Výstava mezinárodně uznávaného fotografa Ivana Pinkavy (1961) pro Galerii Benedikta Rejta klade důraz na tu část autorovy tvorby, kde absentuje figura. Znakové soustavy, se kterými tu pracuje, mají východisko v explikaci věcných stavů, jež odkazují k fenoménu pomíjivého času. A je to právě čas plný lidských stop, který lze vizualizovat pouze jako proces, jehož stopy a otisky nesou opotřebené předměty, vyžilé materiály, fragmenty rozpadlých a ztracených celků, mementa zastřená stínem a vložená do vratkých konstelací, plných intenzity němého svědectví a tichého vířivého neklidu.
Hostem výstavy je slovenský sochař Ján Zelinka (1978), jehož tvorbu charakterizují práce se zvířecími korpusy, které také odkazují na uplývající čas, jenž lze vnímat v jeho plné rozporuplnosti: buď jako marnost a prázdnotu či jako výzvu k úvahám nad smysluplností naší dočasné přítomnosti v proměňujícím se, nestabilním a stále více zneklidňujícím světě.
Kurátor Petr Vaňous.