kterým se veřejná služba nebude moci nabízet. Proto chceme tyto lidi prohnat přes zdravotní prohlídky, abychom věděli, s kým máme tu čest. Ovšem nechci, aby to dopadlo tak, že najednou z 500 tisíc nezaměstnaných bude 400 tisíc zdravotně nezpůsobilých cokoliv dělat. A umím si představit, že za určitých okolností by to tak dopadnout mohlo.

p. Winter – Mě by zajímalo, když teď obce budou ty zdravotní prohlídky platit na ÚP, jak dlouho má být ten člověk zaměstnán. Může se totiž stát, že projde prohlídkou, bude pracovat jeden den a pak odejde. A ÚP mi tu zdravotní prohlídku odmítne proplatit, když si ji ani neodpracoval.

A druhý dotaz. Měl jsem teď tu čest asi 6 měsíců organizovat u nás na malém městečku VPP. A zjišťoval jsem si, kdo je u nás nejdéle nezaměstnaný. Je to asi stovka občanů romské národnosti. Nám na VPP chodilo týdně 50 až 60 lidí s tou vidinou, že mají tu pětistovku nebo patnáct set. Teď se obávám, že nebudou motivováni nijak a někteří raději do té práce ani nepůjdou, protože se za to budou stydět.

p. Duháň – Pokud jde o délku té VS, tak zatím předpokládáme, že bychom dělali smlouvy na tři až šest měsíců. S tím, že je možnost to prodloužit. Ale myslím si, že ten půlrok by mohl v drtivé většině případů stačit. Pokud někdo jeden den nastoupí a druhý den uteče, tak je to důvod k tomu, aby byl vyřazen z evidence ÚP, neboť maří spolupráci s úřadem.

A k té motivace. Do konce roku to bylo tak, že kdo přijal nebo nepřijal veřejnou službu, tak se pohyboval v rozmezí životního a existenčního minima. Pokud tedy člověk nabízenou VS nepřijal, tak se mu nic nestalo. V nejhorším případě zůstal na 2.200 korunách. Teď zůstane na nule, když to nepřijme. A to je motivace.

p. Kavala – Naše zkušenosti z praxe jsou jiné. Když zaměstnávám lidi na VPP, po dohodě s ÚP jsme se s finanční spoluúčastí obce dostali někde na 9 tisíc korun a pak přijde chlap a řekne: Já mám pět děcek, přece za těch 9 tisíc nepůjdu do práce. Já se chci teď zeptat, jakou formou budou postihováni ti, kteří se té VS budou vyhýbat s tím, že se do té jejich rodiny nalijí peníze z jiné strany. Je překryto i to, že se dotyčný překryje pseudorodinou, o kterou se stejně nestará?

V jednom domě jsem měl pana X a pana Y. Oba měli plynové topení. Pan X neplatil, přišel na sociálku, že na to nemá a tak to za něj zaplatili. Pan Y taky nezaplatil, přišel na sociálku, tam ho vyhodili a odstřihli mu přívod plynu. Dnes je bez topení i bez domu. Říkal jsem si, zaplaťpánbůh, že už tohle skončilo. Teď přijdu do kanceláře a ptám se účetní – co to píšete? Psala potvrzení pro sociálku na vodu, aby to za ně sociálka zaplatila. Jak je toto možné? Já tomu nerozumím. To samé kuchyňská linka. Ložnice. Proč na to podle jednoho a téhož mechanismu jeden nárok má a druhý ne? Jestli je to dáno tím, že jsou na těch úřadech agresivnější, tak tam postavme policii a kdo si tam otevře pusu, ať dostane okamžitě pokutu. To jsou ty problémy, které bychom byli rádi, aby se rozklíčovaly.

Příspěvek p. Peterky se nezaznamenal, neboť nemluvil na mikrofon. 

p. Duháň – Každý může přijít o práci a bude potřebovat podporu v nezaměstnanosti. Později, když se mu nepodaří získat práci ani při podpoře, dostane se do sociálního systému a začne pobírat sociální dávky a za to, že je pobírá, bude vykonávat VS. To, že bychom tam dali všechny automaticky po cca 18 měsících evidence, to do zákona můžeme dát, ale jde o to, jestli jim máme co nabídnout.

Veřejná služba tady existuje asi rok a půl a byla využívána zhruba na 10 procent. Nechte nám rok a půl, dva a uvidíte, že to zapojení bude vyšší. A bude to díky tomu, že se spojí ten informační systém. Úředník na ÚP uvidí i na podporu v nezaměstnanosti i na sociální dávku. Více lidí se přizná k tomu, že někde má nějaký vedlejší výdělek, že pracuje načerno atd. Zkrátka – bude to efektivnější. O tom jsem přesvědčen.

p. Kavala – Na Slovensku už takovéto snahy byly. Byli jsme v Nízkých Tatrách, v jedné vesničce a tam paní starostka říkala: Teď si představte, že nám tady ráno přijdou necelé dvě stovky lidí a chtějí práci. To se opravdu nedá dělat ode zdi ke zdi. Přimlouvám se, aby byla jistá vůle ty lidi selektovat. Já bych se toho nebál. My jsme to udělali už několikrát. Pan vedoucí hranické pobočky ÚP je velmi aktivní a nutí je vypisovat různé dotazníky a podobně, čímž spoustu lidí vyselektoval, neboť jim se nechce kolikrát ani psát. Vypadli z evidence proto, že nechtěli denně chodit vypisovat dotazník.

Opět ale zmiňuji to korupční nebezpečí, které mě trochu straší. Ten nebo ten člověk se mi nelíbí, tak ho prostě pošlu tam a tam. Na malých obcích to asi nehrozí, ale v těch větších centrech se tohoto bude dát zneužívat. Přimlouval bych se za to, aby do tohoto systému měly obce větší přístup. Nerad bych, aby to pro nás byl trest a abychom dostávali přiřazeny nepřizpůsobivé jedince. Zkuste dát  metodický návod k tomu, aby úplně všechno nebylo tajné.

p. Duháň - Já vám rozumím. Vždycky se lépe pracuje s člověkem, který je nějak motivován. A pak jsou lidé, kteří nebudou dělat za nic na světě. Ale zpět k tomu, co říkal pan předseda. Ne, nebude to tak, že 1. února nastoupí 200 tisíc lidí na VS. Já jsem mluvil o tom, že to není priorita a že to bude postupný náběh.

Co se týče obavy z korupce. Myslíte si, že úředníkovi na ÚP tito lidé budou dávat nějaké peníze za to, aby ho na žádnou VS neposílal? Může se to stát, ale to budou promile. Vždyť ti lidé na to ani nemají, aby takto utráceli.

My samozřejmě chceme těm obcím vyjít vstříc, aby byly uklizeny atd., ale ten ÚP se bude snažit aktivovat i ty, co nechtějí pracovat. A my to minimálně budeme muset zkusit na dva dny, než je vyškrtneme. Nemusí být přiřazeni zrovna obcím, ale s těmi budeme zřejmě spolupracovat nejvíce. Že tam ÚP bude umisťovat i ty, co pracovat nechtějí, s tím se musí počítat. Ale pokud je máme z toho systému vytěsnit, tak jim to musíme nabídnout.

p. Winter – Dokážete si představit, že vezmu i toho nejdéle nezaměstnaného a po dvou dnech mu řeknu: nezlob se na mě, ty nepracuješ, dej si odchod? To je likvidace starostů a starostek v Čechách, protože ti lidé jim za to rozbijí hubu nebo je přímo zabijí. Věřte mi.

p. Kavala – Každý list má dvě stránky. Já to tedy respektuji, ale je potřeba, aby si i ty úřady uvědomily, že nejen ony jsou v té první linii. My také. A nejsme kryti dveřmi kanceláří. Děkuji za váš čas, pane řediteli. Byli bychom rádi, kdybychom se třeba před prázdninami mohli setkat znovu a říct si, jaké jsou zkušenosti z naší strany, z vaší strany a mohli se posunout dál.       

 

PUBLIKACE TVÁŘ VENKOVA – VESNICKÉ STAVBY 2011

p. Kavala – Trochu se nám ta debata protáhla, takže budeme muset některé body programu přesunout na příště. Přednostně – je tady pan Kruml. Bylo by dobré, abychom si něco řekli k distribuci publikace Tvář venkova. Se zasláním několika kusů spoluautorům není dle mého názoru vzhledem k počtu knih problém. Ty jsi s nimi, Honzo, v kontaktu. Navrhoval bych poslat to poštou, to ten Spolek nerozvrátí. Ale kdybychom měli posílat zhruba tisíc knih individuálně, tak je to nereálné. My jsme dovezli krajským spolkům po deseti knihách. Kdo má možnost si to odvézt, máme to v autě před senátem.

Je dohoda, že by se dva nebo tři kraje domluvily a rozvezly to. Moc vás prosím, krajští předsedové, abyste to nenechávali, až to nebude aktuální. Aby se to provedlo v lednu, maximálně začátkem února. Do příští schůze bych si představoval, že by ty knihy mohly být mezi členskou základnou rozdistribuovány.

Něco vezmeme i na Regiontour a Honzu bych poprosil, aby ještě Kateřině napsal, o kolik kusů mají zájem spoluautoři.

p. Kruml – To, co říkáš, není problém. Ale je tu otázka celkové koncepce. Dohodli jsme se, že by ta edice měla pokračovat každoročně a využívat soutěže Vesnice roku, o kterou se opírá. Měli bychom ale mít širší pohled na to, aby se ta kniha dostala mezi veřejnost. Ale to nevyřešíme tady. Byl bych rád, kdybychom se sešli v užším kruhu a probrali to. Nejen pro letošní rok, ale i pro ty další.

p. Kavala – Vloni to dělali dva starostové, letos jsem vyřizoval dotaci přes obec Bělotín. Je opět potřeba projekt podat a profinancovat ho. Jestli to někdo chce udělat, není v tom problém. Klidně bychom to opět mohli udělat my. Do konce ledna je termín k podání, bylo by dobré odsouhlasit, kdo se toho chopí. Pokud to bude na MMR podpořené, pak jsme ochotni do toho jít. Ale není podmínka, že to musí udělat Bělotín.

p. Florian – Co se týká té distribuce, tak jsme vloni udělali to, co jsme dřív dělali s kalendáři. Publikaci jsme dali všem poslancům a senátorům. I když je to drahá investice, protože někteří to ani nepřečtou, ale aspoň si jednou za rok vzpomenou, že existuje venkov. Já bych tedy těch 200, 300 ks na to obětovat.

p. Kavala – Myslím si, že to není až takový problém. Možná by to byla ideální příležitost k poukázání na aktuální a ožehavé problémy venkova. Mohli bychom to rychle dostat do těch příslušných schránek s apelem, že jsou tady problémy, kterými bychom se jako Spolek rádi zabývali, tak ať nejsou odsunuty na vedlejší kolej. A pokud to u někoho propadne roštem, tak u všech to nepropadne.

p. Kruml – Mým cílem je dostat to mezi veřejnost. Podle mého názoru by to měly dostat především venkovské knihovny. Máme svaz knihovníků – ta cesta se najde. Rád bych to ale s někým probral a vyřešil to.

p. Kavala –   jsem spíš měl na mysli problém stavebních úřadů, co se týče těch průvodních dopisů. A to by mohly udělat naše krajské spolky.

p. Florian – Já jsem si vloni myslel, že ty kraje, když se jim dá pár kusů, tak najdou příležitost, jak ji tomu stavebnímu úřadu dodat. Že se třeba připlete k nějakému jejich školení, tam tu knížku rozdá a řekne, co od nich očekává za spolupráci.

p. Kavala – Já to respektuji. Na druhé straně jsme si i na valné hromadě řekli, že budou určeni lidi, kteří budou za některé věci odpovědni.

p. Kruml – Ještě je tady taková jedna trapná věc a to jsou peníze. My tu knížku nemůžeme prodávat, ale máme s tím výdaje. A jistě budou autoři, kteří nebudou chtít jednu knížku, ale budou jich chtít deset. Třeba starostové. Jak tedy legálně získat tyto peníze? Navíc jsme měli i vícenáklady na tisk, neboť publikace byla trochu objemnější. Jsou tedy důvody pro to, aby bylo vymyšleno, jak získávat při této příležitosti část peněz do Spolku.

p. Kavala – Myslím si, že je to řešitelné formou daru nebo mimořádného příspěvku, pokud je to člen Spolku.

p. Kruml – Padesát architektů, kteří přispěli, nejsou členy Spolku.

p. Kavala – To jsou věci, které budeme muset prodiskutovat v užším kruhu. Teď musíme vyřešit, kdo udělá letos knihu. Je tady někdo, kdo by měl zájem?

p. Kruml – Já bych se ujal toho, že bych opět udělal ten projekt.

p. Kavala – Jestli to Honza chce udělat, budeme rádi, je tam jistá zkušenost. Také mám nápady, kterými by se to dalo do budoucna vylepšit, aby se z toho stala dobrá tradice. A pokud se k tomu nikdo dobrovolně nehlásí, tak to zase protáhnu přes naše účetnictví.

p. Šulák – Kdyby bylo na MMR neprůchozí, že by Bělotín podruhé žádal na tu publikaci, tak se hlásím jako náhradník.

p. Kavala – Dobře, beru na vědomí.

 

 

PŘESUNUTÉ BODY PROGRAMU NA PŘÍŠTĚ

p. Kavala – Já bych teď neřešil ediční výbor Zpravodaje, tam to asi chce užší jednání. Železniční dopravu jsme po dohodě s panem Hanačíkem nechali na únor.

 

VESNICE ROKU

p. Kavala – Využil bych přítomnosti pana starosty z Kamýku nad Vltavou, aby nám řekl, jak by si představoval zapojení MŠMT do soutěže Vesnice roku. Už před časem jsem vám psal, že nemůžete být vyhlašovatelem, ale spoluvyhlašovatelem. Dovedeme si představit, že by byla „superbílá“ stuha, jen je otázka, jak se nastaví to vyhodnocování. Je téměř nereálné, aby se hodnotící komise ještě více rozšiřovaly. Je otázka, jestli by ty bílé stuhy neprojely nějaké zvláštní komise, jako to má zelená i oranžová stuha. Máme tu zkušenost, že jsou tady dva spory. Jeden je v tom, jestli všichni v té komisi by měli být rotující nebo měli stabilitu. Jedni tvrdí, že je lepší rotace. Mají pocit, že komisaři pak nejsou tak podjatí nebo nemají jednosměrné vidění. Další jsou spíše pro stabilní členy komise, neboť už mají náležité zkušenosti. Pak je potřeba dohodnout podmínky vyhlášení. Jediný problém byl v tom, aby se všichni nehrnuli do Senátu – teď to neberte ve zlém. Myslím si, že MŠMT má dost reprezentativních prostor, kde se ta stuha dá předat. A budu tady tlumočit názor pana Vačkáře a je to i můj názor: Chci-li do soutěže, musím do toho také něco vnést. MŠMT by tedy nemělo vítězům jen potřepat rukou, ale mělo by i motivovat nějakým finančním příspěvkem. Jsou dvě varianty. Buď tak, jako to dělá MŽP, že si přímo na MŽP musí vítěz vybrat nějaký  projekt, nebo tak, jako to dělá MZe, že převede smlouvu do rozpočtu MMR. A to jsou věci, které bych rád, kdybyste na MŠMT předjednal. Ale je na to málo času, protože 28. 2. na Dnu malých obcí v Praze budou podepsány podmínky soutěže Vesnice roku 2012.

p. Florian – Mimo tu naši soutěž existuje Obec přátelská rodině, kterou organizuje MPSV. V tématu k rodině bylo jedno opatření, které jsem zatím nedotáhl do konce. Spolu s tím MPSV by se mohla také vydat knížka, kde budou výsledky, propagující práci s rodinou. MPSV přes dlouhé jednání, které jsem tam vedl, se nedopracovalo k ničemu jinému než slibu, že hodlají v letošním roce vydat k soutěži metodiku formou příkladů dobré praxe. Mají tam sociální fond, ze kterého by se to dalo zafinancovat. Můj dotaz směřuje k tomu, jestli by byl Spolek ochoten dát částku 50 – 70 tisíc jako příspěvek na knížku, která by stála cca 200 tisíc a byla by směřována k práci s rodinami v obcích. Pokud by se dal domluvit grant, pak bych takovou knihu určitě uměl vydat.

p. Kavala – My jsme omezeni tím, že máme schválený rozpočet a ten je vyrovnaný. Přimlouvám se za jednu věc. Příští měsíc se budeme na schůzi bavit o důchodové reformě a já se nebráním tomu, abychom dotyčného s tímto námětem oslovili. Kdo to má na MPSV na starosti?

p. Florian – Bavil jsem se o tom s náměstkem Kafkou, který řekl, že by to šlo. A když jsem se za půl roku ptal, jak by to šlo, napsal mi, že se v těch evropských programech nevyzná, ale že to půjde. A zase se nic nedělo.

p. Kavala – Chtělo by to spíš, než se o tom jen bavit, ukázat jim konkrétní výstup z podobného projektu, což je Tvář venkova. Pak by MPSV mohlo předložit varianty řešení a my bychom jednu z nich mohli schválit.

p. Florian – To jsem v podstatě udělal, ale pořád nemůžu najít ty pravé lidi.

 

RŮZNÉ – ZMĚNA SYSTÉMU ÚČETNICTVÍ

p. Harnová – Mám pro předsednictvo důležitou informaci. Přecházíme z jednoduchého účetnictví na podvojné. Nese to s sebou určité náklady. Byť jsme nezisková organizace, program máme za 50 procent, je tam výdaj 4.700 Kč. Zítra mám konzultaci s odbornou pracovnicí z Olomouce a postupujeme v těchto krocích dál.

 

RŮZNÉ – KONFERENCE VENKOV 2011

p. Kavala – Ještě se vrátím k Národní konferenci Venkov 2011. Před vánoci přišla smlouva s MZe, byla z naší strany podepsána a mezitím je vedena e-mailová diskuze mezi panem Hanačíkem a mnou ohledně příspěvku NS MAS s odvolávkou na březnové jednání v Praze, kde jsme to měli údajně projednávat. My jsme to tam ale neprojednávali. Žádný slib tam nepadl. Ale žádali jsme příspěvek pana Velebu, ten slíbil, že to projedná a nemůžu z něj dostat žádnou odpověď. On ale neříkal, že to udělá Agrární komora. Navrhoval jiné řešení. Poprosil bych teď pana Záhorku, aby to pourgoval.

p. Winter – Pokud tady bylo téma konference otevřeno, rád bych k tomu dodal, že NS MAS dostala od Středočeského Spolku účastnický poplatek za konferenci 50 tisíc korun, ke kterému jsme se nepřihlásili z jednoho prostého důvodu. Od začátku jsem tvrdil a tvrdit budu, že první dvě konference jsme dělali my, ve vlastní režii. A i na první schůzce, která byla koordinační, jsem řekl, že s NS MAS jako takovou se počítat nemůže, protože ještě nese zátěže z minulých konferencí a musí si je vyřídit sama. Nicméně pokud někdo chce vytvořit nová pravidla pro pořádání konferencí, tak si myslím, že by to měl projednat výbor Spolku a pokud se pro příště budou finančně podílet na konferenci všichni, tak by to měl odsouhlasit hlavně výbor Spolku.

p. Kavala – Byl jsem informován, že výsledek je v kladných číslech. Pokud tomu tak není, tak je to pro mě nová informace.  

 

 

RŮZNÉ - EDIČNÍ VÝBOR ZPRAVODAJE

p. Kavala – Byl bych rád, abychom na příští schůzi věnovali prostor jedné věci. Dělali jsme tady jakési vyhodnocení našeho Zpravodaje. Poprosil bych pana Šuláka, jestli by na příští schůzi mohl připravit cca 10minutovou zprávu o tom, jak to momentálně vypadá, jaká je naše další představa atd. Pan Hanačík přišel s tím, že by se měla obnovit redakční rada. Já s tím problém nemám, ale na druhé straně vím, že čím více si toho navymýšlíme, tím více se v tom pak budeme motat. To je moje vlastní zkušenost.

p. Šulák – Nebráním se tomu. Člověk cítí, že se to po těch třech letech dostalo do nějakého trvalého stavu. Je teď otázka, jestli do té doby, než se nějaká ta skupina sejde, dělat další číslo.

p. Kavala – Nemám s tím problém. Jen bych chtěl vědět, jestli redaktor cítí potřebu mít kolem sebe lidi, se kterými se čas od času sejde, řeknou si okruhy a nebo si svou přítomností tady ty okruhy zjistí a pak je zpracuje. Celý problém – a není to žádné drama – je v otázce vyváženosti nás, jako partnerů. Myslím si, že je to věc, kterou si musíme ubránit. Na jedné straně se načítáme, ale jistá hranice identity musí být zachována.

 

RŮZNÉ - REGIONTOUR BRNO 2012

p. Kavala – Připomněl bych ještě rád Regiontour v Brně. Tam je určitě větší prostor. A ten prostor bych rád využil i k tomu, abychom se bavili o tom, jak letos s konferencemi. Nemyslím jen Venkov, ale i další konference. V únoru bychom to měli vyřešit, abychom stihli zarezervovat místnost, např. zase v Senátu.

 

ODPOVĚDNOST ČLENŮ PŘEDSEDNICTVA ZA JEDNOTLIVÉ OKRUHY ČINNOSTI SPOLKU

Návrh na rozdělení odpovědnosti za spolupráci s jednotlivými resorty a další okruhy činnosti Spolku, který přednesl Ing. arch. Jan Florian, byl po projednání s dotčenými členy předsednictva upraven takto:

Mgr. Eduard Kavala, předseda - Ministerstvo vnitra, Ing. Jana Juřenčáková,1. místopředsedkyně – Ministerstvo financí, JUDr. Radan Večerka, místopředseda                           - legislativní rámec programů Evropské Unie, Ministerstvo zemědělství (člen monitorovacího výboru PRV), Ing. arch. Jan Florian - Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí, web SPOV ČR, Ing. Marcela Harnová                                   - Ministerstvo pro místní rozvoj, rozpočet SPOV ČR, Pavel Hroch - Ministerstvo kultury, Jiří Řezníček - soutěž Vesnice roku, Bc. Stanislav Rampas - Ministerstvo životního prostředí, Ing. František Winter                                                                        - činnost Místních akčních skupin, Martina Berdychová - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Radomír Hanačík - Ministerstvo zemědělství (antibyrokratická komise, náhradník monitorovacího výboru PRV), Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu, legislativní rámec programů Evropské Unie, MUDr. Tamara Salcmanová                                                                        - Ministerstvo zdravotnictví, Zdena Švaříčková, Bc. Jan Tomiczek - Program obnovy rodiny.

Projednání bodu bylo přerušeno do příští únorové schůze Spolku.

p. Juřenčáková – Chtěla bych zareagovat na ten návrh kompetencí. Když jsem byla na MF sama za sebe řešit účetnictví obcí, tak jsem tam vystoupila i za Spolek a ptala jsem, proč nikdo za Spolek nebyl přizván do pracovní skupiny, která se tím zabývá. Automaticky jsem se tam nanominovala. Řekli, že ano a že tam přizvou i někoho ze SMS. Já ze své pozice, když  narazím na problém, tak sama jdu na to konkrétní ministerstvo. Nerada bych byla omezována tímto návrhem.

p. Florian – Ale to nebudete.

p. Juřenčáková – Kdekoliv bude potřeba pomoci, tam pomůžu.

 

RŮZNÉ – CHAT NA TÉMA RODINA

p. Florian – V úterý 17. bude zase probíhat chat na téma národní koncepce rodinné politiky. V roce 2005 vznikla velmi rozsáhlá koncepce směrem k rodině, kterou ovšem v roce 2008 vláda zredukovala a orientovala to už jen na rodiny s dětmi. Na tato témata bude diskuze. Je tam přislíbena účast zástupců MPSV, odd. rodinné politiky. Chtěl jsem vás poprosit, abyste se na ty koncepce podívali a abyste se toho chatu zúčastnili. A chci se zeptat, jestli bych tam mohl položit anketní otázku, kdo se toho zúčastní. Ale byl bych nerad, kdybych udělal veřejnou anketu a přihlásili se tam tři lidi. Když se ukáže, že o to téma má z celého Spolku zájem deset lidí, tak se raději ptát nebudu. Jste ochotni slíbit, že tam přijdete? Předpokládám, že z každého kraje by se mohl někdo zúčastnit.

RŮZNÉ - ZEMĚ ŽIVITELKA

p. Winter – V úterý jedu na zasedání přípravného výboru Země Živitelky do Českých Budějovic. Dostanu mandát i od Spolku? Budu se letos s novým panem ředitelem snažit dohodnout, jestli bychom mohli dostat ke své prezentaci – ať už NS MAS tak SPOV ČR a MMR – ten největší pavilon Z.

p. Kavala – K těm mandátům asi tolik. Pustit některé věci z ruky znamená dostat se do naprosto nekontrolovatelného víru idejí některých jedinců a to nemůžu připustit. Proto jsme se s panem Tomiczkem dohodli, že bude vytvořen tým, který bude o těchto věcech informován. Není to cenzura, žádné omezování osobních aktivit, ale na druhé straně jistá bezbřehost a vedle toho také schopnost schovat se pod hlavičku Spolku, na to musíme být opatrní. Je to velmi nebezpečné. Když někdo trvá na tom, abych mu dal písemný mandát na hlavičkovém papíru, tak je mi jasné, že pak bude chodit a volat: já mám mandát! Nebude.

 

RŮZNÉ

p. Bena – Měli bychom zvážit, jestli nezvat na naše schůze hlavní vítěze soutěže Vesnice roku. Málokdo z nás jde do Luhačovic, málokdo jde k prezidentovi. Vítězové by mohli přijít mezi nás. Nám se osvědčilo, že jsme si pozvali nositele oranžové stuhy a přišel starosta obce i ten zemědělec. A bylo to zajímavé, když nám říkali své zkušenosti.

A poslední věc, o kterou bych chtěl požádat. Jestli uvažujete o tom, že bychom měli v souvislosti s přípravou nového plánovacího období pozvat někoho z MZe, protože už se začíná s přípravou. A měli bychom si říct nějakou taktiku v pracovních skupinách. Je tady šest priorit a bude dost obtížné se do toho etablovat. Aby ta provázanost už začínala od počátku. Jestli bychom na některou  z příštích schůzí nepozvali např. náměstka ministra MZe, aby nám řekl, jak to vypadá s tou přípravou. Protože analýza už je hotová.

p. Kavala – Já vím, my se účastníme kulatých stolů u pana ministra a byli jsme vyzváni, abychom dali náš pohled. My to respektujeme. Minimálně pan vrchní ředitel je připraven se toho zúčastnit. Zřejmě to uskutečníme na březnové schůzi. Děkuji za námět, protože to bude určitě v té době velmi aktuální. Stejně tak se může stát, že v mezidobí ještě vypukne RUD. Z naší strany zatím šlo upozornění, že v současném zpracovaném materiálu není nic, co se venkova týká.

p. Hanačík – Chtěl bych vás poprosit o jednu věc. Vloni se v několika případech stalo – a mělo to ve Středočeském kraji fatální důsledky – že jsme vůbec neměli informaci o tom, kdy se odehrává jaké vyhodnocení soutěže Vesnice roku na půdě Senátu, kdy se rozdávají stuhy apod. A tak se stalo, že jsme byli dotazováni pracovníky KÚ Středočeského kraje, ale třeba i obcí Hlavenec, kde jsme. Vy určitě budete vědět, kde se stala chyba. Odkud měla přijít informace a nepřišla. Kdyby se to změnilo do té podoby, jako to bylo v roce minulém a předchozím, kdy jsme ty informace měli kontinuálně a včas.

p. Kavala – Bohužel se na poslední chvíli měnily termíny. Posunovali jsme kvůli tomu i valnou hromadu. A snad jen tři dny před konáním akce se teprve všichni, kdo se to dozvědět měli, tu informaci dozvěděli. To není o tom, že by to chtěl někdo tajit. Ale kancelář prezidenta zavelela a všechno bylo jinak.

p. Hanačík –To je to nejmenší, ta prezidentská kancelář. Ale např. u oranžové stuhy, která byla v září, ta informace vůbec nešla.

p. Kavala – To můžu dneska přednést. Aby se to vyhlašovatelé dozvěděli včas.

p. Hanačík – Další věc. Nás tady mnohdy tlačí čas, že nemůžeme doříct některé věci do konce. A otevírá se možnost mít prostor, kde bychom mohli jednat častěji i v případě, že bychom tyto prostory ztratily. Máme možnost participovat na kancelářských prostorech v Dělnické ulici v Holešovicích, kde se otevřelo jedno patro po úmrtí advokáta, který tam měl kancelář. Prostor o patro výš využívá Asociace soukromého zemědělství. Mohli bychom tam mít jednu kancelář k dispozici jako SPOV s tím, že o zasedačku, která je velká, bychom se dělili pro širší jednání. Jako SČ Spolek uvažujeme o tom, že bychom tu nabídku také přijali, protože ne vždy se nám daří sejít se na kraji nebo kdekoliv jinde.

p. Kavala – Tuto nabídku jsem dostal od ASZ někdy v září, říjnu. Byl jsem se na to v listopadu podívat. To prostředí je tam se vším všudy. Druhá věc je otázka nájmu. Mluvili jsme o tom s Frantou Winterem a také mu to nepřipadlo hloupé. Vše je ale otázka peněz. Mezitím ASZ přišla s tím, že je to celé patro a že by tam ještě chtěli být chovatelé koz a ovcí, kteří už tam jsou. Franta teď říká, že zkouší na ten společný pronájem sestavit projekt.

p. Winter – Máme vymyšlen projekt přes univerzity, kde je úplně jedno, kde bude kancelář. Ono je daleko rozumnější mít kam někoho pozvat, než pořád chodit za někým. To je jedna věc. A věřte mi, že když ti předsedové tady stráví i dva, tři dny v týdnu, tak by bylo docela příjemné mít se kam uchýlit a třeba se jen přezout nebo převléct.

p. Kavala – Pro mě je rozhodující ta otázka peněz. Není sice na Prahu nijak dramatická, ale je mimo naše možnosti. Pokud by se to podařilo překrýt, pak by tam bylo možné mít i nějaký materiál, jako např. knihy. Je pravda, že vždycky všechna jednání absolvujeme v hospodě, protože prostě není kde. Tam je úplně všechno, i počítač. Je tam kuchyňka, malá zasedačka, ale je otázka, jak by dopadla záležitost finanční. Já jsem to na valné hromadě ani neotevíral, protože mi to přijde mimo hru momentálně. Když jsem tady začínal, tak jsme měli možnost zřídit si tady vlastní budovu v Karlíku. Byla tam nějaká polorozbořená škola. Ale představa, že bychom měli jezdit někde za Prahu, je blbost. Kdežto tady bychom měli i kde zaparkovat.

p. Hanačík – Kdybychom ty prostory získali, umožní nám to jednu věc a sice to, abychom věci doříkávali až do konce. Pak by nevznikaly situace, která vznikla po konferenci Venkov 2011. Přesto, že se o tom, jak ty konference bude nutné dělat, aby nedocházelo k ekonomickým excesům, hovořilo půl roku dopředu – kdy jsem mluvil o tom, že každý z partnerů na nich bude muset participovat – tak v září jsme se o tom začali zase bavit a nikdo žádnou participaci neodmítl. A jestliže někdo něco neodmítá, tak s tím principem souhlasí. SČ kraj také řešil problém, že nebude moci přispět finančními prostředky, protože měl nastaven nějaký mechanismus, který časově nevycházel. On šel a ukázal prstem na jiné přínosné sponzory. Čili je to možné řešit i jiným způsobem než tím, že jdu a vyndám peníze ze své vlastní kapsy.

 p. Kavala – To jsou věci, které je potřeba pro příště velmi detailně rozpracovat. Byly tady některé nesrovnalosti a buďme rádi, že na dotyčných místech byly dotyční lidé, jinak jsme nedostali ani těch 495 tisíc.

 

USNESENÍ

Úkol 1/7. 6. 2011

Dopracovat návrhy konkrétních opatření v materiálu Obec přátelská rodině a to na základě podnětů, které zazněly na červnové schůzi SPOV. 

T – průběžný

Zajistí – Bc. Tomiczek, ing. arch. Florian

 

Úkol 3/7. 6. 2011

Kontaktovat portál Kudy z nudy a Czech Tourism s návrhem spolupráce při prezentaci vítězných obcí soutěže Vesnice roku.

T – průběžný

Zajistí – Mgr. Kavala

 

Úkol 4/7. 6. 2011

Spolek pověřuje ing. Vladimíru Dohnalovou, aby jej průběžně informovala o dalších výstupech pracovní skupiny Půda při MZ.

T – průběžný

Zajistí – ing. Dohnalová

 

Úkol 1/4. 1. 2011

Spolek pověřuje zástupce vedení Spolku a Ing. arch. Floriana pokračovat ve vyjednávání  připomínek k novelizaci Stavebního zákona.

T – průběžný 2011

Zajistí : Mgr. Kavala, Ing. arch. Florian – v jednání

 

Úkol 2/4. 1. 2011

Jednat o problematice krajinného plánování s ředitelem odboru péče o krajinu MŽP ČR Mgr. Petrem Birklenem a účastnit se jednání  Fóra o krajině.

T  - průběžný

Zajistí: Bc. Stanislav Rampas, JUDr. Radan Večerka, Ing. arch. Jan Florian - zůstává

 

Úkol  6/6. 4. 2010
Dopracovat a upřesnit rozsah činností spojených s novým webovým vstupem ČKA na našem webu.

T – listopad 2011

Zajistí – Ing. arch Florian, paní Jílková – zůstává

 

 

Úkol 1/4. 10. 2011

Vytvořit mediální a jiné podklady k problematice RUD a soustředit je na nově vytvořené webové stránce: novelarud.cz.

T – prosinec 2011

Zajistí: JUDr. Večerka, p. Šulák, p. Kapková

 

Úkol 2/4. 10. 2011

Zadat doplnění nové funkce webu SPOV ČR „Hlasování“ firmě SEAL, s. r. o., s limitem nákladů max. 10 000 Kč včetně DPH

T - průběžný

Zajistí: Ing. arch. Jan Florian

 

Úkol 3/4. 10. 2011

Vstoupit do jednání se Svazem českomoravských spotřebních družstev COOP ohledně poboček České pošty na vesnicích a průběžně informovat o průbězích jednání na schůzích Spolku.

T – průběžný

Zajistí: Mgr. Kavala

 

Úkol 4/4. 10. 2011

Napsat dopis premiéru Nečasovi a navrhnout mu vytvoření vládní komise pro venkov. Projednat případnou spolupráci na této myšlence s předsedou SMS.

T – listopad 2011 

Zajistí: JUDr. Večerka, Bc. Tomiczek, Mgr. Kavala

 

Úkol 1/1. 11. 2011

Oslovit prostřednictvím krajských organizací Spolku všechny poslance Parlamentu ČR, sezvat je na společná krajská setkání a informovat je o tom, jak se problém RUD týká obcí. Kontaktovat prostřednictvím KO Spolku média s námětem oslovit některé poslance a zjistit, jak se staví k problematice RUD. Vše v součinnosti se SMS.

T – průběžný

Zajistí: p. Kapková

 

Úkol 2/1. 11. 2011

Uvolnit 10.000,- Kč na vytvoření webových stránek novelarud.cz.

T – prosinec 2011

Zajistí: ing. Winter

 

Úkol 3/1. 11. 2011

Vytvořit na webu Spolku anketu s dotazem: Považujete prosazení změny RUD
ve prospěch malých obcí za klíčový úkol v činnosti Spolku?

T – listopad 2011

Zajistí: ing. arch. Florian

 

Úkol 4/1. 11. 2011

Oslovit prezidenta AK ČR, ing. Jana Velebu, s dotazem, zda by Agrární komora ČR finančně podpořila konferenci Venkov 2011.

T – listopad 2011

Zajistí: Mgr. Kavala

 

Úkol 5/1. 11. 2011

Vytvořit v součinnosti se SMS a SMO stanovisko k připravovaným změnám ve venkovském školství.

T – listopad 2011

Zajistí: Mgr. Kavala

 

Úkol 1/3. 1. 2012

Zajistit distribuci publikace Tvář venkova – Venkovské stavby 2011 všem členům SPOV ČR.

T – únor 2012

Zajistí: K. Kapková, krajští předsedové Spolku

 

Úkol 2/3. 1. 2012

Zjistit možnost a způsob zapojení MŠMT do soutěže Vesnice roku 2012.

T – únor 2012

Zajistí: p. Petr Halada

 

 

 

Úkol 3/3. 1. 2012

Znovu vstoupit do jednání s MPSV na téma vydání a finanční podpora publikace, která by prezentovala téma Venkov a rodina.

T – průběžný

Zajistí: ing. Florian

Úkol 4/3. 1. 2012

Shrnutí dosavadního stavu vydávání Zpravodaje a nastolení představy pro nejbližší období.

T – únor 2012

Zajistí: p. Šulák

 

Úkol 5/3. 1. 2012

Pozvat na březnovou schůzi Spolku zástupce MZe a zařadit do programu otázku nového plánovacího období.

T – únor 2012

Zajistí: p. Kapková

 

Úkol č. 6/3. 1. 2012

Zjistit možnost dotace na projekt využívání volných kancelářských prostor v Dělnické ulici v Praze-Holešovicích.

T- průběžný

Zajistí: ing. Winter

 

Zapsala: Kateřina Kapková

 
Zodpovídá: Zdenka Opočenská
Vytvořeno / změněno: 23.1.2012 / 23.1.2012
 

 

Kontakt

Ústecký kraj
Velká Hradební 3118/48
400 01 Ústí nad Labem
tel.: +420 475 657 111
e-podatelna: epodatelna@kr-ustecky.cz
IČ: 70892156
DIČ: CZ70892156, je plátce DPH
Datová schránka: t9zbsva

Podrobný kontakt


Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

web & design , redakční systém