Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

VYJÁDŘENÍ K ČLÁNKU „Bolševické manýry přežívají“

Vyšlo v Ústeckém týdeníku dne 8.7.2005 (autor Miroslav Rosendorf)

Hlavně když se práská bičem

Je výsadou otevřené občanské společnosti, že v ní každý z nás může formulovat a prezentovat své názory a postoje. Je jenom na posluchačích, diskutujících, čtenářích – prostě na té oslovované straně – zda je vyslyší, pochopí, přijme nebo odmítne. Přednášet lze dnes cokoli – informace, fakta, dojmy, smyšlenky, manipulace. Miroslav Rosendorf nabídl dne 8. 7. 2005 v Ústeckém týdeníku v glose nazvané Bolševické manýry přežívají jakési povzdechnutí nad skutečností, že Ústecký kraj vyvíjí pravidelnou snahu o informování občanů žijících v regionu o své činnosti.

Co na tom, že se nezeptal, proč se informační periodikum Ústecký kraj v této podobě vydává? Co na tom, že nezmínil zkušenosti a náklady z jiných krajů? Co na tom, že si fakta pokroutil pod svůj břitký titulek? Nevadí, že jeho koně netáhnou – hlavně když se práská bičem… A tak je na místě připomenout to, co ať záměrně či z neznalosti sám autor břitké poznámky „opomenul“.

Krajští politici o rozsahu a distribuci novin rozhodují každoročně. Není problém distribuovat noviny jakoukoli jinou formou, takovou cestu není nutné nijak zvlášť hledat. Již několik let ale vítězí nejekonomičtější  varianta „přílohová“, kdy je do třech titulů denního tisku vycházejícího v regionu  šestistránková příloha o Ústeckém kraji vkládána, aniž se tím cena novin mění. To se ale Miroslavu Rosendorfovi, píšícímu sugestivně o tom, jak Ústecký kraj nutí občany kupovat „ke svíčkové kilo kostí navíc“, nehodilo, a tak to bez mrknutí oka přešel a účelově ignoroval, že měsíčník o práci Ústeckého kraje se k občanům dostává tou nejobyčejnější a nejpřirozenější cestou, aniž by to finančně pocítili. Pravda, občan do své kapsy přece jenom trochu sáhne, protože náklady na vydání jsou hrazeny z rozpočtu kraje, ale tyto náklady tlačíme na maximálně možnou cenu třeba tím, že si nenecháváme noviny zpracovat a distribuovat třetími firmami, jako to činí většina krajů či měst, Ústí nad Labem nevyjímaje.

A tak nyní autor – novinář z Ústecka s velkým překvapením po téměř čtyřech letech zjišťuje, že kraj touto formou informuje občany o své práci. Nehledejme však v jeho článku zlý úmysl, za vším je spíš neznalost celé problematiky. Musíme si uvědomit, že pokud by takto dodávané krajské noviny občané nezískali „zdarma“ jako novinovou přílohu, a měli by je například dostávat do schránek, nešlo by rozhodně o levnější variantu, už vzhledem k počtu poštovních schránek v celém kraji. Vyšší náklady na výrobu a tisk by se navíc rozšířily o náklady na distribuci. Co by následovalo? Informace z Ústeckého kraje, na jejichž výrobu jsou, podobně jako v obcích, vyhrazovány peníze z krajského rozpočtu, by často bez povšimnutí mizely v koši spolu se záplavou nejrůznějších letáků, kterými jsou občané každodenně bombardováni.

Autorovi rádoby břitkého úvodníku nezazlívám jeho pohled na práci kraje. Má na něj plné právo, byť tím o sobě - píšícím novináři - podává veřejnosti zprávu, v níž oznamuje, že píše prostě a jenom od stolu, bez hlubší znalosti problematiky. O to důrazněji tedy odmítám jeho útočná tvrzení. Nepotřebujeme si významné deníky v kraji „kupovat“ – takové tvrzení je stejně směšné, jako kdyby si je kupovala třeba jistá charita, která v nich rovněž pravidelně inzeruje, obchodní řetězec, který týden co týden nabízí své akční zboží, či jistá „dáma“ nabízející pravidelně sama sebe. A tak jestli je poučka o oddělení obchodních zájmů od zpravodajské práce pro autora zcela neznámá, my pravidla známe a netlačíme na redakce, aby práci politiků jen chválili (ostatně každý soudný čtenář denního tisku sám vidí, že na stránkách deníků se mnohdy objevují i články kritizující práci kraje či jeho úřadu).

A tak mi, pane Rosendorfe, dovolte jednu malou radu: noviny se dají – na rozdíl od kostí – zmačkat a zahodit. Pokud vás dění v kraji, v němž žijete, na rozdíl od tisíců jiných čtenářů nezajímá, klidně tak učiňte. 

                                               Mgr. Romana Žatecká, tisková mluvčí Ústeckého kraje

Původní text:

Bolševické manýry přežívají

„Ano, pane, zaplatil jste si maso na svíčkovou, ale to nestačí. Teď si ještě musíte koupit kilo kostí, bez toho vám tu svíčkovou nedám.“ Kdo by si myslel, že tyto bolševické manýry jsou tytam, zle by se mýlil. Jsou velmi současné – používá je Ústecký kraj.

Dostal se mi čirou náhodou do rukou výtisk jakéhosi měsíčníku Ústecký kraj. Jak je možné, že něco takového neznám? V tiráži tohoto měsíčníku jsem našel odpověď: měsíčník vychází jako součást některých deníků.

Znamená to, že pokud chce daňový poplatník získat tento měsíčník, který si už zaplatil, musí si k tomu ještě koupit některý z vybraných deníků. Ústecký kraj tak dává těmto vybraným deníkům vydělat – krajští politici moc dobře vědí, že s těmito deníky potřebují být zadobře.

Nebudu lhát, že bych prahnul zvědavostí po politicích (o jejichž prospěšnosti velmi pochybuji), kteří se nechávají fotografovat na svých výletech do Bruselu z peněz daňových poplatníků. Ale umí-li město distribuovat selfpromo materiál místních politiků bez pomoci deníků, měli by i krajští politici najít cestu, jak své propagační materiály dodat občanům, kteří si je zaplatili. Mají na to právo.

Miroslav Rosendorf