Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Vyjádření k článku „Zbytečné války hejtmana Šulce“

Vyšlo v Teplickém Kurýru dne 12. 1. 2007 (autor Tomáš Jarolím)

Reakce hejtmana Jiřího Šulce:

„Delší dobu jsem se rozmýšlel, jestli bych měl na tento příspěvek reagovat. Nakonec, ač nerad, jsem se rozhodl touto snůškou nepravd a nepodložených dedukcí, připomínajících ze všeho nejvíce úvahy pivních myslitelů v českých hospodách před zavírací hodinou, nastínit z pohledu přímého účastníka oné „války lilie a růží“. Tuto výhodu, oproti autorovi příspěvku, totiž bezesporu mám. Musím ale podotknout, že pisatel rádoby kritických řádek se zcela jistě o podrobnou znalost problematiky připravil sám, jen svou lajdáckou přípravou. Rozhodně mu tuto možnost nikdo neupíral, o průběhu složitých vyjednávání s Dopravním podnikem Ústeckého kraje a.s., nikoli s ČSAD, jak zarputile tvrdí Teplický Kurýr, informovaly obě strany několik let velmi podrobně - a nejen na svých internertových stránkách. Ostatně tvrdit, že spor začal „všelijak, potichu a tak nějak nenápadně“, usvědčuje autora z toho, že mimo jiné přehlédl masívní a nactiutrhačnou inzertní kampaň dopravce namířenou proti kraji, zveřejňovanou v podstatě posledních dvou letech v Denících Bohemia. Autor ve svém skutečně dlouhém a únavném článku vyslovil snad jen jednu jedinou pravdu. Spor krajské samosprávy a soukromého dopravce, který v podstatě ovládal linkovou autobusovou dopravu v našem kraji, je právně velmi složitý a nepřehledný, a to nejen pro laiky. Teplický Kurýr se mě však sugestivně zeptal, v čem je problém? Inu, jednoduše řečeno, zástupcům krajské samosprávy došla trpělivost. Neboť to bylo demokraticky zvolené krajské zastupitelstvo, nikoli já sám jak pisatel článku zavile tvrdí, které DPÚK nakonec, po několika měsících naprosto planých jednání, vypovědělo smlouvu o závazku veřejné služby, podepsanou v roce 2005 na dobu několika let. Tak, jako by došla trpělivost každému občanovi, jemuž by soukromá firma například při stavbě garáže začala účtovat neopodstatněné poplatky a přirážky. Hlasoval jsem pro toto rozhodnutí; patřím mezi zastupiteli našeho kraje k těm, kteří jsou toho názoru, že DPÚK neměl v roce 2006 při obchodních jednáních s krajem neústupně požadovat za v podstatě stejný rozsah služeb, jaký nabízel v roce 2005, zdražení o 70%. Tedy místo 182 milionů korun částku 313 milionů. Mimochodem, kdybychom přistoupili na požadavky DPÚK, tak jak si to někteří krajští zastupitelé přáli, tak by si tento soukromý podnik, bez výběrového řízení (!), přišel do roku 2011 na pěkně kulatou jednu miliardu korun! Tomu říkám podnikatelský záměr, za takovou dotaci se přece jakékoliv soukromé společnosti, prosazující „veřejnoprávní zájem občanů“, jistě vyplatí utratit statisíce za lživou a morálně velmi pochybnou mediální kampaň. A taková inzerce, co si budeme povídat, nemusí v novinách vypadat jen jako obrázek s textem, to už jistě všímaví čtenáři dobře vědí. Je jistě jen náhoda, že celý článek v Teplickém Kurýru, snad jen díky neinfomovanosti autora, pracně slepuje argumentaci, kterou jsem doposud znal z veřejných prohlášení představitelů DPÚK, případně pak teplického „úspěšného“ socialisty Petra Bendy, který svého času, „spravedlivě“ a „za svou osobu“, rozhořčeně reagoval v tisku větami jak vytrženými z tehdejších tendenčních tiskových prohlášení DPÚK. Boj s monopolem si krajští zastupitelé nepřáli, ale DPÚK jim v podstatě nedal na vybranou. A stejně jako někdejší síť samoobsluh státního podniku Pramen nahradily desítky soukromých prodejen, velkých nebo malých, tak tohoto pohrobka někdejšího socialistického ČSAD nyní v kraji nahradí současní menší dopravci, kteří obyvatelům kraje nabídnou kvalitní a levné služby. Protože si však budou navzájem konkurovat, nebudou moci kraj vydírat svými neúměrnými požadavky. Byla to zkrátka zarputilost DPÚK, s níž neústupně vymáhal dotace, vysoce převyšující nejen průměr v České republice, ale i v sousedních zemích, jenž nakonec vedla k nevyhnutelnému. K rozsáhlé změně v systému veřejné dopravy – a to je vždy spojeno s nepříjemnostmi dopadajícími na cestující. Teplickou veřejnost mohu ujistit, že ač patří v regionu k těm, na které změny spojené s masivním odchodem DPÚK z veřejné dopravy dopadají v současné době nejvážněji, dočkají se dopravy, která se jim bude skutečně zamlouvat. Každý nový dopravce, který se o osmiletou zakázku Ústeckého kraje ucházel v koncesním řízení, a Teplicko není výjimkou, se zavázal k splnění desítek podmínek, jimiž jsme sledovali zlepšení kvality cestování – mimo jiné k stálému dispečinku, postupné tarifní integraci, k zvyšování podílu klimatizovaných a obecně moderních autobusů, pochopitelně s hnací jednotkou odpovídající platným EURO normám. Teplice mají bohužel jednu z čelných pozic na žebříčku kriminality, spojené s vykrádáním a odcizováním osobních automobilů. V jistém smyslu se i obyvatelé Teplicka nyní musí vyrovnávat s přestoupením zákona, kterého se DPÚK dopustil v celokrajském měřítku. Jeho autobusy v srpnu a poté i v září nevyjely, aniž by byly naplněny zákonné podmínky pro takto radikální omezení nabízené služby. Co ještě dodat? Odbočka autora k úvaze, že snahou o optimalizaci dopravy likviduji v kraji cestovní ruch snad ani nemohla být míněna vážně. Ústecký kraj není s.r.o. nebo akciová společnost. Není však ani nadací, určenou k podpoře nevýdělečných aktivit soukromých společností. Zařazení Ústeckého kraje je jednoznačené - je to veřejnoprávní korporace založená zákonem, její hospodaření je velmi přísně kontrolováno hned několika ministerstvy (a zatím vždy bez závad). Se svěřenými finančními prostředky musíme hospodařit účelně a hospodárně, jinak bychom se dostali do rozporu s českým i komunitárním (evropským) právem. Pokud měl autor snad na mysli redukci vlakového jízdního řádu do horské Moldavy, opět svůj mediální pranýř, k němuž se mne v článku tak horlivě snaží přivázat, řádně neupevnil do pevného podloží zjištěných a objektivních faktů. „Je to prosté, milý Watsone“, abych rovněž parafrázoval klasika anglické literatury. Kdyby lidé žijící podél trati na Moldavu vlakovou osobní dopravu skutečně využívali a dopravce by zde získával alespoň průměrné tržby, nebyl by důvod pro žádné změny. A navíc, změnu jízdních řádů jsme prodiskutovali s místními starosty, kteří ji podpořili. I oni si spočítali, že posílení autobusových spojení ušetří peníze nás všech. Nezbývá se tedy, než zeptat. Kdo tady vede zbytečnou válku? A v zájmu koho, pane Jarolíme?