Dotaz žadatele:
“1. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na
jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského
úřadu, a označení výtek vůči odvolacímu orgánu, týkajících se i výzvy k
předložení dalších tvrzených podkladů, jako lichých.
2. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na
jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského
úřadu a na jakém základě nebylo vyhověno žádosti obviněného o předvolání
svědka.
3. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na
jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského
úřadu a na jakém základě došlo k úniku osobních údajů a co k takovému postupu
úředníka opravňuje.
4. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na
jakém základě došlo ke sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského
úřadu a na jakém základě nevyhověl žádosti pana xxx o zadání vypracování
znaleckého posudku a o předvolání svědka.
5. Podnět k přezkumnému řízení ve věci rozhodnutí
Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru strana 2 /5 dopravy a silničního
hospodářství, sp. zn. KUUK/033037/2025/10, čj. KUUK/136843/2025 ze dne 1. 10.
2025 5a. Žádost o poskytnutí informací – Vyjádření, na jakém základě došlo ke
sloučení přestupků uvedených v rozhodnutí krajského úřadu a poukázání na rozdíl
v počtu stran uvedeném v hlavičce rozhodnutí a skutečného počtu stran uvedeném
v zápatí rozhodnutí. 5b. + 5c. Snímky obrazovky PC dokládající rozdíl v údajích
uvedených v bodu 5a. “
Odpověď:
Povinný subjekt poskytuje dle § 14 odst. 5 písm. d)
InfZ v souladu se žádostí následující informace.
Ad 1. Projednání obou přestupků ve společném řízení
je naprosto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o
odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 250/2016 Sb.“), podle něhož „Pokud se podezřelý dopustil více
přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností
vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a k jejich projednání je
příslušný týž správní orgán, projednají se ve společném řízení.“ Krajský úřad poznamenává,
že pokud uvedený právní předpis použil formulaci „projednají se“, není zde pro
správní orgán y žádný prostor pro úvahy, zda projedná přestupky samostatně nebo
právě ve společném řízení, nehledě na to, že v případě samostatného projednání
obou přestupků pana xxx by byl jmenovaný de facto trestán dvakrát. Další dotazy
se pak nachází na poslední straně textu.
K dotazu pod bodem a) „na jakém právním základě
stanovil úředník 5-denní lhůtu pro dodání podkladů“, povinný subjekt sděluje,
že lhůta 5 dnů byla ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu určena jako přiměřená
vzhledem k daným okolnostem. Tedy k tomu, že obviněný byl držitelem datové
schránky, a že podání měl v úmyslu učinit již před správním orgánem, tedy
tvrzené podklady měl již k dispozici.
K dotazu pod bodem b) „co z mého sdělení opravňuje
úředníka označit je jako „liché“, povinný subjekt sděluje, že z kontextu s
textem, kde byly námitky jako liché označeny, je zřejmé, že slovo „liché“ bylo
použito ve smyslu jejich nepřípadnosti, vyplývající z toho, že obviněný
postupem odvolacího orgánu nemohl být na svých právech zkrácen, neboť napadené
rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolací orgán zrušil a věc se vrátila k
novému projednání, kde mohl obviněný v rámci dalšího dokazování obviněný svá práva
uplatnit.
K dotazu pod bodem c) „Jaké kroky vyjma toho, že
požádal prvoinstanční správní úřad o to, aby se pokusili z čerpací stanice
zajistit záznam z kamer učinil a nereflektoval na moji nabídku možného
ztotožnění“, povinný subjekt konstatuje, že odvolací orgán nežádal správní
orgán I. stupně, ale vyslovil závazný právní názor, a dále žadateli opětovně
sděluje, že dokazování ve věci se provádí primárně před správním orgánem I.
stupně, který je věcně a místně příslušný. Odvolací orgán posuzuje zákonnost
postupu správního orgánu před vydáním rozhodnutí a i samotného rozhodnutí. K
nabídce možného ztotožnění tak povinný žadateli rovněž opakovaně sděluje, že
pokud nebyla k dispozici totožnost podezřelého, kterého by bylo možno jako
pachatele přestupku ztotožnit, pak jsou jakékoliv nabídky či návrhy ke
ztotožnění nerealizovatelné. Zjednodušeně řečeno, není koho ztotožňovat.
Žadatel měl možnost zajistit zjištění totožnosti druhého řidiče přivoláním
policie na čerpací stanici, kde se dle svého tvrzení s druhým řidičem bezprostředně
po incidentu setkali, ovšem to neučinil. A vzhledem k tomu, že videozáznamy z
benzínové čerpací stanice ÖMV Siřejovice se dle vyjádření společnosti ÖMV
Filing Station (na č. listu 31 spisu) uchovávají max. 14 a správní orgán od
Policie ČR oznámení obdržel po více je 14 dnech od spáchání přestupků, nebylo v
silách správního orgánu videozáznamy do správního řízení pořídit.
K dotazu pod bodem d) „Proč požadoval prověření
záznamu z čerpací stanice, když následně tvrdí, že to není pro případ
podstatné? Pro spravedlivé posouzení je nezbytné případ brát v celé
komplexnosti a nikoliv si vybírat jen určité partie. Já jsem informoval již od
začátku, že řidiče dokáži identifikovat – což je možné dokladovat emailovou
komunikací.“, povinný subjekt konstatuje, že z dokazování je zřejmé, že i druhý
řidič jednal protiprávně a z toho důvodu bylo na místě učinit úkon k jeho
zjištění. Nicméně bez součinnosti provozovatele vozidla totožnost řidiče
zjistit nelze. A zde provozovatel součinnost odmítl v souladu s právem odepřít
výpověď, tak jak jej k tomu opravňuje ustanovení § 10 odst. 4 zákona č.
361/2000 Sb., věta poslední. Nicméně ani protiprávní jednání druhého řidiče
neopravňovalo pana xxx jednat protiprávně a jednání druhého řidiče tak nemá
vliv na odpovědnost pana xxx za spáchání přestupků. V dané věci tak bylo
projednáváno protiprávní jednání pana xxx a dostupné důkazy byly k závěru o
jeho vině zcela dostatečné a relevantní.
K dotazu pod bodem e), který zjevně navazuje na
jeden z bodů předcházející, „Proč tuto strana 3 /5 nabídku jak Správní orgán
ani Odvolací orgán zcela ignorovali?“, povinný subjekt odkazuje výše, ke
sdělení dotazu označeného jako bod c).
K dotazu pod bodem f) „Jaká fakta má úředník
odvolacího orgánu k tomu, aby mohl tvrdit a obviňovat mě z toho, že se snažím
vyvinit? Obsah slova „vyvinit“ je svým významem možné vyložit jako uvádění
lživých informací. Žádám uvést konkrétně jakou informaci jsem uvedl a je možné
ji kvalifikovat jako lživou.“ povinný subjekt konstatuje, že se s výkladem
pojmu „vyvinit“ s žadatelem neztotožňuje, není ani zřejmé, z čeho výklad
žadatele vychází. Výklad tohoto pojmu je značně „subjektivní“, přičemž v
sankčních řízeních je snaha o vyvinění se zcela běžná a přitom nemusí vůbec
spočívat v uvádění lživých informací. Může spočívat např. jen v jiném výkladu
právní normy, příp. v jiném výkladu, či popisu skutkového děje, tak jako v dané
věci. Ovšem může spočívat i v uvedení nepravdivých informací, nicméně k
označení pojmem „lživé“ by bylo dle povinného subjektu nutno, aby takové
nepravdivé tvrzení bylo podáno úmyslně, s cílem oklamat adresáta nepravdivé
informace. Z jakého důvodu svou „jazykovou“ konstrukcí pan xxx obviňuje povinný
subjekt, že ho označil za lháře, není povinnému subjektu zřejmé, nicméně v
rozhodnutí odvolacího orgánu žádné závěry o lži nejsou.
Ad 2.
K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí druhé
žádosti, se povinný subjekt vyjádřil již ve sdělení k žádosti uvedené v bodu 1,
tudíž se nebude opakovat. K druhému dotazu v žádosti „Na základě jakého
paragrafu nebylo vyhověno žádosti obviněného o předvolání svědka. Jsem
přesvědčen, že toto předvolání by vneslo mnohá obajsnění situace ke které došlo
a tvrzení odvolacího orgánu, že by nemělo na výsledek vliv je nepřijatelné a
upírá moje základní práva na spravedlivé posouzení a nic na to nemění tvrzení
nějakého úředníka.“, povinný subjekt konstatuje, že účastník je sice dle
ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) oprávněn navrhovat důkazy a činit
jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, ale to neznamená, že
správní orgán, resp. orgán odvolací, je povinen jeho návrhy provést. Vždy je
však povinen neprovedení návrhu odůvodnit. V dané věci žadatel, resp. obviněný
žádal předvolat jako svědka řidiče druhého vozidla, ovšem jeho totožnost nebyla
a není známa. Tedy nebylo koho předvolávat. A to je uvedeno i v odůvodnění
rozhodnutí odvolacího orgánu, jakož i nyní výše. Je zřejmé, že žádost
obviněného byla nerealizovatelná. Posouzení protiprávního jednání pana xxx pak
vychází z objektivních zjištění, která jsou zachycena na videozáznamu a závěry
z nich lze učinit na základě shlédnutí těchto videozáznamů.
Nevázanost
návrhu účastníka na provedení důkazů je konstantně a setrvale judikována i
soudy, viz např. závěr uvedený v čl. 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu čj.
1 As 66/2018 ze ne 16. 5. 2019: „Správní orgán je dle § 50 odst. 3 správního
řádu povinen i bez návrhu zjistit všechny skutečnosti svědčící ve prospěch i
neprospěch toho, komu má být uložena povinnost. Zároveň dle § 3 správního řádu
je úkolem správního orgánu zjistit stav věci tak, že o něm nejsou důvodné
pochybnosti. To však neznamená, že správní orgán je povinen provést každý
důkaz, který mu účastník řízení navrhne. Ustanovení § 52 správního řádu
stanoví, že správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede
důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Před provedením důkazu je
tedy správní orgán oprávněn posoudit, zda je navrhovaný důkaz způsobilý přinést
jakékoliv poznatky ke zjištění skutkového stavu či zda se jedná pouze o
obstrukční taktiky obviněného z přestupku s cílem vyhnout se hrozící sankci a
navrhovaný důkaz nemá ve vztahu ke skutkovému stavu věci žádnou vypovídající
hodnotu. Neprovedení navrhovaného důkazu je správní orgán povinen odpovídajícím
způsobem odůvodnit (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 61/94, Sb. ÚS,
sv. 3, s. 51, či usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS
359/05). I judikatura Evropského soudu pro lidská práva uvádí, že není
povinností soudu (resp. správního orgánu) bezpodmínečně připustit důkazní
návrhy obviněného (viz rozsudek ze dne 22. 4. 1992, č. 12351/86, Vidal proti Belgii,
odst. 33).“
Ad 3.
K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí i třetí
žádosti, povinný subjekt odkazuje opakovaně na sdělení k žádosti uvedené v bodu
1. xxx se jako žadatel v souvislosti s tím, že v odůvodnění rozhodnutí se
nachází jméno osoby, která nemá žádnou spojitost s projednávanou věcí, domáhá
odpovědí na následující otázky:
a)
„Jakou spojitost má p.xxx s mým případem?
b)
Shoduje se taková činnost tohoto úředníka s pracovními postupy vašeho úřadu,
skutečnou profesionalitou vašich úředníků, když se nedovede ani po sobě přečíst
to, co napsal? Jakou strana 4 /5 mám mít důvěru v řádné posouzení případu
c) Co
opravňuje úředníka odvolacího orgánu k tomu aby mi sdělil jméno jiného
obviněného a na jekém právním základě tak učinil – prosím o paragraf jakého
zákona tak učinil
d) Jak
takový úředník nakládá s mými daty? Jak je zabezpečeno, že stejným způsobem
„nevypustil“ moje osobní data do éteru? Pokud toto nebude patřičně vysvětleno a
nebudou poskytnuty nezpochybnitelné záruky, že se tak nestalo/nestane a
nevyplynou z tohoto pochybení řádné důsledky pro daného úředníka podám stížnost
nadřízenému orgánu a“ (text není dokončen, pozn. krajský úřad).
K
jednotlivým dotazům žadatele sděluje povinný subjekt následující:
ad a)
Spojitost jiné osoby s případem žadatele není žádná, jméno jiné osoby se do
odůvodnění rozhodnutí dostalo písařskou chybou oprávněné úřední osoby, vzniklé
při přepisování, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť se nenachází ve
výroku, ale v odůvodnění rozhodnutí a nejedná se únik osobních údajů, neboť se
jedná pouze o příjmení bez dalších souvislostí;
ad b)
Nejedná se o porušení pracovních postupů, neboť jde o neúmyslné jednorázové
pochybení při zpracování rozhodnutí, k čemuž v úřednické praxi, stejně jako při
každé lidské činnosti může dojít, zejména, když se četnost projednávaných
případů v posledních letech neustále zvyšuje.
ad c)
Viz sdělení k dotazu pod bodem b).
ad d)
S daty účastníků je pak zacházeno v souladu se zákonem č. 110/2019 Sb., o
zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o
ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně
osobních údajů), jež v článku 4 odst. 1 definuje osobní údaje takto: „Pro účely
tohoto nařízení se rozumí "osobními údaji" veškeré informace o
identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě …; identifikovatelnou
fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat,
zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo,
lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků
fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo
společenské identity této fyzické osoby …“.
Skutečnost,
že se v odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu nachází v důsledku písařské chyby
označení „p. xxx“ neznamená, že by došlo k porušení ochrany osobních údajů,
ostatně i ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu obsahuje identifikační údaje,
jimiž jsou v případě fyzické osoby „… jméno, příjmení, datum narození a místo
trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 4. V
podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a
příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání
vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační
číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené
evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování“. Ochrana
osobních údajů, tj. takových údajů, jež by vedly k přesné identifikaci konkrétní
osoby, je jednou z mnoha oblastí, na něž je při činnosti správních orgánů
kladen značný důraz. V případě pana xxx je komunikace s ním vedena
prostřednictvím datových schránek, takže pokud by došlo k úniku jeho osobních
údajů, muselo by se jednat buď o technickou závadu systému, kterou žádná úřední
osoba žádného správního orgánu nemůže předvídat či vyloučit. případně by
účastník řízení musel umožnit přístup do své datové schránky jiné osobě. Pokud
jde o poznámku pana xxx, že „Pokud toto nebude patřičně vysvětleno a nebudou
poskytnuty nezpochybnitelné záruky, že se tak nestalo/nestane a nevyplynou z
tohoto pochybení řádné důsledky pro daného úředníka podám stížnost nadřízenému
orgánu …“, povinný subjekt konstatuje, s ohledem na právě uvedené možnosti, kdy
by mohlo dojít k porušení ochrany osobních údajů, že nezpochybnitelné záruky,
že nedojde k „vypuštění“ osobních údajů pana xxx „do éteru“, jak toto jmenovaný
sám ve svém dotazu formuluje, logicky vzato, není schopen poskytnout. Pouhá
zjevná nesprávnost a písařská chyba není důvod pro vyvozování jakýchkoli
důsledků vůči konkrétní osobě, získaná zkušenost však byla zobecněna v rámci
pracovní porady pracovníků úseku odvolacího řízení a následně i úseků dalších,
jež jsou součástí oddělení dopravně správních agend odboru dopravy a silničního
hospodářství Krajského úřadu Ústeckého kraje.
Výše
uvedené reakce na dotazy xxx samozřejmě nebrání podání stížnosti nadřízenému
správnímu orgánu, krajský úřad však považuje za důležité připomenout ustanovení
§ 175 odst. 1 správního řádu, podle něhož „Dotčené osoby mají právo obracet se
na správní strana 5 /5 orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních
osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný
prostředek ochrany.“ Pro úplnost povinný subjekt poznamenává, že žádost, jež je
označena jako žádost č. 5, byla posouzena jako podnět k přezkumnému řízení ve
věci rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního
hospodářství, sp. zn. KUUK/033037/2025/10, čj. KUUK/136843/2025 ze dne 1. 10.
2025 a pokud krajský úřad tomuto podnětu nevyhoví, bude uvedený podnět s
kompletním spisovým materiálem včetně příloh, tj. právě posuzovaných žádostí o
informace, postoupen nadřízenému správnímu orgánu, tj. Ministerstvu dopravy, k
posouzení celé věci.
Ad 4.
K otázce projednání obou přestupků ve společném řízení, jež je součástí i
čtvrté žádosti, povinný subjekt odkazuje opakovaně na sdělení k žádosti uvedené
v bodu 1. Dále xxx žádá „… odvolací orgán o informaci o jaký právní podklad se
opírá tvrzení úředníka odvolacího orgánu, že jeho domněnky a tvrzení mají větší
váhu než správní řád a moje práva na spravedlivé posouzení.“, k čemuž dále
odkazuje na ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu s tím, že o znalecký posudek
a předvolání svědka žádal, ale nebylo mu vyhověno.
Povinný
subjekt k tomu sděluje, že žádné uvedené tvrzení v rozhodnutí odvolacího orgánu
obsaženo není. Rozhodnutí je výsledkem rozhodovací činnosti odvolacího orgánu a
odráží jeho úvahy. S návrhy obviněného se odvolací orgán v napadeném rozhodnutí
vypořádal. Obdobně uvedl i výše v odpovědi na žádost pod bodem 2., kde uvedl,
že účastník řízení sice může podávat návrhy, ale správní orgány návrhy nejsou
vázány, nicméně jejich neprovedení musí odůvodnit. V napadeném rozhodnutí
posoudil povinný subjekt provedení návrhů za nadbytečné, neboť konstatoval, že
stav věci je zjištěn tak, aby o něm nebyly pochybnosti, což dále odůvodnil svým
posouzením skutkového děje ze zcela objektivních videozáznamů. Dále povinný
subjekt konstatuje, že správní orgány jsou ve správním řízení o přestupcích
vedených z moci úřední ve vztahu k účastníkům i obviněnému v postavení
vrchnostenském. Správní orgány řízení zahajují, vedou a vydávají v něm
rozhodnutí o vině, či nevině, v případě uznání viny ukládají správní tresty.
Svá rozhodnutí stavějí na svých vlastních závěrech.
Ad 5.
Žádost označená jako číslo 5. byla posouzena jako podnět k přezkumu a povinný
subjekt bude v tomto případě postupovat v souladu s ustanoveními § 94 a násl.
správního řádu, jak ostatně povinný subjekt uvedl již ve sdělení k žádosti
uvedené pod číslem 3.
Ad 5a.
V žádosti označené jako číslo 5a. žadatel tvrdí „Úřední Krajského úřadu mi
zaslal ROZHODNUTÍ ve výše uvedeném případu. Na základě výše uvedeného zákona
bych chtěl sdělit informaci na jejímž základě je v hlavičce tohoto rozhodnutí
uvedeno, že toto ROZHODNUTÍ obsahuje 6 listů / 0 příloh – viz printscreen
přiložený k této zprávě zasílané prostřednictvím datové schránky, přičemž
ROZHODNUTÍ obsahuje 11 listů.“ K tomu se pak domáhá odpovědi na dotaz „je
úředník, který ve výše uvedeném případu rozhodl, opravdu způsobilý rozhodovat o
vině a trestu občanů, pobírat mzdu z daní občanů tohoto státu, když jeho práce
nese takové znaky nekvalitně odvedené práce?“
V
přílohách k tomto dotazu označených jako 5b. a 5c. pan xxx poukazuje na rozdíl
v počtu stran rozhodnutí, k čemuž přiložil dvě kopie stran rozhodnutí
odvolacího orgánu. V kopii strany č. 1 rozhodnutí odvolacího orgánu (5b.) je
šipkou vyznačena položka, v níž je uvedeno, že rozhodnutí odvolacího orgánu má
6 listů. V druhé kopii, tentokrát strany 2, (5c.) je šipkou označeno číslování
stránek, kde je formátem „2 z 11“ uvedeno číslo druhé stránky.
Povinný
subjekt k tomu sděluje, že úředníci krajského úřadu v úvodu rozhodnutí uvádí
počet listů, nikoliv stránek. Ten je přirozeně vyšší, neboť každý list má dvě
stránky. Pokud má pak rozhodnutí 11 popsaných stránek, jak je zřejmé z
číslování stránek, pak je rozloženo na listů 6. K témuž výsledku lze dospět i
pouhým přepočítáním listů rozhodnutí, a to jak v tištěné, tak i v elektronické
podobě. Povinný subjekt je toho názoru, že i přes tvrzení o nekvalitě práce
odvolacího orgánu, žadatel více jak 6 listů nenapočítá.