Ústecký kraj (odkaz na titulní stránku)  - Oficiální web

Dotaz žadatele:

“1. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu, a označení výtek vůči odvolacímu orgánu, týkajících se i výzvy k předložení dalších tvrzených podkladů, jako lichých.

2. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a na jakém základě nebylo vyhověno žádosti obviněného o předvolání svědka.

3. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a na jakém základě došlo k úniku osobních údajů a co k takovému postupu úředníka opravňuje.

4. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a na jakém základě nevyhověl žádosti pana xxx o zadání vypracování znaleckého posudku a o předvolání svědka.

5. Podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru strana 2 /5 dopravy a silničního hospodářství, sp. zn. KUUK/033037/2025/10, čj. KUUK/136843/2025 ze dne 1. 10. 2025 5a. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a poukázání na rozdíl v počtu stran uvedeném v hlavičce rozhodnutí a skutečného počtu stran uvedeném v zápatí rozhodnutí. 5b. + 5c. Snímky obrazovky PC dokládající rozdíl v údajích uvedených v bodu 5a. “

Odpověď:

Povinný subjekt poskytuje dle § 14 odst. 5 písm. d) InfZ v souladu se žádostí následující informace.

Ad 1. Projednání obou přestupků ve společném řízení je naprosto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), podle něhož „Pokud se podezřelý dopustil více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a k jejich projednání je příslušný týž správní orgán, projednají se ve společném řízení.“ Krajský úřad poznamenává, že pokud uvedený právní předpis použil formulaci „projednají se“, není zde pro správní orgán y žádný prostor pro úvahy, zda projedná přestupky samostatně nebo právě ve společném řízení, nehledě na to, že v případě samostatného projednání obou přestupků pana xxx by byl jmenovaný de facto trestán dvakrát. Další dotazy se pak nachází na poslední straně textu.

K dotazu pod bodem a) „na jakém právním základě stanovil úředník 5-denní lhůtu pro dodání podkladů“, povinný subjekt sděluje, že lhůta 5 dnů byla ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu určena jako přiměřená vzhledem k daným okolnostem. Tedy k tomu, že obviněný byl držitelem datové schránky, a že podání měl v úmyslu učinit již před správním orgánem, tedy tvrzené podklady měl již k dispozici.

K dotazu pod bodem b) „co z mého sdělení opravňuje úředníka označit je jako „liché“, povinný subjekt sděluje, že z kontextu s textem, kde byly námitky jako liché označeny, je zřejmé, že slovo „liché“ bylo použito ve smyslu jejich nepřípadnosti, vyplývající z toho, že obviněný postupem odvolacího orgánu nemohl být na svých právech zkrácen, neboť napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolací orgán zrušil a věc se vrátila k novému projednání, kde mohl obviněný v rámci dalšího dokazování obviněný svá práva uplatnit.

K dotazu pod bodem c) „Jaké kroky vyjma toho, že požádal prvoinstanční správní úřad o to, aby se pokusili z čerpací stanice zajistit záznam z kamer učinil a nereflektoval na moji nabídku možného ztotožnění“, povinný subjekt konstatuje, že odvolací orgán nežádal správní orgán I. stupně, ale vyslovil závazný právní názor, a dále žadateli opětovně sděluje, že dokazování ve věci se provádí primárně před správním orgánem I. stupně, který je věcně a místně příslušný. Odvolací orgán posuzuje zákonnost postupu správního orgánu před vydáním rozhodnutí a i samotného rozhodnutí. K nabídce možného ztotožnění tak povinný žadateli rovněž opakovaně sděluje, že pokud nebyla k dispozici totožnost podezřelého, kterého by bylo možno jako pachatele přestupku ztotožnit, pak jsou jakékoliv nabídky či návrhy ke ztotožnění nerealizovatelné. Zjednodušeně řečeno, není koho ztotožňovat. Žadatel měl možnost zajistit zjištění totožnosti druhého řidiče přivoláním policie na čerpací stanici, kde se dle svého tvrzení s druhým řidičem bezprostředně po incidentu setkali, ovšem to neučinil. A vzhledem k tomu, že videozáznamy z benzínové čerpací stanice ÖMV Siřejovice se dle vyjádření společnosti ÖMV Filing Station (na č. listu 31 spisu) uchovávají max. 14 a správní orgán od Policie ČR oznámení obdržel po více je 14 dnech od spáchání přestupků, nebylo v silách správního orgánu videozáznamy do správního řízení pořídit.

K dotazu pod bodem d) „Proč požadoval prověření záznamu z čerpací stanice, když následně tvrdí, že to není pro případ podstatné? Pro spravedlivé posouzení je nezbytné případ brát v celé komplexnosti a nikoliv si vybírat jen určité partie. Já jsem informoval již od začátku, že řidiče dokáži identifikovat – což je možné dokladovat emailovou komunikací.“, povinný subjekt konstatuje, že z dokazování je zřejmé, že i druhý řidič jednal protiprávně a z toho důvodu bylo na místě učinit úkon k jeho zjištění. Nicméně bez součinnosti provozovatele vozidla totožnost řidiče zjistit nelze. A zde provozovatel součinnost odmítl v souladu s právem odepřít výpověď, tak jak jej k tomu opravňuje ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., věta poslední. Nicméně ani protiprávní jednání druhého řidiče neopravňovalo pana xxx jednat protiprávně a jednání druhého řidiče tak nemá vliv na odpovědnost pana xxx za spáchání přestupků. V dané věci tak bylo projednáváno protiprávní jednání pana xxx a dostupné důkazy byly k závěru o jeho vině zcela dostatečné a relevantní.

K dotazu pod bodem e), který zjevně navazuje na jeden z bodů předcházející, „Proč tuto strana 3 /5 nabídku jak Správní orgán ani Odvolací orgán zcela ignorovali?“, povinný subjekt odkazuje výše, ke sdělení dotazu označeného jako bod c).

K dotazu pod bodem f) „Jaká fakta má úředník odvolacího orgánu k tomu, aby mohl tvrdit a obviňovat mě z toho, že se snažím vyvinit? Obsah slova „vyvinit“ je svým významem možné vyložit jako uvádění lživých informací. Žádám uvést konkrétně jakou informaci jsem uvedl a je možné ji kvalifikovat jako lživou.“ povinný subjekt konstatuje, že se s výkladem pojmu „vyvinit“ s žadatelem neztotožňuje, není ani zřejmé, z čeho výklad žadatele vychází. Výklad tohoto pojmu je značně „subjektivní“, přičemž v sankčních řízeních je snaha o vyvinění se zcela běžná a přitom nemusí vůbec spočívat v uvádění lživých informací. Může spočívat např. jen v jiném výkladu právní normy, příp. v jiném výkladu, či popisu skutkového děje, tak jako v dané věci. Ovšem může spočívat i v uvedení nepravdivých informací, nicméně k označení pojmem „lživé“ by bylo dle povinného subjektu nutno, aby takové nepravdivé tvrzení bylo podáno úmyslně, s cílem oklamat adresáta nepravdivé informace. Z jakého důvodu svou „jazykovou“ konstrukcí pan xxx obviňuje povinný subjekt, že ho označil za lháře, není povinnému subjektu zřejmé, nicméně v rozhodnutí odvolacího orgánu žádné závěry o lži nejsou.

Ad 2. K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí druhé žádosti, se povinný subjekt vyjádřil již ve sdělení k žádosti uvedené v bodu 1, tudíž se nebude opakovat. K druhému dotazu v žádosti „Na základě jakého paragrafu nebylo vyhověno žádosti obviněného o předvolání svědka. Jsem přesvědčen, že toto předvolání by vneslo mnohá obajsnění situace ke které došlo a tvrzení odvolacího orgánu, že by nemělo na výsledek vliv je nepřijatelné a upírá moje základní práva na spravedlivé posouzení a nic na to nemění tvrzení nějakého úředníka.“, povinný subjekt konstatuje, že účastník je sice dle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, ale to neznamená, že správní orgán, resp. orgán odvolací, je povinen jeho návrhy provést. Vždy je však povinen neprovedení návrhu odůvodnit. V dané věci žadatel, resp. obviněný žádal předvolat jako svědka řidiče druhého vozidla, ovšem jeho totožnost nebyla a není známa. Tedy nebylo koho předvolávat. A to je uvedeno i v odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu, jakož i nyní výše. Je zřejmé, že žádost obviněného byla nerealizovatelná. Posouzení protiprávního jednání pana xxx pak vychází z objektivních zjištění, která jsou zachycena na videozáznamu a závěry z nich lze učinit na základě shlédnutí těchto videozáznamů.

Nevázanost návrhu účastníka na provedení důkazů je konstantně a setrvale judikována i soudy, viz např. závěr uvedený v čl. 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 66/2018 ze ne 16. 5. 2019: „Správní orgán je dle § 50 odst. 3 správního řádu povinen i bez návrhu zjistit všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být uložena povinnost. Zároveň dle § 3 správního řádu je úkolem správního orgánu zjistit stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. To však neznamená, že správní orgán je povinen provést každý důkaz, který mu účastník řízení navrhne. Ustanovení § 52 správního řádu stanoví, že správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Před provedením důkazu je tedy správní orgán oprávněn posoudit, zda je navrhovaný důkaz způsobilý přinést jakékoliv poznatky ke zjištění skutkového stavu či zda se jedná pouze o obstrukční taktiky obviněného z přestupku s cílem vyhnout se hrozící sankci a navrhovaný důkaz nemá ve vztahu ke skutkovému stavu věci žádnou vypovídající hodnotu. Neprovedení navrhovaného důkazu je správní orgán povinen odpovídajícím způsobem odůvodnit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, Sb. ÚS, sv. 3, s. 51, či usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05). I judikatura Evropského soudu pro lidská práva uvádí, že není povinností soudu (resp. správního orgánu) bezpodmínečně připustit důkazní návrhy obviněného (viz rozsudek ze dne 22. 4. 1992, č. 12351/86, Vidal proti Belgii, odst. 33).“

Ad 3. K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí i třetí žádosti, povinný subjekt odkazuje opakovaně na sdělení k žádosti uvedené v bodu 1. xxx se jako žadatel v souvislosti s tím, že v odůvodnění rozhodnutí se nachází jméno osoby, která nemá žádnou spojitost s projednávanou věcí, domáhá odpovědí na následující otázky:

a) „Jakou spojitost má p.xxx s mým případem?

b) Shoduje se taková činnost tohoto úředníka s pracovními postupy vašeho úřadu, skutečnou profesionalitou vašich úředníků, když se nedovede ani po sobě přečíst to, co napsal? Jakou strana 4 /5 mám mít důvěru v řádné posouzení případu

c) Co opravňuje úředníka odvolacího orgánu k tomu aby mi sdělil jméno jiného obviněného a na jekém právním základě tak učinil – prosím o paragraf jakého zákona tak učinil

d) Jak takový úředník nakládá s mými daty? Jak je zabezpečeno, že stejným způsobem „nevypustil“ moje osobní data do éteru? Pokud toto nebude patřičně vysvětleno a nebudou poskytnuty nezpochybnitelné záruky, že se tak nestalo/nestane a nevyplynou z tohoto pochybení řádné důsledky pro daného úředníka podám stížnost nadřízenému orgánu a“ (text není dokončen, pozn. krajský úřad).

K jednotlivým dotazům žadatele sděluje povinný subjekt následující:

ad a) Spojitost jiné osoby s případem žadatele není žádná, jméno jiné osoby se do odůvodnění rozhodnutí dostalo písařskou chybou oprávněné úřední osoby, vzniklé při přepisování, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť se nenachází ve výroku, ale v odůvodnění rozhodnutí a nejedná se únik osobních údajů, neboť se jedná pouze o příjmení bez dalších souvislostí;

ad b) Nejedná se o porušení pracovních postupů, neboť jde o neúmyslné jednorázové pochybení při zpracování rozhodnutí, k čemuž v úřednické praxi, stejně jako při každé lidské činnosti může dojít, zejména, když se četnost projednávaných případů v posledních letech neustále zvyšuje.

ad c) Viz sdělení k dotazu pod bodem b).

ad d) S daty účastníků je pak zacházeno v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), jež v článku 4 odst. 1 definuje osobní údaje takto: „Pro účely tohoto nařízení se rozumí "osobními údaji" veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě …; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby …“.

Skutečnost, že se v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu nachází v důsledku písařské chyby označení „p. xxx“ neznamená, že by došlo k porušení ochrany osobních údajů, ostatně i ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu obsahuje identifikační údaje, jimiž jsou v případě fyzické osoby „… jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování“. Ochrana osobních údajů, tj. takových údajů, jež by vedly k přesné identifikaci konkrétní osoby, je jednou z mnoha oblastí, na něž je při činnosti správních orgánů kladen značný důraz. V případě pana xxx je komunikace s ním vedena prostřednictvím datových schránek, takže pokud by došlo k úniku jeho osobních údajů, muselo by se jednat buď o technickou závadu systému, kterou žádná úřední osoba žádného správního orgánu nemůže předvídat či vyloučit. případně by účastník řízení musel umožnit přístup do své datové schránky jiné osobě. Pokud jde o poznámku pana xxx, že „Pokud toto nebude patřičně vysvětleno a nebudou poskytnuty nezpochybnitelné záruky, že se tak nestalo/nestane a nevyplynou z tohoto pochybení řádné důsledky pro daného úředníka podám stížnost nadřízenému orgánu …“, povinný subjekt konstatuje, s ohledem na právě uvedené možnosti, kdy by mohlo dojít k porušení ochrany osobních údajů, že nezpochybnitelné záruky, že nedojde k „vypuštění“ osobních údajů pana xxx „do éteru“, jak toto jmenovaný sám ve svém dotazu formuluje, logicky vzato, není schopen poskytnout. Pouhá zjevná nesprávnost a písařská chyba není důvod pro vyvozování jakýchkoli důsledků vůči konkrétní osobě, získaná zkušenost však byla zobecněna v rámci pracovní porady pracovníků úseku odvolacího řízení a následně i úseků dalších, jež jsou součástí oddělení dopravně správních agend odboru dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Ústeckého kraje.

Výše uvedené reakce na dotazy xxx samozřejmě nebrání podání stížnosti nadřízenému správnímu orgánu, krajský úřad však považuje za důležité připomenout ustanovení § 175 odst. 1 správního řádu, podle něhož „Dotčené osoby mají právo obracet se na správní strana 5 /5 orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.“ Pro úplnost povinný subjekt poznamenává, že žádost, jež je označena jako žádost č. 5, byla posouzena jako podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, sp. zn. KUUK/033037/2025/10, čj. KUUK/136843/2025 ze dne 1. 10. 2025 a pokud krajský úřad tomuto podnětu nevyhoví, bude uvedený podnět s kompletním spisovým materiálem včetně příloh, tj. právě posuzovaných žádostí o informace, postoupen nadřízenému správnímu orgánu, tj. Ministerstvu dopravy, k posouzení celé věci.

Ad 4. K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí i čtvrté žádosti, povinný subjekt odkazuje opakovaně na sdělení k žádosti uvedené v bodu 1. Dále xxx žádá „… odvolací orgán o informaci o jaký právní podklad se opírá tvrzení úředníka odvolacího orgánu, že jeho domněnky a tvrzení mají větší váhu než správní řád a moje práva na spravedlivé posouzení.“, k čemuž dále odkazuje na ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu s tím, že o znalecký posudek a předvolání svědka žádal, ale nebylo mu vyhověno.

Povinný subjekt k tomu sděluje, že žádné uvedené tvrzení v rozhodnutí odvolacího orgánu obsaženo není. Rozhodnutí je výsledkem rozhodovací činnosti odvolacího orgánu a odráží jeho úvahy. S návrhy obviněného se odvolací orgán v napadeném rozhodnutí vypořádal. Obdobně uvedl i výše v odpovědi na žádost pod bodem 2., kde uvedl, že účastník řízení sice může podávat návrhy, ale správní orgány návrhy nejsou vázány, nicméně jejich neprovedení musí odůvodnit. V napadeném rozhodnutí posoudil povinný subjekt provedení návrhů za nadbytečné, neboť konstatoval, že stav věci je zjištěn tak, aby o něm nebyly pochybnosti, což dále odůvodnil svým posouzením skutkového děje ze zcela objektivních videozáznamů. Dále povinný subjekt konstatuje, že správní orgány jsou ve správním řízení o přestupcích vedených z moci úřední ve vztahu k účastníkům i obviněnému v postavení vrchnostenském. Správní orgány řízení zahajují, vedou a vydávají v něm rozhodnutí o vině, či nevině, v případě uznání viny ukládají správní tresty. Svá rozhodnutí stavějí na svých vlastních závěrech.

Ad 5. Žádost označená jako číslo 5. byla posouzena jako podnět k přezkumu a povinný subjekt bude v tomto případě postupovat v souladu s ustanoveními § 94 a násl. správního řádu, jak ostatně povinný subjekt uvedl již ve sdělení k žádosti uvedené pod číslem 3.

Ad 5a. V žádosti označené jako číslo 5a. žadatel tvrdí „Úřední Krajského úřadu mi zaslal ROZHODNUTÍ ve výše uvedeném případu. Na základě výše uvedeného zákona bych chtěl sdělit informaci na jejímž základě je v hlavičce tohoto rozhodnutí uvedeno, že toto ROZHODNUTÍ obsahuje 6 listů / 0 příloh – viz printscreen přiložený k této zprávě zasílané prostřednictvím datové schránky, přičemž ROZHODNUTÍ obsahuje 11 listů.“ K tomu se pak domáhá odpovědi na dotaz „je úředník, který ve výše uvedeném případu rozhodl, opravdu způsobilý rozhodovat o vině a trestu občanů, pobírat mzdu z daní občanů tohoto státu, když jeho práce nese takové znaky nekvalitně odvedené práce?“

V přílohách k tomto dotazu označených jako 5b. a 5c. pan xxx poukazuje na rozdíl v počtu stran rozhodnutí, k čemuž přiložil dvě kopie stran rozhodnutí odvolacího orgánu. V kopii strany č. 1 rozhodnutí odvolacího orgánu (5b.) je šipkou vyznačena položka, v níž je uvedeno, že rozhodnutí odvolacího orgánu má 6 listů. V druhé kopii, tentokrát strany 2, (5c.) je šipkou označeno číslování stránek, kde je formátem „2 z 11“ uvedeno číslo druhé stránky.

Povinný subjekt k tomu sděluje, že úředníci krajského úřadu v úvodu rozhodnutí uvádí počet listů, nikoliv stránek. Ten je přirozeně vyšší, neboť každý list má dvě stránky. Pokud má pak rozhodnutí 11 popsaných stránek, jak je zřejmé z číslování stránek, pak je rozloženo na listů 6. K témuž výsledku lze dospět i pouhým přepočítáním listů rozhodnutí, a to jak v tištěné, tak i v elektronické podobě. Povinný subjekt je toho názoru, že i přes tvrzení o nekvalitě práce odvolacího orgánu, žadatel více jak 6 listů nenapočítá.