Ústecký kraj
Rozloha: 5 339 km2
(6,8 % území ČR)
Počet obyvatel: 821 732
(k 30.9.2016)
Hustota osídlení: 131
obyvatel na km2
Sousedé: SRN – Spolková
země Sasko, kraje Liberecký, Středočeský, Karlovarský, Plzeňský.
Tato poloha předurčuje
Ústeckému kraji významné místo v mezinárodní hospodářské a kulturní
spolupráci a je východiskem pro pestrou paletu aktivit přeshraniční spolupráce.
Poloha kraje je představuje z hlediska postupné integrace do evropských
struktur, blízkosti i dostupnosti Prahy a sousedních krajských center významné
možnosti rozvoje. Výhodná je pozice kraje na hlavní evropské silniční a
železniční dopravní ose z Berlína přes Prahu na Vídeň a jeho labská vodní
cesta. Koncentrace průmyslu i obyvatelstva představuje z hlediska ČR
významný trh, dobře dostupný z Prahy i ze sousedního Saska.
Města a obce
V Ústeckém kraji je 354 obcí, z toho má 54 statut města, 9 status městys a 5 statutárního města. Obce do 500 obyvatel představují 54 %
všech obcí v kraji, ale žije v nich jen 5,8 % obyvatel. Mezi jednotlivými
částmi kraje jsou značné rozdíly nejenom ve stupni urbanizace, ale i ve
struktuře ekonomické – od převážně zemědělských (Louny, Litoměřice) po výrazně
průmyslové oblasti (Ústí nad Labem, Most).
Charakteristika kraje
V kraji lze vymezit čtyři oblasti, které se od sebe významně liší svou hospodářskou specializací, sídelní a sociální strukturou a mírou poškození životního prostředí: Pánevní oblast (Chomutov, Most, Teplice a částečně Ústí nad Labem) - typická koncentrací průmyslu, vysokou hustotou osídlení a většími městy. Hospodářství dominovala energetika, těžba uhlí a chemické výroby.
Zemědělská oblast (Litoměřice a Louny) - nižší zastoupení průmyslu a je zde nadprůměrné zastoupení menších venkovských sídel.
Krušné hory - velmi řídce osídlený horský pás s omezenými hospodářskými aktivitami, jde převážně o část česko-saského pohraničí.
Děčínsko - není ani územím
s koncentrací těžkého průmyslu, ani venkovským. Jeho jižní část je do
jisté míry spjatá s Ústím nad Labem a jeho severní část Šluknovsko je svou
odlehlostí a obtížnou dostupností z centrální části kraje typickým
periferním územím. Je významnou hraniční oblastí se Saskem.
Cestovní ruch
Dříve
dlouho opomíjený kraj zažívá v poslední době všestranný rozvoj turistiky, k
němuž rozhodující měrou přispělo otevření nových hraničních přechodů a
turistických přeshraničních stezek. Kromě zajímavých historických památek se
návštěvníkům nabízejí příležitosti k aktivnímu odpočinku, například pro
cykloturistiku. Krajem prochází i nedávno dokončená cyklostezka, která má
v budoucnu rovněž spojit Prahu s Drážďany. Ústecký kraj je nesmírně
bohatý přírodními krásami. Má Krušné hory, České středohoří, Lužické hory,
zajímavé skalní útvary Tiských stěn a Českého Švýcarska i půvabnou labskou vodní cestu s Portou
Bohemica. Oplývá léčivými prameny (Lázně Teplice, Bílina) i termálními prameny
(koupaliště v Ústí nad Labem a v Děčíně). Má po celém svém území mnoho nádherných
historických památek, hradů a zámků – Libochovice, Ploskovice, Budyně nad Ohří,
Klášterec nad Ohří, Duchcov a další. I sportovně zaměřeným návštěvníkům má co
nabídnout – připomeňme jen Autodrom v Mostě a moderní dostihové závodiště
Hipodrom tamtéž.
Ústecký kraj se může pochlubit také bohatstvím exteriérových plastik, množstvím zpřístupněných sbírek muzeí, galerií a zámků. Zajímavá jsou i možnosti turistického ruchu, zvláště v mnohotvárné krajině Českého středohoří, osázené několika hrady, s horou Říp a tamní románskou rotundou v čele. Litoměřice, Úštěk a Terezín byly vyhlášeny městskými památkovými rezervacemi a Roudnice nad Labem má památkově chráněné městské jádro. Několik vsí na Litoměřicku bylo vybráno za vesnické památkové rezervace. Celkový počet památkových objektů evidovaných na okrese značně převýšil počet jednoho tisíce.
Do Ústeckého kraje zasahují také Chráněné krajinné oblasti Labské
pískovce, Lužické hory, České středohoří a Národní park České Švýcarsko. Jsou to atraktivní lokality pro pěší turisty,
cykloturisty i sportovce. Krušné, ale i Lužické hory nabízejí skvělé podmínky
pro lyžování.
Školství, univerzity
V souladu s potřebami kraje se nadále rozvíjí podpora středního i vyššího odborného školství, zejména v technických oblastech, ale také zdravotnictví. Vzniklo zde šestnáct Páteřních škol Ústeckého kraje. Nedílnou součástí je i nově vznikající užší spolupráce s vysokými školami (zejména s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) a navázání spolupráce s jednotlivými zaměstnavateli (firmami).
Infrastruktura území
Předpokladem pro další hospodářský, a tím i sociální rozvoj Ústeckého
kraje je modernizace stávajících a stavba nových dopravních spojení nejen mezi
hospodářskými centry kraje, ale především těch, které umožňují kvalitní a
rychlé spojení zejména se sousední Spolkovou republikou Německo, jež je vstupní
branou do dalších zemí Evropské unie. To se týká jak silniční dopravy (dokončení
dálnice D8 Praha – Drážďany, ale i rychlostních komunikací v dalších
okresech kraje, například Louny – Most – Chomutov), železniční dopravy (modernizace
železničního koridoru Děčín – Praha – Vídeň) a zlepšení splavnosti Labe .
Průmysl Ústeckého kraje
Území, na němž leží dnešní Ústecký kraj, bylo v posledních padesáti
letech z velké části energetickým zdrojem republiky (povrchová těžba
hnědého uhlí, uhelné elektrárny, energetika). Zaměření na těžký průmysl
deformovalo profesní a vzdělanostní skladbu obyvatelstva, takže
s restrukturalizací průmyslu a služeb došlo zejména v okresech
Chomutov, Most, Teplice a Louny k vysoké nezaměstnanosti.
Je proto
věnována velká snaha vytváření podmínek pro investory, kteří svými
podnikatelskými záměry a ekologicky šetrnou výrobou pomohou obohatit
sortimentní skladbu výroby v severních Čechách. Velkou příležitostí mohou
být i rekultivace vytěžených území, kterých je od Ústecka až po Chomutovsko
několik.
Nezanedbatelnými
průmyslovými obory Ústeckého kraje jsou též chemické provozy, potravinářství a
lehký průmysl
Zemědělství, venkov, životní prostředí
V příhraničních okresech dnešního Ústeckého kraje se v posledních letech výrazně zlepšilo životní prostředí. Uhelné elektrárny jsou odsířeny a nově procházejí další modernizací, která sníží emise oxidů dusíku, díky novým čističkám odpadních vod je Labe poměrně čistou řekou, jsou omezovány chemické výrobny, které znečišťovaly životní prostředí – například po sto letech byla bude v ústeckém Spolku pro chemickou a hutní výrobu ukončena výroba chlóru amalgámovou elektrolýzou a starou technologii nahradí metoda takzvané membránové elektrolýzy, při které se rtuť nevyužívá. Ekologická hlediska, odpovídající standardu Evropské unie, jsou určující pro další průmyslovou výrobu.
Zemědělská výroba v Ústeckém kraji prošla v 90. letech 20. století obdobím silné redukce, přesto si zde ale udrželo svoje pozice pěstování chmele. Ten je typickou plodinou oblastí Lounska, Žatecka a Litoměřicka. Skvělou pověst mají i vína pěstovaná a vyráběna na Mostecku a Litoměřicku. Polabí a Poohří jsou navíc proslulými ovocnářskými oblastmi a dokonce si vysloužily přídomek Zahrada Čech.
Navzdory významné koncentraci těžkého průmyslu patří Ústecký kraj z hlediska přírodních poměrů a úrovně biodiverzity k nejbohatším regionům Čech. Podíl zvláště chráněných území na celkové výměře kraje proto patří k největším v České republice. Ke konci roku 2016 zde existovalo celkem 167 přírodních památek a přírodních rezervací všech kategorií, 4 chráněné krajinné oblasti, 1 národní park, 103 evropsky významných lokalit, 5 ptačích oblastí a 7 přírodních parků.
Historie
Lovci mamutů ve starší době kamenné, zemědělci v neolitu, v období kolem změny letopočtu pak kmeny Keltů a Germánů – to jsou počátky osídlení Ústeckého kraje. Podmínky tu byly příznivé, a tak se tu později usazují i Slované. Ostatně právě k tomu a k hoře Říp se váže stará česká pověst, podle níž praotec Čech z Řípu rozhlédl a byl oslněn krásou krajiny, která se mu otvírala před očima.
V souvislosti
s příchodem Slovanů se v pověstech objevují jména jednotlivých kmenů
usazených kolem skutečně doložených hradů, které se od 10. století stávaly
centry hradských okrsků přemyslovských Čech.
V následujících stoletích
se v kraji upevňuje systém církevní a šlechtické držby, mezi
nejdůležitější patřila litoměřická kapitula založená již r. 1057 a rody Berků
z Dubé, Vartemberků, Hrabšiců a Zajíců z Házmburka, od počátku 13.
století vzniká síť královských měst (Žatec, Louny, Most, Ústí nad Labem, Litoměřice).
Husitská vřava se nevyhnula ani
Ústeckému kraji – došlo zde k několik velkým bitvám, například v roce 1426
Na Běháni. Husitství bylo silně rozšířen hlavně na Žatecku a Lounsku, centrem
na Litoměřicku byl Žižkův hrad Kalich.
Od 2. poloviny 15. a v 1.
polovině 16. století získává na významu město Litoměřice, které se postupně
stává nejvýznamnějším městem v severních Čechách. Litoměřice se dodnes
chlubí zakládací listina litoměřické kapituly - nejstarším dochovaným
dokumentem sepsaným na našem území kolem roku
1057. Královské město Litoměřice, sídlo litoměřických biskupů, bylo a
dosud je správním střediskem oblasti. Výjimečné postavení má Terezín, vzniklý jako pevnost v roce 1780.
Kontinuita osídlení této oblasti je
zjevná na zachovaných památkových objektech, pocházejících z různých slohových
období, a to nejen ve městech, ale i jednotlivých obcích.
Jako většina Čech také Ústecký kraj silně
trpěl během 30leté války a celková situace za následné rekatolizace vedla i zde
k řadě selských povstání, která byla potlačena. Přes silný
nábožensko-politický útlak se ale kraj v době barokní značně rozvíjel, a
to nejen v oblasti kultury, ale i průmyslu. Právě v tomto období tu
totiž vznikají jedny z prvních
manufaktur a vzniká řada stavebních památek. V osmnácté století ale poznamenalo
kraj válkami o dědictví rakouské, krajem
neustále táhla vojska buď rakouská, nebo pruská. První polovina 19.
století zase přinesly několik napoleonských válek. Přes tuto těžkou etapu se
ale v kraji vzmáhal průmysl, k tomu ostatně napomohlo zrušení nevolnictví a posléze roboty.
Dělnictvo zde bylo početné, proto zde již od konce 19. století docházelo k mnoha stávkám.
Další významnou částí zdejších obyvatel bylo německé obyvatelstvo. Právě
období před a po druhé světové válce významně ovlivnilo kraj. Před 2. světovou
válkou byl kraj odtržen od vnitrozemí a připojen k Německu, po skončení války pak bylo německé
obyvatelstvo v rámci prosazování principu kolektivní viny vyhnáno a do
kraje přišli Češi z vnitrozemí a z Volyně, Romové. Naprostá většina
nových osídlenců neměla k území žádné kulturní ani rodinné vazby, tento
nevyhraněný vztah k regionu vedl ke lhostejnosti vůči centrálně
prosazované politice, což pro kraj prakticky znamenalo přírodní, kulturní i
společenskou devastaci.
Úroveň osídlení regionu, která se utvářela po dlouhá staletí až do
počátku 2. světové války, se po roce 1945 už nikdy nepodařilo obnovit. Mnoho
obcí, které měly historické tradice, zaniklo, protože v nich nikdo nechtěl
bydlet. Důlní a průmyslové činnosti na tomto stavu také nesou svoji část viny –
do poloviny 90. let postupně zaniklo dalších více než 100 obcí a měst regionu z
důvodů dolování uhlí a též z důvodů vojenskostrategických (šlo zejména o
obce ležící na hranici s Německem, vojenské prostory – Doupov, Nakléřov).
Nejhorší devastace regionu následovala
po roce 1968. V rámci migrační politiky prosazované státem se západní část
Severočeského kraje stávala sběrnou oblastí Romů vyháněných
z Východoslovenského kraje, v polovině 80. let dokonce zde komunistické
orgány Romy administrativně zdržovaly a bránily jim v další migraci do
jiných oblastí země.
Po roce 1990 v
hospodářské a sociální oblasti naprosto chyběla Ústeckému kraji regionální
politika vlády. Po zrušení Krajského národního výboru v Ústí nad Labem už
neexistovala žádná instituce, která by prosazovala koncepční řízení rozvoje
území jako celku. Přesto se podařilo díky ekologickým programům a zahraničním
dotacím podstatně zredukovat znečišťování
ovzduší a vod. Kraj se však stále snaží vypořádat se starými ekologickými
zátěžemi způsobenými zejména důlní činností.
Restrukturalizace velkopodniků postupovala pomalu,
vytvářely se nové malé a střední podniky, ale silně se redukovala zemědělská výroba, stagnovala
stavební činnost. Nezaměstnanost rychle roste, zejména kvůli útlumu
v mnoha průmyslových odvětvích.
Všech 7 okresů kraje (Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Děčín,
Litoměřice a Louny) zařadila vláda mezi strukturálně postižené oblasti
s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v ČR.